Ten úsměv byl jak ostatní,
s dolíčky kolem rtů,
však ranila jím,
jak by pták se k zpěvu pozvedl
a pak si vzpomněl na kulku
k větvi se přitiskl v křeči
a nápěv
tříštil se
jak kapky
v bahnisku.

- Emily Dickinsonová

,,Tak díky za přespání," řekl Charlie a zvedl se. Pansy vzhlédla.
,,To už odcházíš?" zeptala se možná až s přílišnou starostí. Mělo by jí to být jedno! Byl to zatraceně cizí člověk, na kterém jí nijak nezáleželo. Navíc to byl Weasley.
,,Pokud nechceš, abych zůstal..." odvětil a do vzduchu nakreslil prstem otazník. Nemohla ho o to požádat, tím by ukázala svou slabost... slabost pro cizího muže, který se jí promenádoval po bytě polonahý. Vše se v ní sevřelo zoufalstvím a smutkem. Navenek však nedala nic znát.
,,Proč bych chtěla, abys zůstal? Je to tvůj život," řekla ošklivě a čekala, že se za to na ni oprávněně naštve. Charles se však jen usmál.
,,To je jasný, květinko," pravil naprosto klidně. ,,Ještě jednou díky." Zmizel v předsíni, obouval se. Pansy se zvedla a doběhla za ním.
,,Mám rozbitej stolek."
Charles překvapeně pohlédl na Pansy a nechápavě několikrát zamrkal.
,,Je to hrozně starožitnej a drahej stolek, takže na něj nemůžu použít magii. Rodiče by mě zabili, kdybych ten stolek zničila ještě víc než je teď..." vysvětlovala.
,,Mám se ti na něj kouknout?" dovtípil se Charles.
,,Byl bys hodný," hlesla Pansy. Charlie se usmál. Bylo to pro něj tak jednoduché.
,,Jasný."
,,Zaplatím ti..." dodala. Charlie se vyzul. Prošel kolem Pansy a jemně ji pohladil po paži.
,,Nechci, abys mi platila. Tím ti vrátím to, že jsem mohl jednu noc spát v klidu."

Charlie klečel u její postele a vrtal se v nočním stolku. Pansy postávala opodál a přihlížela tomu. ,,Máš kladívko?" zeptal se Charlie . Pansy na chvilku zmizela a vrátila se se svým nevyužitým nářadím. ,,Ty seš teda připravená," podivil se.
,,Z nouze ctnost," přiznala sebekriticky. ,,Budu nejspíš celý život sama, takže jsem se pro jistotu pojistila a pořídila jsem si vše, co samotná žena potřebuje."
Charlie přestal pracovat a otočil se k ní. ,,Proč bys měla bejt celej život sama?"
Pansy neodpověděla. Nemohla říct, že bude celý život sama, protože si zaslouží být sama. Uhnula pohledem a řekla: ,,Jdu nám připravit oběd."

Když se vrátila, Charlie už dokončoval svou práci. ,,Vidíš? Jako novej." Pansy se šla na spravený stolek podívat, mezitím Charlie přešel k její knihovně. Prohlížel jednu knihu za druhou. Skoro všechny měly něco společného.
,,Poezie?" zeptal se. Pansy se narovnala a zamračila se.
,,A co má být?" Ihned čekala, že jde o nějaký problém.
,,Já jen... Nečekal bych to od tebe."
,,Myslel sis, že si po nocích čtu pouze nekrology v novinách?" štěkla naštvaně, protože za zlobou skrývala dotčení a smutek z nepochopení.
,,Promiň. Tak jsem to nemyslel. Kdybys mě k sobě pustila blíž, mohl bych konečně poznat, jaká jsi."
Pansy chvíli bojovala s touhou se rozkřičet na celé kolo, ztropit scénu, hystericky se rozplakat. Zhluboka se nadechla nosem, pak vydechla ústy. Uklidnila se, ale potřebovala být sama.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se Charles, kterého to ticho znepokojovalo.
,,Jistě," odvětila vyhýbavě Pansy, se skloněnou hlavou se pokusila projít kolem Charlieho. Ten ji však chytil za paži.
,,Mluv se mnou," požádal ji, ,,poslouchám." Zadívala se na něj očima, ve kterých se zaleskly slzy. Povolil sevření, aby jí neublížil. Když si všiml jejích červených očí, objal ji. Pansy chvíli jen stála, po pár vteřinách objetí opětovala. Položila ruce na jeho záda a přitiskla se na jeho horké tělo. Tiskla se k němu vší svou silou skoro jako malé vyděšené dítě. Charliemu to nevadilo. Držel ji pevně.

((úžasné ilustrace: annamachtart ))