Hrdinství z předešlého dne přešlo Sanem někdy nad ránem. Od té doby nezamhouřila oka, a když jí ráno Nora oznámila, že se mají na osmou ráno hlásit u Clarence spolu s Frankem a Diazem, málem jí ukápla i slza. Včera byla na Ryana Diaze pěkně hubatá a možná ho tím překvapila, ale dnes se mu to jistě rozleží v hlavě a pěkně si na ní smlsne. Přehnala to a on si to určitě jen tak líbit nenechá.

Seděla na jedné ze zahradních židlí okolo vyhaslého ohniště a poslouchala Abdulovo nové rádio. Mělo mimo jiné i CD přehrávač, ke kterému přidal jeho předchozí majitel také pár nahrávek.

„Ty musí bejt vlastnoručně vypálený. Žádný originály," tvrdil jí Abdul, když si k němu přisedla a doufala, že ji přivede na jiné myšlenky. „Podívej, tady. Beatles znám, ale zbytek jsou úplně jiný kapely."

Abdul vložil cédéčko do přehrávače a všeobecný šum z fronty před jídelnou vystřídaly jemné tóny Here Comes The Sun. Sanem měla západní hudbu ráda hlavně proto, že mnoho písní dokázalo vyprávět neuvěřitelné příběhy a samotné melodie jí navozovaly neznámé, exotické pocity. Místní hudbu, kterou poslouchal otec, tvořily vesměs táhlé tóny bez zpěvu a ani tradiční zpívané písně nedokázaly Sanem pohnout natolik jako skladby, které si pouštěl bratr z kazet koupených ve městě. Mnoho večerů trávila opřená o stěnu sousedící s bratrovým pokojem a poslouchala, dokud ho pozdě v noci nenapomenula matka, aby ten virvál vypnul.

„Ta je moc hezká," okomentovala Sanem hrající píseň od Beatles, která jí připomněla jeden z klidných večerů, kdy bylo ještě všechno v pořádku.

„Znáš ji?" podivil se Abdul.

S úsměvem přikývla a povyprávěla mu o bratrovi. Aniž by si to doposud dokázala přiznat, moc jí chyběl. Tarik vždycky uměl její problémy zmírnit tím, že se jim vysmál. Dneska jsi zapomněla na chodbě pozdravit svého profesora angličtiny? Sanem, to je fakt děsná pitomost. Určitě si tě ani nevšiml, ty hloupá. Dokonce jí chyběla i ta jeho ukřičená rocková hudba, kterou začal jednu dobu velmi uznávat.

„Pustím ti jednu písničku," napadlo najednou Abdula a zastavil Here Comes The Sun, což Sanem trochu zabolelo. „Bude se hodit, uvidíš. Je taková svižná, moc se mi líbí. A je o pondělcích! Představ si to, ten chlapík tam zpívá o tom, že nemá rád pondělky. A dneska je pondělí! Pustíme si tuhle. Je sice už pěkně stará, ale to já taky."

Hned na to začal zběsile mačkat jedno z tlačítek na přehrávači. Ve tváři měl výraz natěšeného dítěte a Sanem v tu chvíli byla ráda, že se rozhodla zkrátit si čas čekáním na osmou hodinu právě u něj.

Když se z přehrávače začaly linout svižné zvuky klavíru, začala i Abdulova noha samovolně poskakovat. Když zpěvák začal zpívat, Abdul k němu něco nesrozumitelně brumlal, ale při refrénu málem vyletěl ze židle: „Jáá nemít rád ponděělky!"

Sanem se neubránila úsměvu.

„Jáá nemít rád ponděělky!" vyřvával dál s refrénem, až se vojáci od jídelny začali otáčet a na jejich tvářích se také objevily úsměvy.

„Jó, Abdule, pořádně to osol!" zakřičel někdo.

