Dnes za svítání, časně zjitra,
mě navštívil v mém bytě Ďas,
a chtě mě chytit, řek' mi zchytra:
"Já rád bych věděl, co z těch krás,

jež její kouzlo vytvářejí,
z těch růžočerných drobností,
jež tvoří vábné tělo její,
má v sobě nejvíc sladkosti."

- Tys, moje duše, ďáblu děla:
"Ach, protože mě blaží vším,
mně nelze dávat z toho těla
jednomu přednost před druhým.

Jelikož vše mě okouzluje
já nevím, co je svůdnější.
Ó, ona jak Den oslňuje
a jak Noc něžně konejší.

A soulad, jenž v tom těle vládne,
je do té míry spolu spjat,
že analyse není snadné
akordy tónů rozpoznat.

Metamorfoso přetajemná
mých smyslů v jeden vyšší všech!
Ten její hlas, toť vůně jemná,
a hudba sama její dech!"

- Charles Baudelaire

Pansy se zastavila přede dveřmi. Přepadl ji strach. Zírala na to dřevo, které ji dělilo od děsivého zážitku. Charlie ji chytil za ruku, sehnul se k ní a zašeptal jí do ucha: ,,Neboj se, jsem s tebou." Pansy nasucho polkla. Na odpověď se nezmohla. Charlie volnou rukou zaklepal a chopil se kliky. ,,Ahój! Jsme tu!" zvolal. Pansy pustila jeho ruku, aby si mohla otřít zpocené ruce o zelenou sukni. Za chvíli se vynořila paní Weasleyová a vrhla se na svého syna. Pevně jej objala a řekla: ,,Konečně jste přišli. Už jsem se bála."
,,Mami, tohle je Pansy," pravil Charlie. Pansy popošla blíž.
,,Ráda vás poznávám, Pansy," řekla mile paní Weasleyová, potřásla si s ní rukou a políbila ji na obě tváře.
,,Moc mě těší," pípla nejistě Pansy. Dříve sebevědomá žena se nyní cítila před rodiči Charlieho jako malé dítě.
,,Slyším hlasy, tak se jdu podívat a hle - můj syn a jeho milá slečna," ozval se hlas pana Weasleyho, který přišel ke dveřím. Pansy se seznámila i s ním. Oba na ni byli tak milí, až tomu Pansy ani nemohla uvěřit. Možná to bylo tím, že ještě nevěděli, z jaké rodiny pochází a do jaké koleje v Bradavicích patřila... Srdce se jí zběsile rozbušilo. Byli tak hodní a Pansy pocítila lítost, že mezi jejich rodinu nikdy nebude patřit. Jejich domov byl tak útulný, hřejivý, bezpečný. Pansy chtěla být Weasleyová. Odhodit za sebe všechna břímě, která táhla na svém hřbetu. Tak ráda by se zbavila svých vin a chyb - očistit se. Přála si, aby její přijetí bylo zasloužené. Protože teď ten pocit neměla. Byla špatný člověk a oni se na ni usmívali. Měla výčitky svědomí.
,,Běžte zatím do obývacího pokoje, jen dopeču a hned budeme hodovat," pravila paní Weasleyová. Charlie šel napřed, Pansy ho následovala. V obývacím pokoji sedělo plno Weasleyů. Nejmladší Weasleyová seděla na klíně Pottera. Kromě Weasleyů se tam nacházela Grangerová a ještě jedna dívka, kterou Pansy neznala. Ronald Weasley pootevřel ústa, když Pansy uviděl. Zvedl se z křesla.
,,Víš, Charlie, kdo to je?" zeptal se Ron a mířil k Pansy, která se rychle chytila Charlieho paže. Bála se, že ji od něj Ronald odvleče.
,,Ano," odvětil Charlie, ,,tohle je Pansy." Pro něj bylo vše tak snadné, pomyslela si Pansy. Nelámal si s ničím hlavu.
,,A víš...?" začal Ronald, ale Grangerová ho doběhla a stoupla si před něj. Položila Ronaldovi dlaň na jeho hruď a Pansy zahlédla, jak mu něco šeptá. Nejspíš: Nezabíjej ji před Charlieho očima, zbavíme se ji v soukromí. Nebo něco podobného. Ron protočil oči v sloup, ale v cestě za Pansy nepokračoval. Místo toho se čelem k ní obrátila Grangerová. Přistoupila blíž a nabídla jí svou ruku k potřesení.
,,Vítej, Pansy," řekla dospělým hlasem. Pansy byla překvapena. Šokována! Nakonec podala Grangerové svou ruku. Potřásly si.
,,Promiň, Grangerová," pravila Pansy tiše. ,,Byla jsem dost pitomá." Ani netušila, že by byla schopná někdy tohle říct nahlas. Nyní však slova z jejích úst sama plynula. Grangerová se pousmála.
,,Jsem Hermiona," odvětila pouze Grangerová a poodstoupila. Charlie objal Pansy kolem ramen a řekl: ,,Seznámím tě s Percyho snoubenkou." Pansy byla stále ze všeho vyděšená, ale s Charliem se to dalo zvládnout.