Když se stará
pryskyřice tlačí z kůry -
víš o bolestech,
které vytrpělo
tvrdé, černé
dřevo,
aby kvetlo?

-Uwe Berger

Loučení bylo těžké. Uteklo to tak rychle. Pansy si přála mít obraceč času, chtěla se vrátit do dnů, které společně trávili. Chtěla být na začátku své dovolené, na začátku jejich lásky. Místo toho se musela připravit na smutné sbohem. Pansy stála před Charliem, své čelo měla položené na jeho hrudi a oddechovala. ,,Nechce se mi odcházet," přiznala.
,,Brzo se znova uvidíme," slíbil jí Charles. Měla mu věřit? Vždyť žili v jiných zemích, ani jeden z nich neměl čas a celkově jim bohové nepřáli.
,,Doufám," vydechla a odtáhla se od něj jen natolik, aby ho mohla políbit. Nechtěla opouštět jeho rty.
,,A než se setkáme, budeš na mě pamatovat," řekl Charles.
,,Budu pamatovat," přitakala Pansy, ,,na procházky v lese, létání a na to, jak jsi mi hojil to rozbité koleno. Budu vzpomínat, jak jsme s tvými kamarády zpívali po nocích rumunské písně a tys mě objímal kolem pasu. Stále si budu vybavovat, jak jsi mě ráno líbal na tváře. Jenom... slib mi, že nebudu muset vzpomínat moc dlouho."
,,Přísahám, Pans. Budu u tebe dřív než se naděješ," pravil Charlie a Pansy mu důvěřovala, protože jeho oči byly upřímné.

Doma to bylo smutné, ale Pansy přesto cítila, že je něco jinak. Najednou to bylo snesitelnější - to všechno, celý svět. Měla pocit, že je milovaná a dodávalo jí to sílu. I když se jí hrozně moc stýskalo po Charliem, zároveň si ten stesk užívala, protože značil, že je zamilovaná. Pansy byla nesmírně šťastná, že se zamilovala. Otevřela své srdce. Nechala svou duši, aby se připoutala k jiné duši. Obden psala aspoň kratičký dopis Charliemu. Nic okázalého, ani přehnaně romantického. Občas si však dovolila trochu poodhalit ze svých citů, třeba větou: Chybí mi Tvé objetí. Nebo: Už se nemůžu dočkat, až budeš zase se mnou. Charlie byl sdílnější.

Má nejmilejší Pans,
jsem děsně rád, že jsi napsala. Dnešek byl pořádně náročnej a já bych si přál, abys tu mohla bejt se mnou, abys mi přečetla nějakou uklidňující báseň.
Pořád na tebe myslím. Kluci si ze mě už dělaj srandu, říkaj, že v tom pořádně lítám. Jo, je fakt, že myšlenky na tebe mě povznášej.
Jsem tak trochu zblázněnej. Tajně doufám, že to cítíš stejně, ale raději se tě na to nezeptám a budu pátrat ve tvých slovech, jestli tam najdu nápovědy k tvým pocitům.
Bohové! Až se znova uvidíme, tak tě umačkám! A celou tě zlíbám, od hlavy k patě, to si piš.
Posílám ti pusu a další a další a ještě jednu...

(tvůj) Charles

Pansy dojatě tiskla jeho dopisy na svá ňadra, jakoby do sebe vtahovala jeho slova, ta černá písmenka přiložená k její halence. Chtěla s Charliem utéct, být jen s ním, ztratit se v jeho světě. Řasy se jí chvěly, jak bojovaly se slzami. ,,Charlie..." zašeptala, aby si připomněla ten zvuk, ten tón, který vydávala ze svých úst, když s ní byl. Pansy byla zároveň netrpělivá i odhodlaná čekat na něj klidně celá staletí.