A tlumočník jim rád vyhověl. Sanem nadšeně tleskala a ponoukala Abdula k dalšímu výkonu, ale s jeho kostrbatou angličtinou dokázal z celého textu vyrozumět jen několik málo vět. I s málem ale dokázal zvednout celému okolí náladu a to bylo nejdůležitější.

Když pak Abdul dozpíval a Sanem konečně popadla dech od smíchu, zacítila ve vzduchu zápach cigaretového kouře. S nadšením se otočila, aby přivítala Noru, ale místo zdravotnice se nad ní tyčil Diaz. Jeho včerejší úsměv byl ten tam a nahradil ho jeho obvyklý otrávený výraz. Vyfoukl z úst hustý kouř a kývl na pozdrav Abdulovi. Sanem byla ráda, že na její přítomnost nijak nereaguje. Cítila, jak se jí hrudník svírá a dobrá nálada z Abdulova zpěvu mizí v nedohlednu.

„Co tady řveš tak po ránu?" zeptal se Diaz a oklepal doutnající cigaretu nad vyhaslým ohništěm. Sanem ten smrad obrátil žaludek. Tabákové listy jejího děda se daly vydržet, ale Diazova cigareta páchla mnohem hůř.

„Abdul zpívat," opravil ho tlumočník a také z toho zápachu nakrčil nos. „Ty kouřit moc cigaret, chlapče. Pro tvoje plíce být taky moc zdravé občas zazpívat."

„Ale houby."

„Žádný houby. Ty jednou pojít na rakovinu. Mít svraštělé černé plíce jako spálená krkovice."

„Tyhle výroky ti připomenu, až budeš zase ve stanu nasávat trávu," ohradil se Diaz a provokativně potáhl z cigarety.

„Ale no tak, před dámou ne," hodil po něm Abdul hrst kamínků. Sanem na Diazově tváři mohla na malý moment zahlédnout letmý úsměv, ale ten brzy zmizel za cigaretou, kterou si přiložil ke rtům.

„Přijít pozdě, zmeškat mou písničku. My se Sanem ti ji pustit znova, co ty na to?"

Diaz se zašklebil a zavrtěl hlavou. „Je to pěkně morbidní, děkuju pěkně."

„Taková veselá písnička," urazil se tlumočník. „Abdul mít o tebe starost, chlapče. Veselé být pro tebe morbidní a morbidní být zase veselé."

Diaz odhodil nedopalek do ohniště a zavrtěl hlavou. „Myslíš tu písničku od Boomtown Rats, že?"

„Ano, ano," pokýval hlavou Abdul. „Chlapík z nemocnice mít každou popsanou. Moc hezké od něj."

„No tak přesně tahle je o holce, co se jednou ráno probudí, vezme fotrovu starou kulovnici a začne střílet po děckách, co jdou do školy. Zabije dva z nich a když se jí pak zeptají, proč to udělala, řekne, že nemá ráda pondělky."

Sanem cítila, jak se jí dělá nevolno z představy, že se ještě před chvílí radovala a smála. Odhodlala se podívat na Diaze. Nevypadalo, že by si z nich dělal srandu.

„To být pěkná pitomost," kroutil hlavou Abdul.

„Podle skutečných událostí," mrkl na něj Diaz.

Sanem sklopila pohled. Cítila, jak rudne ve tvářích, a zatímco ji celá situace mrzela, Abdul mrsknul po Diazovi další hrst kamínků a hlíny. „Zase přijít a zkazit všechnu srandu, ty otrapo! Zmizet odtud, hned!"

„Rádo se stalo." Diaz se jen zasmál a uskočil před další palbou. „Vlastně jsem přišel tady pro dámu. Už je osm pryč, víš to, zlato?"

Sanem okamžitě a bez rozmýšlení vyskočila na nohy. Zatraceně, s Abdulem úplně zapomněla na čas. „To ne," zaúpěla. 

