co když si zoufám v těžké chvíli,
Když budu steskem umírat ?
co když si zoufám v těžké chvíli
a beznaději propadnu ?

sejdem se znovu, věř, můj milý,
zas dočkáme se lepších dnů
sejdem se znovu, věř, můj milý,
nezapomínej a měj mě rád...

- Andrej Andrejevič Vozněsenskij

Pansy měla za poslední dvě hodiny svou trasu zcela a dokonale zapamatovanou, zmapovanou a prochozenou skrz na skrz. Ložnice, pokoj pro hosty, chodba, po schodech dolů, přes obývací pokoj do kuchyně a zase zpátky před obývací pokoj po schodech nahoru. Musela chodit, jinak by se zamyslela nad svou situací a rozplakala by se. Zrovna mířila do kuchyně, když uslyšela zvuk dveří. Došla do předsíně. Charlie jí podal kytici temně rudých karafiátů. ,,Nevím, jak fungujou rozchody... Tak jsem radši koupil kytky," vysvětlil trochu nesměle a poškrábal se na pihatém nose. Pansy se usmála, její úsměv byl unavený a smutný - ale upřímný a laskavý.
,,Jsi až moc hodný. Jako vždycky," řekla tiše. ,,Koupila jsem ti víno."
,,Dáš si se mnou?" zeptal se s nadějí v hlase.
Zavrtěla hlavou. ,,Neměla bych pít před cestováním."
,,Budeš potřebovat s něčím pomoct? S kufry?" vyptával se.
,,Ne. Děkuju. Mám domluvený taxík."
Odmlčeli se. Pansy sklonila hlavu, nedokázala se na Charlieho koukat. Když viděla jeho tvář, nechtěla odcházet. Když slyšela jeho hlas, umírala smutkem, že už ho neuslyší.
,,Musím si nalít vodu," špitla a rychlým krokem odešla do kuchyně. Charlie ji následoval, ale zůstal v obývacím pokoji. Když se vrátila, popošel k ní.
,,Za chvíli tu bude taxikář, měla bych počkat venku," řekla, ale když procházela kolem Charlieho, chytil ji jemně za zápěstí.
,,Počkej, Pans. Vyslyš mě," požádal ji. Její zápěstí pustil, nechtěl ji polekat. Pansy se zastavila. Čekala a její duše se bála jeho slov. ,,Neodcházej. Já tě prosím, nechoď pryč. Nemusíš se mnou spát, přísahám, že se tě nedotknu. Nemusíš mě milovat, nemusíš se mnou mluvit, ani se na mě dívat, jen... Jen tu se mnou buď."
Pansy zavřela oči, vrtěla hlavou, když říkala: ,,Byl bys nešťastný, začal bys mě nenávidět."
Charlie se slabě zasmál, znělo to zoufale. ,,To si myslíš? Myslíš, že bych byl nešťastnej? Jak bych mohl bejt nešťastnej, kdybych tě měl po svým boku? Jak bych tě mohl nenávidět, když jsi to jediný, co kromě mý práce, stojí za námahu? Myslíš, že bych byl s tebou nešťastnej? Tak v tom případě bys měla vědět, co se mnou bude, až se odstěhuješ. Já mám totiž pocit, že bez tebe kurva zešílim."
Pansy se snažila neplakat. Zamítavě odvrátila zrak. Nemohla se na Charlieho koukat. ,,Nemůžu ti to udělat... Příliš tě miluju."
,,Miluješ mě?" zašeptal Charlie. Pansy skryla tvář v dlaních. Charlie došel až k ní. Klekl si před ni. ,,Miluješ mě, Pans?" zopakoval naléhavě. Pansy shlédla k muži, kterého milovala víc než vlastní život. Plakala. Charlie ji chytil za ruce. Chtěl se přitisknout k jejímu tělu, ale nechtěl Pansy rozrušit.
,,To je přece jasné, že tě miluju," odpověděla.
,,Tak jak můžeš odejít? Jak můžeš odejít, když mě miluješ? Jak můžeš odejít přesně v tom oblečení, ve kterým jsem tě poznal?"
Pansy ta poznámka o oblečení zarazila. Měla spoustu bílých halenek, spustu černých kalhot, ale měl pravdu - oblékla si přesně to, co měla na sobě, když se poprvé viděli. Oblékla si to z čirého sentimentu, ale nepočítala, že by si to mohl vybavit i Charlie. Jednalo se o maličkost, ale byla to přesně ta poslední miniaturní maličkost, která pohnula vahami z jedné strany na druhou. Poklekla stejně jako on. Oči se jí plnily slzami. Pevně tiskla jeho ruce. ,,Nemůžu odejít. Nedokážu odejít. Ale měla bych odejít. Musím odejít."
Pustil její ruce, položil své dlaně na její ramena. Mačkal její malá ramínka, nijak bolestivě, ale s určitou silou. ,,Nesmíš odejít. Pansy, jestli jsem předtím dokázal žít s myšlenkou, že tě nechám odejít... Tak teď to beru zpět. Nedokážu bez tebe být."
Pansy se rozplakala a padla mu kolem krku. Objímala ho a vzlykala. ,,Promiň. Jsem hrozná. Musíš si myslet, že nevím, co chci. Rozcházím se s tebou, přitom je to poslední věc, kterou bych si přála."
,,Nemyslím si nic špatnýho. Postihlo nás neštěstí. Stále truchlíme a nevíme, jak se s tím poprat... Ale věřím, že to zvládneme, že to překonáme, že budem o to silnější... když spolu zůstaneme."