stůj při mně, lásko, přestože
srazím tvou ruku, která mění
nejhlubší půlnoc v rozednění,

stůj při mně nejvíc právě dnes,
když ve mně kvasí hnus a děs,
když opadávám bez milosti
a prší ve mně podzimně,

stůj při mně, lásko, proti mně.

- Jiří Žáček

Pansyiona srdce bušilo rychleji než obvykle. Netrpělivě pochodovala po bytě sem a tam. Už měla sbalené všechny potřebné věci. Věděla, že by si měla odpočinout před tou zítřejší cestou, ale nedokázala se uklidnit. Pochybovala o sobě, Charlesovi, dovolené, Rumunsku. Kráčela sem a tam jako uvězněný panter a stejně smutně vypadala. Bála se, že Charlie ztratil zájem, nebo že mu dojde, jaká Pansy je, až za ním přijede. Zoufala si. Ten žal byl o to žalostivější, že si hrozně moc přála, aby ji měl Charlie rád. Nechtěla, aby jí na tom klukovi záleželo, jenže si nemohla pomoct. Takhle si ho pustit k tělu bylo nebezpečné a teď se to ukázalo! Ta nejistota Pansy zabíjela! Chtěla zpět svou bezpečnou samotu. Zastavila se. Přemýšlela. Možná jí to utrpení přinášelo i nebývalou radost, která za to stála. Znovu se rozpohybovala, tentokrát však už zamířila do postele a pokusila se usnout.

Stála na rumunském ministerstvu a rozhlížela se kolem sebe. Začínala být bezradná. Co když ji nevyzvedne? Co když si to rozmyslel? No jistě. Kdo by taky s ní chtěl být. ,,Pans!" zaslechla známý hlas. Vzhlédla. Charlie Weasley stál pár metrů od ní a zářivě se zubil. Vběhla mu do náručí a úlevně vydechla. Neřekla mu, že se bála, ale o to víc se k němu přitiskla. Zasmál se. ,,Jsem rád, že jsi přijela." Pansy byla taky ráda, ale nepověděla to. Jen se trochu odtáhla a nesměle se zahleděla do země. ,,Těš se. Zítra ti všechno u nás v rezervaci ukážu. Dneska asi budeš chtít jen odpočívat, že jo?"
,,Byla bych ti vděčná," souhlasila Pansy. ,,Samotná cesta sice trvala jen chvilku, ale na Ministerstvu kouzel bylo odbavení nekonečné."

Všude kolem byl hluk. Muži po sobě pokřikovali, draci šlehali plameny. Musela to být hrozná dřina. Pansy se zdálo, že ti lidé nemají ani vteřinu oddechu. Zastavila se a hleděla na tucet chlapů, kteří se snažili zkrotit rozzuřeného draka. Chytil ji za ruku. ,,Neboj, nic se mu nestane. Ani mejm kámošům," ujistil ji. Pokračovali dál. Malé domky byly na okraji rezervace, byl tam větší klid a taky méně světel. Charlie otevřel jeden z domků a pokynul Pansy, ať vejde dovnitř. ,,Vítej u mě doma." Pansy se šla rozhlédnout po malém a skromně zařízeném domečku. Charlie tam měl jen pár místností, z čehož jedna byla ložnice. Došla za Charliem do kuchyňky, kde jí připravoval čaj. ,,Pochopila jsem dobře, že budeme sdílet jednu postel?" zeptala se Pansy.
,,Vadí ti to?" zeptal se Charlie, ale nebyl uražený. Ptal se skutečně jen, aby zjistit, zda to Pansy nevadí.
,,Ne. V pořádku, jen jsem se zeptala," zalhala Pansy.

Po večeři se Pansy šla převléct do pyžama do koupelny. Vyčistila si zuby, opláchla si tvář a učesala si vlasy. Vyšla ven a uviděla, že Charlie už leží v posteli. Pansy nejistě přešlápla z jedné nohy na druhou. ,,Ty mi nedůvěřuješ?" podivil se pobaveně Charlie.
,,Víc nedůvěřuju sama sobě."
Charlie se zasmál, ale pak řekl: ,,Klidně si vlezu k některýmu z kluků. Jsou zvyklí se dělit o postel." Pansy se lehce pousmála.
,,To samozřejmě nemusíš." Popošla blíž, pak ještě blíž a nakonec si vlezla do postele a přikryla se. Přitiskla peřinu pevně ke svému tělu a zadívala se na dřevěný strop.
,,Kdyby ti byla zima, stačí říct." Pansy pokývala hlavou a poděkovala. Zima jí ani náhodou nebyla. Charlieho tělo sálalo teplem. Jeho vůně ji uklidňovala a uspávala.
,,Jsem tak ráda, že tu jsem. Jsem za tebe tak ráda," pravila v polospánku.
,,Taktéž," řekl jen Charlie. Měla zavřené oči, ale z jeho hlasu ihned poznala, že se usmívá.
,,Dal bys mi, prosím, pusu na dobrou noc?" zeptala se. Charlie se k Pansy nahnul a lehce ji políbil na rty.
,,Dobrou, Pans."
,,Dobrou, Charlesi."