Diaz si ji pobaveně prohlédl a vyčaroval další ze svých úsměvů. Jizva na rtu se přitom roztáhla a vytvořila další malý úsměv. Sanem byla z celé situace tak nervózní, že dokonce zapomněla, že se Diaze doposud obávala.

Než stačila opravdu zpanikařit a rozběhnout se nekontrolovaným úprkem ke Kafírně, kde si je Clarence povolal, přiletěla Diazovi do obličeje další hrst kamínků. „Pořád Abdulovi kazit srandu. To dělat každé pondělí," zabrblal tlumočník , ale to už Sanem nevydržela a vydala se svižným krokem pryč. Cítila, jak se celá třese. Nohy ji svrběly, jako by se měly každou chvíli podlomit a tváře hořely jasnou červení. Snad si toho nikdo nevšimne. Vždyť nepřijde poslední, ještě chybí taky Diaz. Zhluboka se nadechla, aby zahnala vzlyk. Tohle se nemělo stát, ne jí. Představovala si, jak se na ni Barlow utrhne, možná ji vyplísní i pan Clarence. Po tom všem, co pro ni udělal ho teď tak zklame!

Někdy na půl cesty ji dohnal dusot těžkých vojenských bot. „Zase se tolik nestalo, abys kvůli tomu musela takhle vyvádět," řekl Diaz a srovnal s ní krok. „Ber to jako laskavost za včerejšek."

Sanem mlčela. Zaprvé měla naspěch a za druhé na něj nechtěla mluvit.

„Doopravdy není tak pozdě. Nemusíš kvůli tomu hned brečet."

„Já nebrečím," odvětila napjatým hlasem a odvrátila pohled na druhou stranu.

„Tak jo no."

Jako obvykle musela uznat, že se trochu unáhlila. Když totiž došli ke Kafírně, nečekal je žádný naštvaný Barlow, ale sám Clarence, který si právě s Garrym z dispečinku pouštěl letadla. Sanem se nechápavě zamračila. Pohlédla na Zrzka, Noru a Franka stojící opodál, kteří ale nevypadali o moc víc uvědoměle než ona. Když došla k nim a pozdravila je, něco sborově zahučeli a dál sledovali ty dva. Jen Frank vzhlédl k Diazovi s výrazem vzteklého pitbula : „Potom si to spolu vyřídíme."

„Cokoliv, Franku."

Saneminu pozornost upoutal Clarence, který předal Garrymu model jednoduchého letadla. Rozpětí jeho křídel mohlo mít tak jeden metr a bílá, lehce našedlá barva skoro věrně ladila s mračnou oblohou hor. Sanem ještě malý špionážní letoun neviděla, ale často slýchávala, že létaly nad městem a něco, nebo spíš někoho, hledaly. Clarence zmáčkl tlačítko na přístrojové desce s displejem a motorky letounu se probudily k životu.

„Už jsi to někdy dělal, Garry?" zeptal se dispečera a Sanem zaslechla, jak si Nora při tom přátelském oslovení odfrkla.

„Párkrát jo," mávnul rukou Garry. „Je to jako s vlaštovkou. Jen se do toho člověk musí víc opřít."

„Je ti jasné, že tohle je pěkně drahá vlaštovka?"

„Naprosto, šéfe," ujišťoval ho Garry.

„Tak prosím," pokýval hlavou Clarence. „Na tři, ano? Trochu tomu přidám na otáčkách, ať se to chytne."

Garry přikývl a zaujal teatrální postoj jako bojovník ninja. Naposledy mrknul na Clarence a začal počítat: „Raz! - Dva!-..." Motorky letadla se rozezvučely hlasitěji, jak dostávaly povel z řídící desky. „Tři!" zakřičel Garry, rozpřáhl se paží přesně jako když děti ve škole hází vlaštovku a úplně to samé provedl i s letadlem.

Stroj opustil stabilitu jeho dlaně, chvíli nadějně mířil stoupavě vzhůru, ale nakonec se dráha jeho letu zlomila a letadlo se vyplázlo se na zem jako opilec na ulici.

