Do vzorně uklizeného pokoje pronikly skrz okno paprsky světla, které osvítily velkou skříň se skleněnými tabulkami. Ty odrážely lesk, který šimral mladou spící dívku  na nose. Aby se brunetka ubránila otravnému světélku přetáhla si zimní peřinu přez hlavu. To jí ale od stávání moc nepomohlo, protože za necelou minutu se po pokoji ozval nepříjemný zvuk, který dívence rval uši a nutil jí vstávat. Malá něžná ručka vylezla z pod peřiny a položila se na dřevěný noční stolek. Ruka chvíli šmátrala, ale nakonec uchopila telefon a poslepu zrušila budík. Chvíli na to brunetka odstrčila péřovou peřinu a položila nohy přez okraj postele. Zem byla studená a její chundelaté papučky taktéž. Topení na nule. S kruhy pod očima se dívenka zvedla z postele a vydala se i s telefonem v ruce do koupelny. Otevřela dřevěná dvířka a překročila práh. Pomalu krášela k umyvadlu. Cestou přemýšlela co dnes provede a svede na Hanze. Věděla, že je to nespravedlivé, ale je to také jediný způsob, jak se ho zbavit a dostat se k Alex. Ty nádherné zrzavé vlasy... Ty kudrlinky... A ty smaragdové velké oči... Představa že ji drží v obětí a líbá jí byla nádherná. Kéž by skutečná.
Když si bruneta natřela na zubní kartáček bělavou pastu pohlédla do zrcadla před ní. Představovala si, jak se otevírají dveře a někdo vchází. Nádherné zrzavé vlasy se jí vlnily na ramenou, její dospěle vyhlížející zelenkavé oči a milí úsměv. Míří k brunetce a mluví na ni něžným hlasem: „Kessynko...”
Ozval se zvuk, jako když něco malého spadne na zem a v tu samou chvíli dívka na nohách pocítila studenou lepkavou hmotu: zubní pastu. Svět se zatočil a velice stmavl. Všude byly různé skvrny, většinou fialové co se měnily do oranžové nebo na naopak. Byly všude... Na zrcadle, na zdi, ve vaně, ve sprchovém koutě. A najednou tma.
„KESSY!!!”
A silná bolest v zadu na hlavě.
Dělalo se jí špatně. Seděla na zemi a hvízdalo jí v uších. Místnost měla opět svoji barvu, ale Kessyn obličej byl bledší, než předtím. Brunetka zjistila, že ta postava která tam byla nebyla jen představa, teda alespoň ne ta poslední. To zakřičení jejího jména a člověk, který k ní běžel, ale nestihl jí chytit když ztratila rovnováhu a upadla. Bolest v zadu na hlavě částečně pominula, ale i tak byla nepříjemná.
„Kessy!” zvolal opět někdo. „Mami!” byl to její starší bratr. Vždy se o ni staral a pečoval, a ona to nikdy neocenila. Teď je ale starší a velice ráda uvítá jeho pomoc. Slyšela, jak někdo vybíhá schody z přízemí a volá na bráchu: „Matthew! Co se děje, že mě rušíš od snídaně?” křičela z chodby. Brunetka vzdychla, nikdy neměla dobré vztahy s mámou. Tedy alespoň od té doby, co jí oznámila svoji sexuální orientaci. Spoléhala, že to její máma přijme a bude jí podporou, ale stal se opak. Její máma nesnášela LGBT komunitu.
