Právě jsme čekali v přijímací místnosti, do které jsme taky přišli, na Willa. S Damonem, vládcem upírů, to šlo docela snadno. Skoro okamžitě poznal, že jsem jeho dcera, ale vůbec nevím, co mám očekávat od Parkera. Sice už jsem jedno tátu zvládla, tak bych měla zvládnout i toho druhého, ale vůbec nevím jak tohle proběhne. 
Damon poslal Willovi poslal dopis, na který nám během patnácti minut přišla odpověď, ve které stálo, že se okamžitě dostaví, že jen musí rychle dořešit poslední obchodní schůzku, která moc dlouho trvat nebude. Tak se uvidí. už čekáme půl hodiny. Leon se svými rodiči sedí na pohovce, která je zde pro pohodlí velmi významných lidí, Jerry celou dobu sedí na pohodlném křesle kousek ode dveří a já? Já sedí na tátovi. Nesmějte se mi, on sám si to přál. Prý mě nikam nepustí, že promrhal spoustu let a to jen kvůli nějakým hloupým zákonům, které jsou stejně v jednom kuse porušovány. Povídali jsme si celou tu dobu a určitě by jsme si povídali dál, kdyby se najednou Jerry nezvedl a nešel se podívat za dveře, které dělily tuto místnost s chodbou. Po chvíli se vrátil zpět, ale nyní i s hosty, které jsme sem pozvali.

,,Drahý Damone, doufám, že je to nějaká naléhavá  a neodkladná záležitost, jelikož jsme musel zrušit šest..." Will se zasekl v půlce věty, když rychle pochodoval k mému otci a mě. Zastavil se necelé tři metry od nás a koukal na nás jako na zjevení. 

,,Nevolal bych tě, kdyby to nebylo naléhavé a nezbytné, a ty to víš, Willi."

,,Takhle jsi mi neřekl od té doby, co jsme museli...no, však víš," řekl zaraženě Will a stále se díval na mě, i když mluvil s Damonem.

,,Já vím, Willi."

,,C-Co se tady děje, Damone? A-a proč mám takový zvláštní pocit, že ta dívka, kterou vidím u tebe je...je..." Zhluboka dýchal a já už to nevydržela. Slzy si našli svou cestu a začaly mi stékat po lících.

,,Že je to naše dcera?" 

,,Jo." 

,,Pro-protože to tak je, tati," řekla jsem, vstala a přiběhla k Willovi, který mě roztřeseně držel v náruči stejně jako já jeho.

,,Jak jsi nás našla?" Zeptal se mě.

,,Víš, že pomalu sama nevím?" Zasmála jsem se trošku a pomohlo to. Will se zasmál a pevněji mě objal. 

,,Ani nevíš jak moc jsi nám chyběla, holčičko," řekl, když se ode mě odtáhl a díval se mi do očí. Stejně jako mě i jemu tekly slzy, a kdyby jsem se otočila patřila by jsem i Damona jak se snaží příval slané vody zastavit, ale vůbec se mu to nedaří. ,,Tak moc jsme si vždy oba vyčítali, že jsme tě dali pryč. Moc nás to mrzí, broučku," zašeptal a pohladil po vlasech, do který pak dal jemnou pusu. Nemohla jsem se ani na jedno z nich zlobit. Sice jsem je prakticky vůbec neznala, ale už teď jsem je milovala a věděla jsem, že by jsem je a nikoho na světě nevyměnila.

,,Willi..." zaslechla jsme za sebou a pomalu se otočila. Viděla jsme stát svého tátu přímo za mnou. Hleděl na Willa se strachem, nervozitou, ale hlavně s láskou, která za ty roky opravdu nezmizela. Přesně jak to řekl Artur. A když jsem se podívala zpátky na svého vlkodlačího tátu, viděla jsme úplně to samé. Rozpažil ruce ve znamení objetí a Damon to pochopil. Nezaváhal ani na vteřinu a hnedka se ocitl v ochranářském a láskyplném objetí. Plakali, oba dva. Myslím, že svá pouta zpřetrhali, jen kvůli mě. Jen proto, že ztratili dcerku, kterou milovali, ale nemohli jí mít.

,,Parkere, podívej se na mě, ano," řekl mu jemně Will. ,,Tohle celé už musí skončit. Nejsme jediný komu se tohle přihodilo a ty to víš. Ty zákony celé naše národy ničí a my s tím celou dobu nic nedělali. Tohle se musí změnit. Protože jestli ne, tak to bude obrovský prohřešek, kvůli kterému by jsme o sebe navzájem mohli přijít, a nejen to, přišli by jsme i svou vlastní dceru. O dceru, kterou jsme právě teď znovu objevili. A já jí nechci znovu ztratit, a ani tebe ne, lásko. Miluji Tě. Vždy to tak bylo, je a taky bude." A než stačil Damon cokoli říct, byly jeho rty pohlceny ve velmi lačném polibku, který se snažil co nejlépe vrátit.

Když se od sebe odtáhli, všichni kolem nich začali tleskat. Jak Leonova rodina, tak Jerry a i vlkodlaci, kteří doprovázeli Willa. A já? Já jsem běžela k nim a skočila jim do náruče. Objímali jsme se tam a pak Damon řekl, že se o to vše postaráme, že se navždy zbavíme těch hloupých zákonů, které všem vždy jen ničily životy. A já v té chvíli byla doopravdy šťastná, tak jako ještě nikdy.