Potkal jsi mě před soumrakem,
potkal jsi mě na písčině,
potkal jsi a byl jsi také
Horký v horku, zkřehlý v zimě.

Byl jsi strom, jenž zelená se,
na němž všechna místa kvetou!
Žádný zázrak neudál se,
jen jsme se zajíkli větou,
která štěpí atom krve...

Pak se květy začly ztrácet
a tvá slova
jsou dnes klidná, přesná, zralá,
jsou jak chladné plody v míse.

Ohlížím se po zeleni,
po větvi, jež by se vzňala...
Strome živý - zajíkni se!

- Jana Rathouská

Charlie se vykutálel z postele až v čase oběda. Byl chvílemi v tváři bílý, chvílemi zelený. Nejedl. Vzal si pouze šumivý prášek, poděkoval Pansy za vodu a zmizel zpět v ložnici. Pansy mu později donesla suché piškoty, polévku a na hlavu mu položila mokrý kapesník. ,,Jsem idiot," zaskuhral Charlie. Pansy našpulila rty, přimhouřila oči a uvažovala, zda jí to za to stojí. Nakonec došla k závěru, že nebude zlá.
,,Nejsi," řekla, ,,jen si čas od času děsně zřídíš játra a slinivku." Odešla z ložnice, nechala ho prospat.Probudil se ve čtyři odpoledne. Už měl barvu jako normální člověk. Dokonce se vysprchoval a vyčistil si zuby. Do obývacího pokoje vstoupil jako nový člověk. Přistihl Pansy, jak si čte na pohovce pouze ve spodním prádle. Pansy totiž při pocitech nejistoty volila jasné ženské zbraně. Potřebovala Charlieho pozornost, nutně od něj vyžadovala, aby z ní šílel... Nebo aby aspoň nebyl vůči ní chladný. Ležela elegantně na břiše, nohy pokrčené v kolenech, kývala s nimi ve vzduchu tam a sem - a Charlese si schválně nevšímala.
,,Díky, že ses o mě postarala. Jsem děsnej vůl," řekl Charlie. Pansy stále nereagovala, předstírala, že čte. ,,Hele, asi budu muset už zpátky do rezervace." Pansy přestala kývat nohama, hlavu otočila k Charliemu.
,,Tak brzy?" zeptala se a štvalo ji, jak zoufale to znělo. Charlie přikývl.
,,Ale čtvrt hodinku si na mě určitě najdeš, ne?" zkusila a laškovně se usmála.
,,Nejspíš ne, promiň. Už takhle mám pocit, že jsem tam měl dávno bejt."
Pansy zaklapla knihu. Zvedla se z pohovky. Všimla si, že Charlie na ni vůbec nekouká. A to byla ve svém oblíbeném krajkovém kompletu! ,,Zabalím ti jídlo," řekla a mířila do kuchyně.
,,Nemusíš," zastavil ji.
,,Vzal sis vyprané oblečení?" zeptala se, protože už netušila, co jiného říct - a plakat se jí nechtělo.
Charlie přikývl. Došel k Pansy, objal ji a dal jí pusu. Nepolíbil ji. Jednalo se skutečně jen o pusu. ,,Opatruj se," řekl. Hodil si přes rameno batoh a odešel. To je konec, pomyslela si Pansy.

Museli si promluvit. Pansy to už nemohla snést! Středeční ráno zavolala do práce, omluvila se, že jí není dobře. Bylo jí jasné, že je konec. Už ho nepřitahovala. Jejich vztah vyhasl, jejich láska prostě a jednoduše už nebyla láskou.

Oblékla se do košile, kalhot a pohorek. Vlasy si vyčesala do vysokého ohonu. Přála si vypadat silná, až jí Charles zlomí srdce. Ale už doma jí slzely oči.

V rezervaci ji všichni znali. ,,Zdár! Páns! Ják to dé?" hulákal jeden.
,,Čau! Co ty tady? Má Chuck ňákej průser?" ptal se druhej a smál se. Pansy na ně zamávala.
,,Nemám čas, hoši, se s vámi vybavovat," pravila a pokračovala v chůzi. Věděla, kde Charlie bude. Zranění draci byli vždy na konci rezervace, dost se díky tomu nachodila. Uviděla Charlieho, jak si kasá rukávy od košile. Jeho kolega Pansy uviděl, usmál se na ni a drcl loktem do Charlieho. ,,Máš tady svou holku," řekl. Charlie se rozhlédl a když uviděl Pansy, zamířil k ní.
,,Co ty tady?" zeptal se a chtěl ji obejmout. Pansy však ucouvla.
,,Mohli bychom si, prosím, promluvit? Někde o samotě," dodala. Charles samozřejmě přikývl. Došli na kraj lesa. Charlie si prohrábl vlasy. ,,To co mi potřebuješ říct, je to na dlouho?" zeptal se.
Pansy tato otázka ranila. A naštvala. Takže s ní očividně nechtěl mít nic společného! No jistě, ani popovídat si s ní nechtěl! Přál si být jinde - a to co nejdřív. ,,Proč se ptáš?" otázala se. Rozhodla se, že se nerozbrečí. I když to teda bylo dost na hraně.
Charlie nejistě přešlápl z jedné nohy na druhou. Odkašlal si. Rozhlédl se kolem sebe. Strčil si ruce do kapes a přistoupil k Pansy. Sice široko daleko nikdo nebyl, ale stejně se sehnul a tiše jí pošeptal do ucha: ,,Protože pak tě chci zatáhnout do tohodle lesa a ukázat ti, jak moc se mi v těch upnutejch kalhotách líbíš."
Pansy přestala dýchat. Šokovaně sledovala, jak se od ní Charlie odtahuje a couvá zpět na své místo, kde stál předtím. Konečně se nadechla, možná zbytečně zprudka. ,,Já... Já jsem..." začala, ale v její hlavě už žádná připravená slova nebyla. ,,Měli bychom... promluvit... společně..."
,,Tak a dost, povíš mi to potom," řekl rozhodně Charlie. Došel k Pansy, zvedl ji do vzduchu a jako pytel mouky si ji nesl do lesa. Položil ji nohama zpět na zem, Pansy trochu zavrávorala, ale Charlie ji pevně držel za boky. ,,Věř mi," začal a pomalu rozepínal jeden její knoflíček u košile za druhým, ,,že tě pak rád vyslechnu. Ale chybělas mi a já bych teď vůbec nemohl vnímat, co povídáš."
Pansy si stále nedokázala plně uvědomovat, co se děje. Čekala rozchod a místo toho byli v lese a už skoro nezbývaly žádné knoflíčky.
,,Pans? Můžu pokračovat?" zeptal se Charlie trochu jemněji. Všiml si její strnulosti. A strnulost nebyla zrovna dvakrát chápána jako souhlas k sexu. Pansy Charliemu pohlédla do očí. ,,Když jsem v neděli odcházel, nemohl jsem na tebe ani kouknout, protože bych se na tebe vrhl a nevylezli bychom z postele minimálně další tři dny. A teď ses tu objevila a vypadáš jak horalská bohyně... To prostě vnímám jako zázrak." Chtěl ji. Stále. Líbila se mu. Stále. Pansyiny rány, které sama sobě způsobovala, byly zaceleny.
,,Předveď mi, jak moc jsem ti chyběla," odvětila se znovuzískanou jistotou.
Charlie se usmál a políbil ji na krk. ,,Ty ani nevíš, jak moc tě miluju, Pans," zašeptal jí do kůže.