Dívenka pocítila teplou tekutinu v zadu na hlavě a na krku. Vlasy měla slepené krví a tričko částečně obarvené na rudo. Když máma konečně přiběhla do koupelny laděné do modré barvy zděsila se. „No Kessiano! Co jsi zase dělala za kraviny!?” zakřičela a přišla k brunetce. Ta se ale nezmohla ani na slovo, nechtěla s nikým mluvit. Matthew a máma se o něčem bavili, ale brunetka nevěděla o čem nevnímal je. Po chvíli jí Matthew sdělil, že pojedou na kliniku. Nechtěla tam, ale musela, neměla jinou možnost. Od malička se doktorštiny bojí, a hlavě šití. Nikdy se jí nic nestalo, neměla zlomenou ruku, nohu, žádné žaludeční problémy ani tržné rány. Jednoduše nikdy nic. Když se chtěla zvednout cítila se velice malátná a slabá. Matthew jí podepřel a s jeho pomocí se mohla postavit. Při cestě domem myslela jen na jediné: co když se Alex něco stane a ona u toho nebude? Nebo co když se Alexiin vztah s Hanzem nějak nějak... Upevní? Nedokázala to nějak přesněji pojmenovat. Náhle Matthew zastavil. Brunetka se natáhla pro mikinu a následně si ji nasadila. Matthew si samozřejmostí nemohl odpustit pomáhání.
V jejich BMW bylo příjemně teplo. Máma na Mattyho naléhala, aby se posadil dopředu na místo spolujezdce, ale jeho sestra ho víc potřebovala vzadu vedle sebe. Celou cestu jí její bratr držel poskládaný obvaz s vatou na ráně a utěšoval jí, že to bude dobré. Že to přece nemůže být tak hrozné. Brunetka se ale strachem doslova třásla. Od rána ještě neřekla jediné slovo a to jejímu často veselému bratrovi vadilo. „Kessynko, řekni mi něco,” prosil. „Řekni mi, že se nebojíš, že to zvládneš. Řekni mi to, prosím.”
Kessy však řekla to, co nejméně čekal: „Chci mluvit s Alex.” dívenka mluvila soustředěným, avšak ubrečeným hlasem.
Matthew zakroutil hlavou. „Ne.”
V tu chvíli v dívce vzplanul oheň. Ona chce mluvit s Alex a taky s ní mluvit bude. „JÁ CHCI MLUVIT S ALEX!!!” zařvala tak nahlas, že se Matthew leknutím otřásl. „Dobře, máš telefon?” řekl nakonec. Brunetka jen lehce kývla hlavou a kapsy vytáhla svůj Huawei. V kontaktech vyhledala číslo pod jménem "Alex ♥♥♥" a zmáčkla tlačítko volat. Po druhém "TŮT" to Alex zvedla. „Ano Kessynko?” ozvalo se z telefonu.
Kessy se pokusila co nejvíce ovládnout svůj hlas a nedát na sobě nic znát. Odpověděla: „Ahoj Alex! Prosím tě řekni učitelce, že jestli vůbec přijdu do školy bude to až poslední hodinu.”
„Keší! Copak se stalo?”
„Ale, jen jsem si rozsekala hlavu,” usmála se brunetka.
„Dobře.... Tak ahoj. A odpoledne přijď.”
„Dobře...” v tom do ní Matthew strčil a upozornil jí o tom, že už stojí na parkovišti kliniky. Rozloučila se s Alex, telefon vrátila do kapsy a otevřela dveře od auta. Chvěly se jí rty a třásly ruce. Bála se, že jakmile vystoupí už se nebude moct vrátit zpět. Tak moc se jí tam nechce... Bojí se. Strašně se bojí.
V nemocnici bylo ticho. Všude bílá barva. Bílé zdi, bílá zem, bílé dveře, bílé pláště, bílé rámy oken...  Ta barva Kessy deprimovala ještě víc než jen pomyšlení na to, že jí někdo bude strkat jehlu do hlavy. Celou cestu jí Matthew držel kolem ramen a dělal jí takovou tu psychickou podporu. Ale i tak nebyla nejradši, že tu musí být. V čekárně si sedla na židličku a položila si hlavu na rameno svého bratra. „Já tam nechci,” vzdychla. Cítila se tak slabá a bezmocná. Proč vlastně v koupelně ztratila vědomí? Na tuhle otázku si dívka nedokázala odpovědět. Po chvíli přemýšlení za ní přišla máma a oznámila jí, že už jsou na řadě. Ona i Matthew se pomalu postavili a vyrazili k bílím dveřím do ordinace. Když tam přišli brunetka znervózněla u nějaké skříně stála mladá blonďatá slečna v bílém plášti, na druhé straně ordinace nějaká stará hnědovlasá paní a hned vedle ní starý zachmuřený doktor.