Motorky utichly, Garry provinile mlčel a čelil Clarencovu tázavému pohledu.

„Pardon, šéfe."

„Všechno to jde z tvých daní, mně se neomlouvej."

„No jo, no."

„Zkus to znova, někdy se to prostě nechce chytnout. Taky mohlo zrovna zafoukat."

Garry se rozběhl pro letadlo. Zvedl ho ze země, ukázal s úsměvem na škrábance na jeho novém, lesklém povrchu a připravil se znovu. „Raz- dva- tři!" Tentokrát už to šlo lépe. Letadlo se vzneslo do vzduchu a motorky mu pomohly nabrat výšku. Za malou chvíli se vznášelo na táborem, kde ho Clarence umně naváděl pomocí řídící desky. Když už stroj téměř nešlo rozeznat od mraků, předal desku Garrymu. „To by bylo. Podívej, pokud začne pípat tohle, tak tomu došla šťáva, ale je tam vždycky rezerva na to, aby to přistálo. Když se rozsvítí tohle, tak to hlásí závadu. Tady dávej bacha, ať se neztratíš ze signálu, to bychom to pak už asi nenašli - obvykle to zůstane viset ve vzduchu a pak to za nějaký čas spadne, což je průšvih. Tady máš hodnoty tlaku, víš, co s tím, ne? Hlavně prudce nezatáčej proti větru, viděl jsi tu lopatku na ocase? Už se nám mockrát stalo, že se takhle zlomila. Nevím, co to mají za šunty, ale co s tím naděláme, že?"

Garry horlivě přikyvoval a chtivě zíral na desku. Sanem na něm viděla, jak by se nejraději pustil ihned do řízení.

Zrzek si tiše odfrkl. „Dostane do pracek novou hračku a hned je s Clarencem nejlepší kámoš," zabrblal. „Pak že si lidi prostě nemůžeš koupit."

Nora se stejně mrzutým výrazem přikývla a dál sledovala ty dva.

Garry dostal prostor k vlastnímu manévrování a soustředil se na řídící desku. Clarence mu nahlížel přes rameno a souhlasně přikyvoval. Sanem se snažila potlačit úsměv při pohledu na téměř dětskou radost v dispečerových očích a špičku jazyka, která se nepozorovaně vyplížila ven z úst, když se Garry soustředil, a téměř identicky kopírovala pohyby jeho palce na joysticku.

„Dal bych nevím co za to, abych viděl úplně všechny ty hračky, co vám přivezli," pověděl nadšeně Garry. „No fakt. Tahle věcička je parádní."

Clarence pokýval hlavou. „Nic zábavnějšího než tohle tam není. Bez obav."

Sanem uvažovala jestli oba mluví o tom vrtulníku, co se včera večer snesl nad tábor, spustil dolů po laně dřevěnou bednu a rázem byl fuč, nebo se stalo ještě něco, o čem nevěděla. Co na tom ale záleželo? Stejně by jí to celou situaci moc pochopit nepomohlo.

„A co to grilované kuře, co bylo v té bedně?"

Clarencova tvář v reakci na otázku potemněla. Sanem jasně viděla, jak zaskřípal zuby a zhluboka se nadechl, jako by chtěl polknout nějakou opravdu peprnou nadávku. „To kuře ti milerád přenechám, Garry."

„Děkuju!"

Clarence ho poplácal po rameni. „Zvládneš to tady už sám? Rád bych si teď promluvil s ostatními."

„Jasně," kýval hlavou Garry, aniž by spustil pohled z řídící desky.

„Hlavně tu nic nezblbni, jo?"

„Rozkaz, šéfe."

Když se pak Clarence otočil ke skupince Sanem a nechápajících vojáků, měla toho Nora právě už tak akorát po krk. „Co to sakra má znamenat?!"

