Šťastná zpráva pro obě strany

O dva roky později

,,Ne, ne, tyhle růže přijdou na terasu a ty rudé zase do zahrady. Vždyť jsem vám dávala rozpisy." Už od božího rána zde probíhá velký úklid, který se docela rychle blíží ke konci. Dnes mají také přijet mí otcové, které jsem už půl roku neviděla, protože měli mnoho starostí s novými zákony a různými procesy. Ale teď už je všechno naprosto v pořádku a my se můžeme poklidně sejít a o všem si popovídat. 

S Leonem jsme měli před rokem svatbu a jsme spolu šťastní jak nikdy dřív. A dokonce spolu čekáme i děťátko. Jsem ve čtvrtém měsíci a už je to tak trošku vidět, ale není to ještě nic drastického. A však mí rodiče to ještě nevědí. Chtěla by jsem jim to říct dneska, ale mám z toho i skryté obavy. Co když budou proti? Co když mě zavrhnout? I když jsem k tomu neměla zrovna pádné důvody, tak i takovéto myšlenky a různé otázky se mi honily hlavou, a já je nedokázala zastavit. Ale ne! To se určitě nestane.

,,Karo! Už jsou tady." Zavolal na mě Leon. No, tak snad všechno dopadne dobře, jinak se asi zblázním.
Šli jsme rychle ke vchodovým dveřím, ve kterých už vyčkávali a rozhlíželi se kolem. Když své pohledy zaměřili na nás okamžitě se jim rozlil úsměv na tvářích. Nevím proč, ale měla jsem takový zvláštní pocit, že je něco jinak. Že se něco změnilo. 

,,Tak rádi vás opět vidíme. Ani si neumíte představit, jak rádi jsme na chvilku vypadli od všeho toho papírování a debat." Objal mě Damon a já mu objetí s radostí opětovala.

,,No, myslím, že víme. I my toho měli docela hodně na zařizování." Zasmál se Leon.

,,Koukám, že se to tady nějak změnilo, ne?" Pousmál se na mě škádlivě Will. 

,,Nezáviď, jsem ženská, ne? No, tak hold musím mít ve všem pořádek." 

,,Já už raději mlčím, nebo budu bez večeře a ještě budu spát ve sklepě." Zasmál se Will.

,,Tak to si piš, tati. No, tak co kdyby jsme se přesunuli do jídelny?" Zeptala jsem se jich.

,,To není špatný nápad a hnedka po obědě by jsme mohli jít k bazénu, co vy na to?" Navrhl Leon a my s ním všichni souhlasili. 

A jak se řeklo, tak se také stalo. Nyní jsme všichni seděli kolem bazénu a skvěle se bavili. Chtěla jsem jim říct o tom maličkém, ale nějak si moje pusu mluvila jen tak do větru o čemkoli jiném a na toto téma se rozhodla nijak nevyjadřovat. Proč je to tak těžké říct? Vždyť na tom nic není, ne? 

,,Ehm, mohla bych vám něco říct? Máme pro vás, s Leonem, jedno malé překvapení." Podívala jsme se nervózně na ně a doufala, že se má pusa tentokrát rozpovídá na správné téma.

,,Ale jistě, vlastně i my pro vás máme překvapení," řekl Will, který nyní nabíral čím dál víc červenější odstín. A něco vám řeknu. Vínem ani jiným alkoholem to nebylo, jelikož on žádné nepil, stejně jako já.

,,No, tak dobrá." Zhluboka jsem se nadechla. ,,Já a Leon čekáme miminko. Chlapečka." Usmála jsem se, protože to bylo konečně za mnou. Konečně jsem to dokázala říct nahlas a měla jsem z toho velice dobrý pocit. A myslí si, že i mí otcové měli radost, jelikož se jim rozlily úsměvy po tvářích tak, jak ještě nikdy.

,,To je úžasná zpráva. Gratulujeme. Jsme za vás tak moc rádi, zlatíčko." Damon vstal a objal mě. Měla jsem radost a přišlo mi jako kdyby ze mě spadlo obrovské závaží, které jsme si sebou všude ty poslední čtyři měsíce nosila.

,,To opravdu ano, gratulujeme vám. Budete dokonalý rodiče. A teď je řada na nás s překvapením." Pousmál se Will. Já si všimla, že si dal ruku na bříško, přesně tak jak to dělám já, když si ho chráním nebo, když chci cítit mé maličké. ,,Já a Parker taky čekáme děťátko. A také chlapečka." Oči Willovi zářili jako dva diamanty a já ho naprosto chápala. 

,,To je ale náhodička. Tak to tedy taky gratulujeme a velmi vám to přejeme." Odpověděl za mě Leon, který mě držel za ruku.

,,Děkujeme, bude to také chlapeček. Budeš mít brášku, Karo." Uculili se na mě Damon a já nevěděla, co dělat. Nejspíš proto jsme se zvedla a oba je objala. Hnedka na to jsem cítila jak mi po tvářích stékají slané potůčky, které představovaly mou radost.

,,Víte, že tohle není jen překvapení, ale i takový krásný dárek," řekla jsem, když jsem se trošku uklidnila mohla jsem se jim v poklidu dívat do očí aniž by se mi rozmazávali.

,,Ano, víme. Tak snad jsme ti tímto dárečkem vynahradili všechny ty předešlé roky."

,,Tím jsi můžete být jistí. Mám vás ráda. Oba dva." Usmála jsem se na ně a ještě dodala: ,,Tohle je nádherný začátek nového života."

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top