,,A o čem jsi si chtěl ještě promluvit?" Netušila jsem, co by to mohlo být. Nebo možná ano, ale nevěděla jsme zda jsem na takový rozhovor připravená.

,,No, nevím ani jak začít, Karo." Díval se mi do očí a mě už bylo jasné, že je to přesně ten rozhovor, který jsem vedla s Arturem. ,,Ale nejspíš ti bude stačit, když ti řeknu jen dvě slova. Tvůj pach." 

,,Ano, vím o něm. A myslím si, že vím proč vlastně takto páchnu." Nespouštěla jsem z něj oči, na kterých byl jasně značen strach i nervozita.

,,Tak spusť a uvidíme jestli se naše teorie budou shodovat."

,,Tati, to by ta důležitá konverzace, která nemohla počkat až na tom budete oba dva lépe?" Vím, že se na svého otce trochu zlobil, ale bohužel to tak bylo a už se s tím nic dělat nedá. Teď už Aldise od tohoto povídání vůbec nedostaneme.

,,Bohužel ano, Leo," potvrdila jsem to.

,,Proč?" Nechápal a já z ničeho nic pocítila jistou dávku strachu.

,,To se za chvilku dozvíš, synu," řekl Aldis, který držel za ruku Aldoru, která seděla hnedka vedle svého manžela.

,,No, myslím, že jsou pouze dvě možnosti jak je to možné. První, že jsem se musela narodit samotnému vládci upírů a vlkodlaků. Nebo za druhé, že jsem se narodila nějakému přímému potomkovi jejich výsosti. Ale musím říct, že ta první je více pravděpodobnější."

,,Jak jsi na tohle celé přišla? Já to tiž přišel na úplně stejný výsledek, ale pochybuji, že jsi mi prohledala pomalu celou knihovnu, jen kvůli tomuto." Usmála jsem se na něj. Sice by jsem toho byla schopná, ale takto to bohužel nebylo.

,,Ne, neprohledávala jsem ti knihovnu, i když je to velice lákavá nabídka. Stačí ti, když ti řeknu jméno Artur?" Podívala jsem se na něj a doufala, že další informace mu o něm nebudu muset říkat, jelikož ani já jich zrovna hromady nevěděla.

,,Kdy? Kdy jsi s ním mluvila?" Vypadal překvapeně, ale ne tak, jak jsem si myslela, že bude.

,,Byl v mé hlavě. Teď, když jsem byla v bezvědomí, tak vše převyprávěl a vysvětlil. To on mi to prozradil a musím říct, že i mě se ty dvě teorie zdají velice pravděpodobné, ale ta první více, a to samé Arturovi." 

,,To se nedivím." Odpověděl a dál na mě hleděl.

,,Nevypadáš nějak moc překvapeně." Poukázala jsem na jeden fakt, který mě docela zarážel.

,,No, to bude možná tím, že se Artur objevil i nám, Karo," řekla Aldora a já mohla jen zaraženě hledět.

,,Aha, to jsem nevěděla, ale jak to?"

,,Každý upír, když dosáhne buďto řádného věku a nebo když je připraven, ho uvidí ve své hlavě."

,,Ale vždyť Kara není upír." Poukázal na další drobný detail zase Leon. Ale pak mi náhle došlo, že to evidentně pravda není.

,,Tak to ale vůbec není, že Karo?" Podíval se na mě Aldis s úsměvem.

,,Ano. Protože jestli jsem se narodila přímo našemu vládci a vládci vlkodlaků, tak to znamená, že v sobě mám jak upíří geny, tak i geny vlkodlačí."

,,Přesně tak a dělá tě to nemyslitelně mocnou, ale na druhou stranu i trošku nebezpečnou bytostí."

,,Proč nebezpečnou?" Nechápala jsem.

,,No, ne vždy si dokáže udržet svou sílu. Například."

,,Takže, co si o tom vlastně myslíš?"

,,Já? Já si o tom myslím, že máme nehorázné štěstí, že tě známe. A také si myslím, že by bylo velmi dobré, kdyby se o tobě dozvěděli tví rodiče. Tví otcové. A asi by se mělo, co nejrychleji něco udělat s tou proklatou nenávistí, protože nejen mě, ale i mnoha dalším už leze nehorázně krkem. Co ty na to?" Zeptal se a já měla v tu chvíli pocit, jako by mi četl myšlenky. 

,,Souhlasím všemi deseti. Už to trvá dost dlouho a je na mě aby jsem to celé ukončila a své rodiče donutila k tomu, aby se přestali chovat jako největší blbci."

,,Má řeč," prohlásil Aldis a mrkl na mě. Já už věděla, co to znamená. Jde se nastolit rovnováha mezi našimi klany a to hodně rychle.