Uběhl celý týden od odhalení Leonova tajemství. Dohodli jsme se, že tomu necháme volný průběh, který se vyvíjí dobrým směrem. Celá vila už o nás dvou ví. Měli jste vidět ty udivené pohledy služebnictva, nejspíš byli zvyklí na to, že Leonovi osobní služebné zde dlouho nevydrží. 

Dneska probíhal od božího rána úklid celého sídla. Všichni zde pobíhali, hádali se, pošťuchovali a bavili se. Už jsme měli hotové třetí a čtvrté patro společně s půdou. Řeknu vám byla to fuška, ale zvládli jsme to, a to je teprve jedenáct dopoledne. 

Zrovna jsem byla na štaflích a leštila rám velkého obrazu, na kterém byli rodiče mého upírka. Vypadali na něm velmi urozeně a nádherně. Jen se modlím aby mě přijali a nebyly mezi námi žádné neshody.

,,Karo!" Uslyšela jsem za sebou hlas Boba.

,,Copak se děje?" Pootočila jsem na něj hlavu.

,,Nevíš kam kuchařky dali ten pudink?" 

Nad tím jsem se musela z plna hrdla zasmát. On se prostě nikdy nepoučí. Víte, na Boba nikdy nic nezabere, alespoň takhle to vždy říkával, ale všichni zde víme, že jakmile mu řekneme že je v lednici pudink, udělal by pro něj cokoli na světě.

,,Copak se nikdy nepoučíš?" Rozdýchávala jsme to.

,,No tak, Karo, prosím," zakňučel a já ho nechtěla trápit.

,,No tak jo, ale od mě to nemáš, jasné?" 

 ,,Jasan." Začal přikyvovat jako splašený a já se divila, že mu ta hlava ještě drží na krku.

,,Západní kuchyň a už utíkej nebo budu podezřelá." Vyháněla jsem jej a přitom se potutelně šklebila. 

Bez jediného slova se vypařil ani jsem nevěděla jak. Musela jsme se ještě hodně dlouho usmívat. 

,,Karo, neviděla jsi Leona?" 

Klidně by jsem dotyčné osobě odpověděla, ale to by jsem se jí nesměla leknout a z ničeho nic letět vzduchem. Trošku jsem zapištěla, ale to bylo jediné na co jsem se v té chvíli zmohla. Už jsem čekala velice tvrdý a nepříjemný pád, ale nic z toho se nedostavovalo. Pomaličku jsme otevřela oči a hleděla do tváře muži, kterého jsem ještě před necelými pěti minutami obdivovala na obraze. Aldis Dark v celé své kráse.

,,Jsi v pořádku, maličká?" Usmál se na mě milým hlasem, až jsem málem přešla oslovení, kterým mi řekl. Už vím po kom má Leon onu krásu.

,,Já...já, ano. Ano jsem v pořádku, pane." Poslušně jsem kývla hlavou.

,,To je dobře a..."

,,Karo! Karo, jsi v pořádku?" Leonův otec mě položil na zem a otočil se stejně jako já ke svému synovi. Hnedka jsem se k němu rozeběhla a nechala se vztáhnout do silného a ochranářského objetí. 

,,Jsem v pořádku, díky tvému otci," zašeptala jsem a pomalu se od něj odtáhla.

,,Vidím, že jsme přišli opravdu v pravou chvíli, drahý." 

Rychle jsem se otočila a já nemohla uvěřit svým očím. Přede mnou stála žena, která mi změnila kdysi dávno život. Naučila mne toho mnoho a já jsem jí nadosmrti vděčná. 

,,Madam Aldora," zašeptala jsem překvapeně. 

,,Ahoj, Karo, ráda tě zase vidím po takové době." Usmála se na mě a rozpřáhla ruce, které mě přímo volaly do hřejivého objetí, které jsem pocítila jen málokdy za celý svůj život. Pár dlouhými kroky jsem se dostala až k ní a silně jí objala.

,,Chyběla jste mi, madam." Jedna jediná slzička opustila své dosavadní místo a nestydatě mi stékala po tváři.

,,Ale Karo, zapomněla jsi? Slíbili jsme si tykání až do konce našich životů." 

,,Myslí, že tehdy jsem si neuvědomovala jak dlouhá doba to vlastně bude," zasmála jsem se, když jsem se od ní odtáhla na délku svých paží.

,,Copak teď už to snad víš?" Aldisovi vylétlo upravené obočí nahoru.

,,No, myslím, že upírský život je rozhodně vytrvalý," zašklebila jsem se na ně.

,,Už jsi to zjistila?"

,,Ano, ale nebylo by tomu tak, kdyby jsem si nenašla zdejší práci, Aldoro."

,,Moment! Takže vy dvě se opravdu znáte?" Leonovi se rozšířili oči údivem, ale i strachem.

,,Říkala jsem ti to, zlato," usmála jsem se na něj. ,,Tehdy jsem si legraci nedělala, i když to tak mohlo vyznít."

,,Copak? Můj synáček zpochybňoval tvou praxi?" Podivila se Aldora.

,,Vůbec ne, právě naopak, divil se kde jsem nabrala tolik zkušeností."

Z ničeho nic po celém sídle nebylo slyšet nic jiného, než můj a Aldořin smích. Povídali jsem si a vzpomínali na časy, kdy mě učila.
Byli jsme v obývacím pokoji a konverzace byla v plném proudu.

,,No, otče, vidíš to?" 

,,Co myslíš, synu?" 

,,Matka se směje. Ona se opravdu usmívá?" Na to jsme se musely obě dvě zašklebit.

,,Ano, mohu ti to jen potvrdit. A ne, neptej se mě na to jak je to možné, protože na to já odpověď opravdu neznám."

,,Miláčku, stačí k tomu mít jen výbornou společnost." 

,,Drahá, chceš tím říct, že tvá rodina nebyla ta správná společnost?"

,,To vůbec ne, ale až moc jste mě prudili." 

,,Tati?" Aldis se podíval na Leona a pokývl mu hlavou. ,,Má cenu se do tohoto rozhovoru vůbec pouštět? Vždyť víš, kdo nakonec vždycky vyhraje."

,,Taky pravda. Nechtěl by jsi se jít projít po zahradě?"

,,Jistě, alespoň mi povíš pár nových drbů." 

,,To víš že jo, až se ti hlava zatočí."