V.
Když jsem ráno otevřela oči, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to všechno nebyl jenom živý sen.
Opravdu jsem v Bradavicích! Tam, kam jsem se vždycky toužila dostat! Odhrnula jsem rudé závěsy u postele a zjistila, že holky ještě spí.
Pohled mi padl na můj budík na nočním stolku a zděsila jsem se. Asi jsme tak trochu zaspaly, což u mě bylo naprosto normální, ale teď jsme sebou fakt musely hodit.
"Holky!" Vykřikla jsem nahlas, "zaspaly jsme!"
Jako první se vzpamatovala Hazel. Pomohla mi ostatní vzbudit a jakmile jsme se umyly a oblékly, tryskem jsme vběhly do Velké síně, kde právě profesorka McGonagallová rozdávala rozvrhy.
"Tak to se nám povedlo, zaspat hned první den." Poznamenala Grace. Sedly jsme si na kraj stolu a začali si nandávat snídani.
No, spíš jsme si do kapes nastrkaly pár koláčků a spěchaly na hodinu, protože přijít pozdě na hodinu McGonagallové, znamenalo peklo.
Jsem ráda, že v knihách Rowlingová svoje čtenáře varovala. Alespoň před něčím.
Do třídy jsme vstoupily chvíli předtím, než začala naše první hodina. Abych pravdu řekla, přeměňování bylo lehčí než jsem čekala.
Teda, šlo to mě a pár dalším, ostatní na tom byli trochu hůř. Jako třeba Lucy.
"Nikdy se to nenaučím„ Zaúpěla asi po desáté, když se bezúspěšně snažila proměnit jehlu v knoflík.
"To zvládneš." Povzbudivě jsem se na ní usmála. "Stačí když řekneš 'mento' a jemně zamáváš hůlkou, asi takhle. " Před jejíma očima jsem proměnila jehlu v knoflík.
"Fajn." Zabručela a dál se snažila, aby její jehla změnila podobu. Nakonci hodiny se to Lucy opravdu povedlo, až na to že její knoflík byl celý puntíkovaný a chodil.
"Nevadí." Chlácholila jí Grace, "příště se ti to určitě povede." Na chodbě byl velký shon.
Všude pobíhali studenti a Protiva po nich házel balónky naplněné vodou. "Protivo! Okamžitě toho nech!" Křičela na něj profesorka McGonagallová, ale Protiva jí úspěšně ignoroval.
Já se nad tím pousmála, tady to prostě žije.
S Hazel jsme se snažily prokličkovat mezi studenty do učebny lektvarů, ale to bych nebyla já, kdybych o někoho nezakopla a nevysypaly se mi všechny věci.
"Jejda promiň, jsi v pořádku?" Zeptal se mě ten chudák, do kterého jsem narazila. Zvedla jsem hlavu a uviděla, jak se na mě kření James Sirius Potter.
"V nejlepším." Odsekla jsem a začala si rychle sbírat svoje věci. "Nechceš s něčím pomoct?" Zeptal se James.
"To je dobrý, já jsem do tebe vrazila, klidně běž." Ani jsem se na něj nepodívala, zvedla jsem se a chtěla jít, ale James se naproti mě ležérně opřel o sloup, prohrábl si svoje havraní vlasy, které zdědil po otci a mile se na mě usmál.
"Jsem James." Zakřenil se. "Já vím." A taky jsem se zakřenila.
"Jakto?" James mě skenoval pohledem. "Vypadáš úplně jako tvůj táta, kdo by tě neznal?" Vypadlo ze mě rychle. Jeho pohled mě docela znervózňuje.
"No jasně, můj táta, slavný Harry Potter..." James chtěl nejspíš ještě pokračovat, ale zazvonilo, takže jsem jenom zamumlala tiché "Ahoj." A rychle zamířila směrem ke sklepení.
Bohužel jsem se tu ještě pořád nevyznala, Hazel někam zmizela a já jsem bloudila po škole.
No super. Když jsem konečně sklepení našla, bylo asi deset minut po zvonění a máme hodinu se Snapem. Do hajzlu.
Zaklepala jsem na masivní dřevěné dveře a vešla. Koukala na mě celá třída a zmijozelští studenti, se kterými bohužel máme spojené hodiny.
"Slečna Whiteová?" Zamračil se na mě Snape. "A-ano." Vykoktala jsem a zírala na něj. Je opravdu zvláštní.
"Dnes v šest hodin u mě v kabinetu." Zasyčel na mě. "A odebírám Nebelvíru deset bodů za vaši nedochvilnost."
Jejda. Teď si mě všichni budou pamatovat, jako tu, co ztratila první body. Nevadí.
Sednu si na volné místo vedle Hazel, která se mi hned začne omlouvat, že jí odtáhl proud studentů, nešlo jí zastavit a potom mě nemohla najít. "Už to neřeš." Zasmála jsem se.
Kéž by dnešní večer vůbec nebyl, povzdechla jsem si a snažila se udržet svojí pozornost na Snapeovi, i když mi to vůbec nejde. Odpoledne napíšu rodičům, nezapomněla jsem. Jsem dobrá!
Ahoj!🌼 Tahle kapitola je taková sušší, ale snad nevadí 😅❤️ Asi tam trochu zapletu Jamese Pottera ml. 😂✨
Názor? Dáme 15 přečtení?🥀💙
Any🌻
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top