,,Chtěl bych tu zůstat s tebou," řekl Charlie a položil své čelo na Pansyino. Už měsíc takto odcházel, vždy se stejnou lítostí, že ji zanechává samotnou.
,,Vždyť já jdu taky do práce," odvětila pokaždé Pansy, aby nelitoval, že odchází. ,,Navíc tenhle týden se přece uvidíme ve středu. To je za chvilku."
,,Miluju tě, Pans. Děsně moc tě miluju," zašeptal a políbil ji na nos, tvář a obě oční víčka.
,,Nebuď na mě tak hodný. Rozmazlíš mě a pak se ti zprotivím," varovala ho s jemným úsměvem. Charlie si hodil přes rameno batoh a zamířil pryč. ,,Taky tě miluju," dodala Pansy v poslední vteřině, než jí zmizel z dohledu.

Temešvárská mudlovská nemocnice byla jediným řešením. Pansy nechtěla riskovat cestování letaxovou sítí do Bukurešti jen kvůli kontrolám. Šli pěšky. Charlie pyšně držel Pansy za ruku. Nechápala jeho věčné nadšení. Ani jedinkrát si nepostěžoval. Neměl pochyby ani o sobě, ani o Pansy. Přijal všechnu zodpovědnost, postavil se situaci čelem a očividně se z ní těšil. Pansy nebyla tak silná - ne pořád. Obávala se, pochybovala, strachovala se. Charlie to věděl a vůbec jí to neměl za zlé. Díky němu vlastně měla možnost být nejistá, protože ji podržel a uklidnil. Když ji svět zmáhal, převzal tu tíhu na sebe a nechal Pansy, aby si odpočinula. I když to pro Pansy bylo občas obtížné, s Charliem to zvládala.

,,Jak se cítíte?" zeptala se doktorka lámanou angličtinou.
,,Docela dobře. Už mi nebývá po ránu tak zle," odvětila Pansy a vyhrnula si halenku. Podívala se na Charlieho, ten seděl kousek od ní a byl úplně potichu. Málokdy se bál, ale na kontrolách Pansy viděla, jak je nervózní. Strachoval se o ni a dítě. I když se to snažil skrývat a poprat se s tím sám, stejně z něj prosakovaly obavy. Pansy mu věnovala povzbudivý úsměv, Charlie jí ho oplatil, i když byl trochu vynucený.
,,Teď to trochu zastudí. Však už to znáte," informovala ji lékařka, když jí potírala podbřišek gelem. Pansy si všimla, jak Charlie začal nervózně poklepávat nohou. Kéž by ho mohla utěšit stejně jako vždy on ji.
,,Je vše, jak má být?" zeptal se Charlie sotva slyšitelným hlasem.
Lékařka se zasmála a s pokyvující hlavou odvětila: ,,Všechno v pořádku. Dokonce dvojnásobně. Doufám, že máte velký dům," řekla lékařka a usmála se na pár.
,,Jak to myslíte?" otázal se Charlie i za Pansy, která místo toho čekala s pootevřenými ústy.
,,Tady vidím jedno srdíčko a tady je druhé."
,,Dvojčata?" hlesla Pansy. Když lékařka přikývla, zavřela oči a vynadala bohům. Už vychovat jedno dítě byl pro ni těžký úkol. Ale dvě děti? To bylo nad její síly. Otevřela oči a zamračila se na Charlieho. Ten zářil radostí, jak jinak. Proč si vybrala muže, který pocházel z nejplodnější rodiny v celé Velké Británii? Takhle vlastně mohla očekávat klidně paterčata, když se zamilovala do Weasleyho! V duchu se zapřísáhla, že už nikdy nezapomene na ochranu.

,,Ty nespíš?" zeptal se Charlie, když zamžoural do tmy.
,,Dvě děti," hlesla místo odpovědi Pansy. Charlie se uchechtl. 
,,Dvojnásobná radost," odvětil, ,,a opovaž se na to rýmovat se starostma."
Pansy se sice mračila, ale na vteřinku se usmála, protože přesně to měla v plánu. Charlie se narovnal do sedu, chytil ji za ruku a řekl: ,,My to zvládneme. I kdybysme vobčas tápali, tak mám tak velkou rodinu, že nám kdykoliv kdokoliv děti pohlídá a my utečeme na víkend třeba do lesů."
,,Slibuješ?"
,,Slibuju," odpověděl. ,,A teď už bys mohla zavřít ty svý krásný kukadla a trochu si vodpočnout."
,,Budeš mě zezadu objímat?"
Charlie se usmál a přikývl.