„Pojďme dovnitř," pokynul s klidem a jim nezbylo nic jiného, než ho následovat.

Do jeho kanceláře se sotva naskládali. Sanem a Noru pustili kluci si sednout na dvě jediné židle a sami stáli nad nimi a opírali se o všechno, co bylo k dispozici. Stěna, topení, skříň. Zkrátka si udělali pohodlí téměř kdekoliv a byli za ten um vděční právě dlouhým hlídkám v horách a výcvikovým táborům, kde je nutili vydržet na daleko šílenějších místech.

Clarence se posadil za svůj stůl a všechny si je dlouze prohlédl.

„Situace je prostá," začal. „Mám zprávy o tom, že v jedné z horských chatrčí bydlí někdo důležitý, kdo dělá důležité věci. A pochopitelně jsem taky dostal rozkaz, abych tu věc blíže prozkoumal."

„A kdo to je?" zajímal se Zrzek.

„To podléhá utajení."

„Co dělá potom tak důležitého?"

Clarence si povzdechl. „Je mi líto. To také podléhá utajení."

To bylo na Noru trochu příliš. „Co to je za šaškárnu? Co tady vlastně děláme, když nám nechcete nic říct? Kdo tohle vaše debilní utajení vymyslel?"

„Identita toho, kdo rozhoduje o tom, co podléhá utajení, přirozeně podléhá utajení, Carterová."

Sanem se zdálo, že místností projela statická elektřina. Z náhlého Nořina mlčení jí vstávaly vlasy na hlavě. Každou chvíli čekala, že zdravotnice vyskočí ze židle přes stůl na Clarence a dá mu jednu pěstí.

„Nedělejte ze mě idiota."

„To bych si nedovolil. Je to ale tak, jak to je. Nemůžu vám říct všechno, minimálně ne všem z vás. Tato operace vyžaduje co nejméně zainteresovaných lidí. Informace se v tomto případě od zdroje drolí a padají po pyramidě hodností a důležitosti jednotlivých lidí. Než se dostanou naspod, je z nich suché z nosu"

„Vůbec se mi to nelíbí, abyste věděli."

Sanem překvapilo, když po její pravici zavrzala skříň, o kterou se opíral Diaz. Naklonil se dopředu, aby lépe viděl na Noru a na tváři se mu objevil jemný úšklebek. „Tobě se jenom jako vždycky nelíbí, že nebudeš vědět všecko."

„Teď mi neříkej, Diazi, že tě ani trochu neštve, že po tobě někdo chce něco kvůli někomu a ty nevíš co."

„Ani ne," pokrčil rameny. „K čemu by mi to bylo, když s tím stejně nic nezmůžu?"

Nora se otočila na Clarence. „Co tady ten ignorant vůbec dělá?"

„Bude v tomhle moje pravá ruka."

Nora na něj dlouze hleděla a Sanem znovu naskočila husí kůže. Dokonce i netečný Diaz na malou chvíli zpozorněl a překvapeně zamrkal.

„Rád bych vám pověděl, jak to bude celé probíhat, ale musíte mě pustit ke slovu," řekl Clarence a zadíval se významně na Noru. „Bude to úplně jednoduché a uvidíte, že informace, které vám nemohu dát, nakonec ani nebudete potřebovat. Cíl, který hledáme se nachází v horách, v jedné z těch osamocených chatrčí, kterou jsme identifikovali při patrolách. K tomu, abychom ho ale mohli usvědčit potřebujeme přímé důkazy, takže mi sem nechali poslat odposlouchávací zařízení, které by nás mělo napojit na nepřítelův komunikační kanál. Po této technické stránce je tady Garry. Bohužel pro nás se kvůli terénu signál nepřenese až do tábora, takže nemůžeme odposlouchávat odtud. Používají ještě zastaralé modely vysílaček, takže stačí jeden kopec a jste bez spojení. Na druhou stranu, ale nejsou nijak zašifrovaní, spoléhají hlavně na nedostupnost signálu."