V hlavě se jí točilo několik myšlenek, emocí a teorií.
„Tak stará a neumíš pozdravit?” zvolal ten doktor.
Kessy se zachvěla „D-dobrý den...” špitla tiše.
„No hurá!” křikl ten samí člověk.
Potom se doktor dal do léčení Kessyiny rány a máma s blonďatou sestrou sepisovala nějaké věci. Matthew celou dobu stál po brunetčině boku a držel jí za ruku.
Po zákroku šli všichni tři na parkoviště. To bylo z větší části prázdné. Nasedli do auta a odjeli zpátky do jejich vesnice. „A jak se dostanu do školy!?” divila se Kessy.
Máma jen pokrčila rameny a vydala se k velkému domu. „Pojedeš autobusem."
Brunetka svraštila obočí. Pusa se jí divně prohnula a oči přimhouřily. Ten plamínek, který v ní zažehnul ráno v autě se teď po tom co do něj paní Snakknifeová přiložila rozhořel.
Dívka už se neudržela a zařvala snad přez celou ulici: „Si už ze mě snad děláš prdel!”
V tu chvíli si uvědomila co řekla. Její máma přišla a nebýt Matthewa už by Kessy vrazila pořádnou facku.
„Já teda jdu!” zavrčela Kessy a s pětikorunou v kapse odcupitala na autobusovou zastávku. Tak tak stihla autobus, který se zrovna chystal odjet.
Posadila se na první místo zadní řady vpravo. Cesta od tam do města kde má školu trvá pět minut.
Vystoupila na zastávce, která byla jako naschvál právě před školou. Když došla ke skříňce vzpomněla si, že nemá klíče, takže se do učebny vydala v botech. Vyšla do prvního patra a z něj do druhého. Když se dobelhala k učebně a otevřela dveře všichni se na ni otočili. Opravdu byla poslední hodina - výtvarka.
Potichu pozdravila, zdělila kde jsem byla a posadila se na místo.
Vedle ní seděla Alex a vedle Alex zprava Hanz. Brunetu napadl plán, který udělá, aby Hanz trpěl za všechno.
Chvíli si chystala věci  a pak se Hanz zeptal, zda může na záchod. Učitelka to dovolila. A to byla ta pravá možnost.
Na Hanzovu paletku vylila trochu modré barvy a do ní zabořila štětec. Po chvíli došel Hanz a Alex si šla umít ruce, je čas na fázi dvě! Bruneta vzala  ten štětec a modrou barvou pomazala Alexinu židli. Když se Alex vracela byl čas na fázi tři.
Promiň, Alex, pomyslela si Kessy a posadila se na místo s nevinným výrazem. A Alex si sedla. Když si znovu stoupla, aby brunetě něco řekla zděsila se. Celí zadek měla od modré barvy.
„Ježiši Alex! Co to je!?" Zakřičela Kessy a vytáhla kapesník.
Hanzovi to přišlo směšné a tak se zasmál. V tu chvíli padla vinna na něj.
„Pojď,” Dívka chytila zrzku za ruku a odvedla jí na záchody. „V pohodě?" Zajímalo jí.
„To Hanz! Tak tohle nebylo vtipný. Po tomhle se s ním už doopravdy rozvádím!" Prohlásila se slzamy v očích.
Bruneta jí obejmula a dala pusu na tvář.
„Víš, Kessy..." Začala Alex, ale brunetka hned věděla, co chce říci.
„Ano."
Obě dvě se asi pět minut objímaly a pak už končila hodina.
Potom obě dvě šly do šaten, kde se Zrzka přezula a pak vyrazily ven. Zašly spolu do cukrárny, kde nakoupily zákusky. Potom autobusem jely do vesnice kde si udělaly piknik na paloučku.
„Já tě tak miluju..." Vzdychla Kessy A políbila Alex. Ta se odtáhla. „Taky tě miluji, ty moje zlatíčko..."

Konec

Věnováno AlexandraVlkov ♥♥♥♥

Projekt "Rolopsaní" vymyslela Itanela, určitě se podívejte <3

Sandstorm ~