Ráno bylo to nejkrásnější, které jsem za poslední roky zažila. Pořád mě sice trápila otázka budoucnosti, ale včerejšek mi dal alespoň malou jistotu. Katherine vedle mě ještě pospávala a na rtech jí hrál úsměv. Tiše jsem se vykradla z postele a vzala si čisté oblečení. Když se mi podařilo i potichu zavřít dveře, vítězně jsem se usmála. Byla jsem ráda, že jsem Kath nevzbudila, protože po předešlé noci, si zasloužila delší spánek.

Když se mi konečně podařilo natočit si vanu a opatrně do ní vlézt, všimla jsem si, že mám mírně natržený jeden steh na noze. Jednalo se o jediný steh a tak jsem to neřešila. Opřela jsem se a na chvíli zavřela oči. Teplá voda a pěna, kterou jsem si do ní dala, na mě působilo uklidňujícím stylem. Před očima mi probíhala předešlá noc. Bylo to něco úžasného a něco, co jsem dlouho nezažila. Byla neskutečně něžná a opatrná, až mi to trochu vadilo.

„ Můžeš mi říct, proč utíkáš jak malé dítě? Mohlo se ti něco stát a..." začala Katherine, když vešla do koupelny. Rukou jsem jí musela zastavit. Tohle bylo přesně to, co mi vadilo.

,, Zadrž, Katherine. Je moc hezké jak se o mě staráš a jakou máš o mě starost. Ale tohle přece nejde. Jsem dospělá a zvládnu se o sebe postarat. To, že jsem na vozíku neznamená, že musím mít dohled dvacet čtyři hodin denně, jasný?"

,, Já vím. Jen ti chci pomoct a být s tebou. Nikdy nevíš, co se ti může stát. Omlouvám se, že se o tebe starám, ale miluju tě a jsi po těžkém úrazu. Jdu udělat snídani."

,, Katherine, počkej. Nemyslela jsem to špatně. Jen to tolik nepřeháněj. Vážím si tvé pomoci, jen jsou věci, které musím zvládat sama," odpověděla jsem a když mě políbila opustila koupelnu. Ve vaně jsem zůstala ještě pár minut zůstala a pak opatrně vylezla. Na sebe jsem hodila pouze župan a vydala se do kuchyně. Katherine už měla na stole kávu s tousty a když mě zahlédla rozešla se ke mě.

,, Připravila jsem ti i léky a za hodinu se tu staví lékařka, aby se na tebe podívala," řekla a dojela semnou ke stolu. Všimla jsem si i čistých obvazů a mastičky. Když si vzala mastičku a sehla se, trochu se zarazila.,, Praskl ti steh? Proč jsi nic neřekla?"

,, Jde o jeden steh z několika. A dalších několik mám na zádech a rameni. Tak se snad tolik nestalo, ne?"

,, To uvidíme podle toho, co řekne doktorka," odpověděla a postupně mi namazala jizvy na nohou, které zavázala a poté i záda a rameno. Rameno se zády pouze překryla náplastmi a nohy zavázala. Počínala si zkušeně a snažila se, aby to bylo bezbolestné.,, Teď se najíme a naplánujme, co dál. Co třeba výlet do města?"

,, A ty mi ho ukážeš? Nebudeš předemnou skrývat krásy Calgary?" řekla jsem a obě jsme se začaly smát.

,, Jasně, že budu. Co kdyby jsi mi to město vykoukala? To bych nepřežila," odpověděla se smíchem a sledovala jak si přesedám na židli u stolu. Na stole jsem si připravila léky a postupně je zapila.

,, Na to nemám vůbec sílu. Dneska zavolám Lucy. Rozhodla jsem se, že to nebudu dál odkládat."

,, To chápu, ale jsi si jistá, že to chceš udělat? Vážně jí chceš volat?" zeptala se a sklonila hlavu k toustu. Viděla jsem, že z toho nemá radost a snad se něčeho obává.

,, Jsem, musím se omluvit. Musím jí to celé nějak vysvětlit," odpověděla a s chutí se dala do jídla.

,, To chápu, ale víš, že se nemáš teď přetěžovat a hlavně nemáš řešit blbosti. Pár dní by to ještě vydrželo."

,, Chápu, že máš strach, ale nejde to odkládat do nekonečna. Měla mě ráda a já jí taky. Mnohdy mi pomohla a zrovna ona si nezasloužila, abych jí takhle odešla ze života."

,, Jo, to máš asi pravdu," odpověděla a usmála se.,, Chutnají tousty?"

,, Jsou vynikající a káva? Ta je přímo boží. Ta nemocniční se pít nedala," řekla jsem se smíchem a Kath se přidala. Na její úsměv jsem se mohla dívat celé dny. Užívala jsem si každého jejího doteku a úsměvu. Zase jsem se cítila šťastná, ale pořád ve mě zůstávaly obavy z minulosti. Dala jsem druhou šanci člověku, který mě málem zničil. Člověku, který mě podrazil, ponížil a zklamal. Přesto jsem jí nedokázala nemilovat. Získala si moje srdce od začátku a nikdo to nedokázal změnit.

,, To jsem ráda. Tak až odejde lékařka, tak zajdeme do města a ukážu ti to tady. A kdybys chtěla, mohu ti ukázat stadion a můžeš si promluvit s trenérem."

,, Katherine, prosím. Nechci se o tom teď bavit, ano? Jsi hodná, že máš starost o mojí budoucnost, ale teď je moje práce vedlejší."

,, Dobře, nebudeme se o tom bavit," řekla s úsměvem a já si oddechla. Natáhla ke mě přes stůl ruku a tak jsem jí za ní chytila.,, Vážím si toho, že jsi mi dala druhou šanci. Miluju tě, Stacey."

,, Věřím ti, takže doufám, že mě nezklameš. Taky tě miluju, Path," odpověděla jsem a vzala do ruky konvici a kávou. Když jsem uznala, že to přes bolest nepůjde, nechala jsem Katherine, aby mi nalila. Čekal nás dlouhý den a jedině kofein mi mohl dodat trochu energie.