„Takže budeme muset za nimi," shrnul do Zrzek. „Budete je chtít obklíčit? Pokud je ta chata v nějakém údolí, bude třeba celý tábor, aby nikde nezůstala mezera."

Clarence zavrtěl hlavou. „Přiblížím se pouze já. Zachytím signál a přepojím ho dál. Nemůžeme si dovolit tak těžkopádnou akci s několika desítkami chlapů."

„Chcete vlézt hadovi přímo do chřtánu, pane. To je nebezpečné, obzvlášť sám."

„Nedělám něco takového poprvé, seržante," ujistil ho Clarence. „Můžu vás ujistit, že je to za podobné situace zcela standardní postup."

„Standardní postup podle koho? Určitě ne podle armády," ozvala se znovu Nora a Sanem si všimla, jak se jí zlověstně zablesklo v očích. „Jste od tajnech, co?"

Clarence sklopil pohled a pousmál se. „Doufám, že mě za to nezabijete, ale tohle taky podléhá utajení, Carterová."

Přestože Sanem čekala Nořin výbuch vzteku nebo podobné scény, nic se nestalo. V kanceláři se rozhostilo napjaté ticho. Ačkoliv se odpovědi Clarence vyhnul, všichni už si dávno mysleli svoje. Diaz se netvářil nijak ohromeně, zkrátka si hleděl svého a pohrával si s uvolněnou nití na uniformě. Zrzek a Frank nevěřícně zírali na Clarence, zatímco naopak Nora ho pozorovala ostražitě a nebezpečně jako káně králíka. Sanem byla z celé situace zmatená, bylo tady tolik různých reakcí, až nevěděla, jak má sama vlastně zareagovat.

Clarence si povzdechl. „Podívejte všichni, nechte to být. Celá tahle akce je kupa sraček a jestli se něco pokazí, tak z toho bude pěkný kravál. Nakonec budete rádi, že budete moct prohlásit, že jste nic nevěděli. Ve vlastním zájmu to nechte plavat a pokuste se prosím od podobného vyzvídání bránit i zbytek tábora."

Nora si odkašlala, čímž přerušila Clarencův monolog. „Kdybyste k nám byl takhle upřímný od samého začátku, mohlo to vypadat jinak."

Poprvé od chvíle, co vešli do kanceláře, se ozval také Frank. „K čemu tady jsem vlastně já, pane? Mám doma tři děcka a tohle je možná moje poslední mise, záleží, jak na tom budeme s hypotékou, nerad bych se nechal zbytečně někým odprásknout, jestli mě dobře chápete."

Od skříně se ozval tichý smích. „Kdybych byl hadžícká kulka, tak se ti dobrovolně vyhnu, Franku. Neměj obavy."

„Ty se můžeš jít leda tak vycpat, Diazi! Chováš se jako děcko i s těma svejma potkanama. Narvu ti tu mrtvolu do huby, až budeš spát, a ocasem ti přes nos polechtám ten tvůj prohnilej mozek, třeba začne normálně uvažovat."

Clarence si odkašlal. „Pánové, pokud máte mezi sebou nějaké nevyřešené záležitosti, pak je prosím nechejte na jindy."

„Je to vykrákanej psychopat, pane," roznítil se však Frank. „Jestli se něco pokazí, pak to bude kvůli němu."

„A to si myslíte proto, protože ho znáte, nebo protože vás právě popíchnul hloupou poznámkou, Franku? Doteď jste totiž proti němu námitky neměl."

Frank zakoulel nervózně očima, otevřel a zavřel pusu jako ryba na suchu, pak si založil ruce na prsou a zamračil se jako uražený malý kluk. „Diaz je prostě kretén," zavrčel a zdálo se, že tím celá konverzace končí.

