Měla jsem sen, žes opustil mne, Pane.
Trhni si nohou. Nezapláču. Já ne.

Měla jsem sen, že ztrácím schopnost lásky.
Ztrácím - tak ztrácím. Ušetřím si vrásky.

Měla jsem sen, že nebesa se zřítí.
Mávla jsem rukou. I tak je tu k zblití.

A probouzím se. Bílé lůno rána.
Nade mnou jeho tvář. Tvář milovaná.
A náhle cítím, zalezlá až k stěně,
jak dme se vlna. Velce. Roztouženě.

-Betty Alverová

Pansy se probudila jen tak napůl. Spokojeně se přivinula k horkému tělu a spokojeně zamručela. Charles ji objal kolem pasu a přitiskl ji k sobě blíž. Oba dalších pár minut leželi se zavřenýma očima a pomalu přicházeli do bdělého stavu. ,,Nechce se mi vstávat," zamumlala Pansy. Charlie se tomu uchechtl, ale sám se taky ke vstávání neměl. ,,Mimochodem... nevadí ti, že se na tebe lepím?"
,,Naopak," odvětil Charlie. ,,Jsem celý jenom tvůj. Klidně se na mě namáčkni ještě víc."
,,Takhle mi to stačí," odpověděla Pansy. ,,Mimochodem... dobré jitro, Charlesi."
,,Dobrý ráno, Pansy."
Dál leželi v objetí a pokojně oddechovali. Po chvíli si Pansy povzdechla.
,,Měla bych se jít upravit do koupelny." Nechtěla říct, že se jí chce čůrat.
,,Vrátíš se mi?" zeptal se Charlie. Pousmála se, jenže to Charlie neviděl.
,,Jistě," řekla, narovnala se do sedu (i když nechtěla opouštět jeho náruč). Sehnula se k němu a políbila ho na nos. Překvapeně otevřel oči a přívětivě se usmál. Ukazováčkem poklepal na své rty. Pansy se ušklíbla a pravila: ,,Až se vrátím."
,,Beru to jako neporušitelný slib!" houkl na ni, když za sebou zavírala dveře.

Z koupelny vyšla perfektně upravená, krásně oblečená Pansy. Vlezla si k Charliemu, sedla si na paty a shlížela na něj. Díval se jí do očí. ,,Tak..." protáhl Charlie. Pansy hned věděla. Sklonila se k němu a políbila ho na rty. V těch chvílích Pansy v koutku své duše věřila, že by jednou mohla být šťastná a že by mohla být šťastná právě s Charlesem. Pohladil ji po tváři a vynutil si další polibek. Někdo zabušil na dveře od jeho příbytku. Pansy sebou trhla a narovnala se. ,,Měli bysme si pospíšit, brzo bude všechna snídaně v čudu." Konečně se Charlie vyhrabal z postele. ,,Snídáme totiž od čtyř do půl šestý a teď je...?"
,,Čtvrt na sedm," odvětila Pansy.
,,No potěš koště," zabrumlal Charlie, ale nijak ho to netrápilo.

Vyšli z domku a zamířili k velké budově, kde se lidé stravovali. Pansy se zastavila. Bála se. Měla pocit, že ji nebudou mít rádi. Budou si myslet, že je to namyšlená fiflena z města - a nejhorší na tom bylo, že i ona sama si to o sobě myslela! Jak se vůbec opovažuje narušovat jejich život svou přítomností? Měla by utéct! Hned! Nechat Charlieho Charliem, Rumunsko Rumunskem, sbalit se a schovat se ve svém bytě až do konce svých dnů! Charlie k ní přistoupil. Nevnímala ho. Utápěla se ve svém strachu. Chytil ji za ruku. ,,Neboj. Budou tě zbožňovat," slíbil Charlie.
,,Draci, nebo kolegové?" otázala se zoufale a vzhlédla k němu.
,,Ano," odpověděl a políbil ji do vlasů.

V Pansyiných představách to bylo mnohem horší. Nakonec se seznámila s Charlieho kolegy snadno a dokonce s nimi prohodila pár slov. I když většinu času mlčela a poslouchala, byla šťastná. Necítila se jako vetřelec. Ti kluci vůbec nepřemýšleli nad tím, jaká Pansy je nebo není. Brali ji jako Charlieho návštěvu, respektovali, že ji má rád a dokonce si Pansy všimla, že jeden na Charlieho ukazoval palec nahoru a šeptem artikuloval: ,,Pěkná."
A Charlie stejně nenápadně odvětil: ,,Já vim." Když si dolévala kávu, nahnul se k ní a do ucha jí zašeptal: ,,Mimochodem, drahá Pansy, dneska si zalítáš."