Kráčím po osmatřicáté rovnoběžce.
Kráčím do míst, kudy nikdo nechodí.

Abych se kdesi v dalekém koutě duše
setkala s tebou.

Na konci duše
najdu okraj duše bližního.

-I Kajon

Charlie usnul v jednu hodinu ráno, do té doby Pansy objímal a hladil po vlasech. Hýčkal ji a Pansy z toho byla celá nesvá. Na tolik pozornosti nebyla zvyklá. Bylo to od něj hezké, ale Pansy si přece jen oddechla, když usnul. Nespala. Hladila si své bříško, na kterém ještě nebyla ani známka, že by v něm bylo dítě. Během těchto tichých hodin zažívala podivné pocity. Chvílemi se jí to zdálo neuvěřitelné, že by mohla být těhotná. Nedokázala si to plně uvědomit. Bylo to tak abstraktní, že ten fakt neuměla uchopit a pochopit. Jako by to byla jen slova, ne skutečnost. A pak, v dalších minutách, ji pohltilo to celé uvědomění, v její duši se zvedla vlna lásky a smetla všechny pochyby. V těch chvílích nebylo nic skutečnějšího než nový život skrývající se v jejím těle. O pár minut později ji znovu obklopil zmatek z té nastalé situace, znovu a znovu se lekala toho, že by zrovna ona měla být matkou. Co vůbec ta slova znamenala? Jak ona mohla přijít k tomuto požehnání bez jediné zásluhy? Podívala se na spícího Charlieho a její srdce naplnil klid. Musela se usmát. Jaká čest být milována tímto mužem. Jaké to štěstí nosit pod srdcem jeho dítě. Vyplížila se z postele, zamkla se v koupelně. Třela své dlaně jednu o druhou, aby je zahřála. Pak své ruce položila na podbřišek.
,,Nevím, jestli to k něčemu je. Ani nevím, co přesně říkat," začala Pansy a cítila se jako idiot, ,,já jsem ti jenom chtěla říct, že sice nejsem nejzářnější příklad lidského pokolení, ale budu se snažit být tou nejlepší mámou, jakou jen můžu být." Nejspíš to bylo to největší klišé na světě, jenže Pansy to myslela upřímně a doufala, že se ta upřímnost počítá víc než to, že se jedná o klišé. ,,Budu tě milovat. A i když budu dělat spoustu chyb, tak mi věř, že to bude v dobré víře." Jak pokračovala, už jí to nepřišlo jako hloupost, ani se za své chování nestyděla. ,,Navíc na to nebudu sama. Neříkej mu to,  nikdy bych mu to nepřiznala... Charlie je ten nejlepší chlap na světě a bude i nejlepším otcem na světě. Občas se na něj budu zlobit, ale snad budeš vědět, jak moc pro mě ve skutečnosti znamená." Trochu se zastyděla. ,,Já se totiž teprve učím, jak dávat najevo své city, a občas je to se mnou děsně těžký. Ale snažím se. Pracuju na sobě. Ráda bych ti slíbila víc, hory doly a takové to modré z nebe... Ale já doufám, že bude stačit moje lidská nedokonalá snaha a láska."
Ještě chvilku hleděla na své ploché břicho, pak svěsila ruce podél těla a vrátila se po špičkách do svého světa, do přítmí ložnice, do vyhřáté postele. Charlie pootevřel oči a koukl se na ni. ,,V pořádku?" zeptal se rozespalým hlubokým hlasem.
,,Ano, v pořádku," odpověděla tiše a usmála se. Charlie ji přikryl peřinou, pohladil ji po tváři, krku, rameni, paži, doputoval k její ručce. Krátce ji stiskl ve své horké dlani a spal dál.