Po téměř půl hodině jsem vylezla z vany a oblékla si pyžamo. Když jsem vyjela z koupelny, dostala se ke mě známá vůně jídla, které jsem skutečně milovala. Jak tohle zjistila Katherine, mi zůstávalo záhadou, ale měla jsem radost.

„ Špagety! Jak víš, že miluji špagety?" zeptala jsem se nadšeně a hodila tašku ke skříni. Opatrně jsem dojela ke stolu a stáhla k sobě na klín Katherine.

„ Neznám člověka, který by nejedl špagety. A nezapomínej, že tě znám víc než dobře," odpověděla a políbila mě. Polibek jsem si vychutnávala a značně ho prodloužila. Když jsem se odtáhla, byla rudá jako rajče a její ruka spočívala za mým krkem.

„ Tak se dáme do jídla, než nám to vystydne. Studené by to nebylo dobré," navrhla jsem a Katherine ze mě slezla. Podala mi příbor a sama se dala do jídla. Chvíli jsem jí sledovala a užívala si pohled na její upatlanou pusu od omáčky, ale nakonec jsem se dala do jídla i já. Musela jsem uznat, že byli skutečně vynikající, ale mnohem více mě zaujala zamýšlená Katherine. Nevěděla jsem nad čím přemýšlí, ale nevnímala ani mě a to bylo zajímavé.

„ Kath?" zeptala jsem se a ona ke mě obrátila svůj pohled. Usmívala se a vypadala snad i zasněně.

„ Copak, děje se něco?" zeptala se a já zakroutila hlavou.

„ Ne, nic. Jen si vypadala, tak nějak, zasněně. Nad čím jsi přemýšlela?"

„ Nad tím, jak krásně bude v Calgary, když tam budeme spolu. Budeme jezdit na výlety, budeš semnou i při zápasech a další spousta věcí se tam dá dělat. Ale hlavně, budeme to všechno dělat spolu," odpověděla a pohlédla na mě. Měla pravdu, že se dá dělat spousta věcí, ale mnoho z nich jsem nemohla dělat já. Dojedla jsem špagety a odložila vidličku se lžící.

„ To asi ano, ale většinu těch věcí dělat nemohu. Nebudu už nikdy bruslit, hrát hokej, nikdy nezvednu nad hlavu trofej pro vítěze. A já vlastně jiný koníčky neměla," odpověděla jsem sklesle a dala si na nohy talíř. Kdybych  se na to nedívala, nevěděla bych, že na nohou něco mám. Katherine chtěla něco namítnout, ale stačilo jediné zvednutí mé ruky a rozmyslela si to. Dojela jsem ke stolku, kde byl tác od personálu a položila tam talíř.

„ Stacey, nikdo neřekl, že už se k hokeji nevrátíš. A věřím, že si nějaký koníček najdeš. Co třeba překlady textů, nebo focení? To jsou jedny z mála věcí, které můžeš dělat," odpověděla a já si jen povzdechla. Věděla, že bych tohle zvládla, ale tahle až přehnaná starostlivost, byla nepříjemná.

„ Nic nechápeš, že? Já neumím dělat nic jiného, než hokej. Jen tohle jsem uměla nejlépe," řekla jsem a pohlédla z okna. U hotelu se střídalo každou chvíli spousta lidí. Byl zřejmě hodně žádaný, ale míst bylo málo. Po silnici se prohánělo velké množství aut, která mířila do svého cíle.

„ Něco vymyslíme, aby jsi se mi neunudila k smrti. Dojdu se osprchovat a pak si půjdeme lehnout, ne?"

„ Dobrý nápad. Jsem unavená a čeká nás ještě dlouhá cesta. Počkám v posteli," řekla jsem a Katherine se usmála. Když zmizela v koupelně, rozjela jsem se k posteli a přesunula se. Na stolku byla sklenička s vodou a tak jsem si z vozíku podala bundu a vyndala léky, které mi dali v nemocnici. Ostatní jsem nestihla ještě vyzvednout, ale nebyli tolik důležité. Poté jsem se opřela do polštáře a nepřítomně koukala před sebe. Snažila jsem se přijít na to, jak se s tímhle vyrovnat. Nikdo si neuměl představit jak těžké to pro mě bylo. Přišla jsem o vše, na čem mi záleželo.

„ Nepřišla jsi o vše. Mám Katherine, která mě nadevše miluje. Vlastně si to zasloužím, měla jsem se věnovat jízdě," říkala jsem si pro sebe a ani si nevšimla Katherine, která se vrátila z koupelny.

„ Co to plácáš za kraviny? Tohle se může stát každému, jen jsi měla smůlu. Bez peněz ještě rok nebudeš, protože máš podepsanou smlouvu a do té doby ti seženeme práci," řekla klidně a lehla si vedle mě. Měla pravdu. Měla jsem čas se dát dohromady a začít si něco hledat. Zrovna jsem se chystala, ale vyrušil mě zvuk telefonu. Trošku zaskočeně jsem ho vytáhla z kapsy u bundy a zahlédla skryté číslo.

„ Stacey Fitzgerald, kdo je?" zeptala jsem se a přitom sledovala zaujatou Kath.

„ Bostonská policie, nadporučík Carlson, slečno Fitzgerald, potřebovali bychom s vámi mluvit o té nehodě, kdy to bude možné?" ozvalo se v telefonu a mé srdce vynechalo několik úderů.

„ To...To nepůjde, už v Bostonu nejsem a budu v Calgary," odpověděla jsem a Kath se na mě tázavě podívala. Gestem jsem jí naznačila, že jí to řeknu potom.

„ To nebude problém, mohu zkontaktovat policii tam a oni s vámi sepíší protokol, mohu jim dát na vás kontakt?"

„ Samozřejmě, můžete."

„ Výborně, dejte mi vědět, jak jste se domluvili, až vás zkontaktují. Příjemný večer."

„ Vám také, nashledanou," odpověděla  jsem a telefon položila. Už jsem ani nevěřila, že by se někdo ozval, ale opak byl pravdou.

„ Kdo to byl?"  zeptala se Katherine a starostlivě mě sledovala.

„ To byla policie, kvůli té nehodě," odpověděla jsem a vzhlédla ke stropu. Srdce mi bylo jako o závod a jednu myšlenku, střídala další. Tohle byl jeden zlý sen.