I básně mlčely...

Pansy ztrácela naději. Po týdnu měla pocit, že možná nikdy žádnou naději neměla a necítila. Vše bylo pošmourné. Zažila výšiny, o to víc teď vnímala svou osamělou propast. Mělo to jedinou výhodu. Nemusela si vybírat dovolenou a tím pádem měla víc času na to, aby se mohla zodpovědně věnovat své práci. To si říkala jen tak, chtěla se uchlácholit ,,kyselými hrozny". Neplakala. Jen občas se její oči orosily. Nemyslela na něj. Pouze při usínání odháněla myšlenky na Charlieho. Ale zvládala to. Vždycky to zvládala. Byla zvyklá být sama. Bylo to správně. Nořila se zpět do svých jistot, do své přítulné samoty. Tam patřila. To jí patřilo.

Po práci přišla do svého bytu, svlékla si košili a podprsenku a hodila na sebe příjemné tričko. Padla na postel a přála si se zachumlat a prospat celý zbytek života. Uslyšela lehké ťukání na okno. Sova. Její srdce se zběsile rozbušilo. Dopis. Přišel jí dopis. Věděla naprosto jistě, že je to dopis od Charlieho. Nikdo jiný jí totiž nenapsal za celé roky. Přece jen se ale bála, aby nešlo o dopis od jiného člověka. Tak moc si přála, aby jí napsal Charlie, až zmírala nejistotou, jestli má jít k tomu oknu a převzít si list. Zvedla se, rychlým krokem došla k oknu a pustila dovnitř trochu ohořelou sovu, která si nespokojeně čechrala peří. Život v Rumunsku byl očividně těžký nejen pro kouzelníky, ale i pro jejich sovy, pomyslela si Pansy. Převzala dopis a na oplátku sově připravila něco dobrého k snědku. Ruce se jí třásly, když se snažila dostat do dopisu. Nakonec se jí to podařilo a ona se začetla do nedbalého písma.

Ahoj!

Při tomto pozdravu se Pansy mírně pousmála. Bylo to tak... typicky charlieovské. Představovala si, jak to asi sepisoval. U malého stolku, celý zpocený z těžké práce, na sobě košili s ohrnutými rukávy. Byla si jistá, že měl i přes únavu dobrou náladu a po sepsání dopisu šel za svými kolegy.

Promiň, Pans, že píšu až teď. Měli jsme děsnej frmol. Některý draci dostali takovej druh dračí rýmy a je to pěkně blbý, protože nemáme tak velký kapesníky. Haha, fór. Ale s tou rýmou nekecám. Kašlou oheň, což je dost nebezpečný, protože se to dá těžko vychytat a poznat. Ale tím tě nebudu zatěžovat, prostě jsem nestíhal a omlouvám se.

Nicméně s tebou počítám, tak doufám, že brzo přijedeš. Už jsem řekl kámošům, že mě navštíví hezká holka, se kterou se bavím. Moc mi nevěří, jsou pitomci, myslej, že jsem vlk samotář, se kterým by se holka nikdy v životě nebavila. Tak se těším, až přijedeš a vytřeš všem zrak. Všichni mi tě budou závidět. Tak mě nezklam a doraz!

Měj se pěkně, Pans.

Charlie

Pansy si dopis přečetla ještě čtyřikrát, než ho odložila stranou. Nejraději by se hned vrhla k dopisnímu papíru, ale rozhodla se, že si musí nejdřív svou odpověď pořádně promyslet. Nechtěla napsat nic hloupého. Musela být rozvážná.

Usedla k pracovnímu stolu po hodině netrpělivého přecházení po bytě.

Charlesi,
děkuji Ti za Tvé psaní.
Nad Rumunskem jsem dlouho uvažovala, nicméně jsem v práci velice zaneprázdněná a nebudu moct

Hleděla na to, co psala a vůbec se jí to nelíbilo. Zamračila se, nelibostí nakrčila nosík a našpulila rty. List zmuchlala a dala jej stranou.

Charlie,
děkuji Ti za Tvé psaní.
Bohužel nemůžu do Rumunska, ale věř, že bych se tam ráda vydala.

Znovu se zarazila. Jako nástin dobrý, pomyslela si. Odložila rozpracovaný list stranou a začala znovu.

Milý Charlie,
děkuju, že jsi napsal. Bála jsem se, že se neozveš. O to jsem šťastnější, že jsi napsal.
Musím to ještě všechno promyslet a vymyslet, ale ráda přijedu.
Budu tě průběžně informovat.
Do té doby se měj hezky.
P.