„Děkujeme za váš názor, Franku," přešel to s klidem Clarence. „Zpátky ale k vašemu dotazu. S vámi je to vážně těžké, lidi. Kdybyste mě nechali v klidu souvisle mluvit, všechno byste se dozvěděli. Zkuste si vzít příklad ze slečny Sanem."

Při zaznění jejího jména sebou Sanem překvapeně trhla. Všichni na ni krátce pohlédli, jako by si teprve teď uvědomili její přítomnost. Zároveň se ale taky utišili a Clarence mohl pokračovat.

„Takže máme chatrč v horském údolí a máme signál, který nelze zachytit z tábora. Já se tedy přiblížím k objektu, abych ho zachytil a nechal ho vysílat k Sanem, která veškerou konverzaci přeloží."

„A kde bude Sanem, když nemůže být v táboře?" ozvala se Nora plně ignorujíc Clarencovu výzvu k mlčenlivosti.

Stejně tak on ignoroval na oplátku její otázku a plynule pokračoval dál ve svém monologu. „Podle Garryho bychom mohli s našimi vysílačkami bez problému svahy zlomit, takže z naší strany nebude se spojením problém. Taky budu potřebovat někoho, kdo mi při případném odhalení bude krýt záda. Ryan se tedy utáboří nad údolím, pohlídá oblast a zároveň Sanem, která bude překládat. A ohledně dotazů," pohlédl na Noru, "budou oba v dostatečné vzdálenosti, takže v relativním bezpečí."

Nezdálo se však, že by ta informace Noru uklidnila. „A vy se tam dole budete promenádovat sám, chápu to správně?"

„Ano, to mám v plánu."

„Jste blázen."

„Děkuji, Carterová. Máte na srdci ještě něco?"

Nora se mračila. Zdálo se, že toho měla na srdci ještě spoustu, ale mlčela.

Clarence tedy pokračoval. „Vás seržante budu s vaší jednotkou potřebovat jako zálohu pro případ, že by se opravdu něco pokazilo. Budete mít k dispozici Humvee, budete ve spojení s Ryanem a kdyby něco, budete také připraveni zasáhnout. A kdyby došlo na nejhorší, bude tam s námi i Carterová. Navíc to celé bude seshora sledovat Garry."

„A já tam budu dělat co?" ozval se opět Frank a na Clarencovi šlo jasně poznat, že bojuje s posledními zbytky trpělivosti.

„Vy Franku," snažil se udržet klidný tón. „budete se seržantem v záloze. Je možné, že si to údolí podminovali. Mohli bychom také narazit na improvizované nálože. Nechci nic ponechat náhodě."

„Hmm," podrbal se Frank ve vlasech a nedalo se jasně určit, jestli se mu po té odpovědi ulevilo nebo naopak.

„A dál?" zeptal se Zrzek. „Co potom, až získáme ty informace?"

Clarence se usmál. „To podléhá utajení," oznámil a Nora protočila očima vzhůru. „Další informace vám podám, teprve pokud něco zjistíme. Může se taky stát, že v té chatrči žije jen obyčejný člověk a my se mýlíme. Připadá mi zbytečně unáhlené momentálně řešit věci tak vzdálené a nejisté. Nějaké další dotazy?"

V kanceláři zavládlo ticho. Sanem byla nervózní a raději sklopila pohled k podlaze. Do čeho se to jen zapletla? Rozuměla dobře? Bude s Diazem po horách odposlouchávat nějaké potenciálně nebezpečné lidi? Víc než práce jí to znělo jako další noční můra.

„Pokud je to tedy všechno-."

„A co bude dělat zbytek tábora?" zaznělo ze Zrzkovy strany.

„Děkuji za připomenutí, málem bych zapomněl. Myslím, že někdy touto dobou jim poručík Barlow oznamuje, že se stáhnou patroly z oblasti C a částečně se omezí i B trasy. Zařadíme trochu zpátečku, abychom mohli z rozpisu patrol vyškrtnout vás i celou vaši jednotku a k tomu si zabereme Garryho, takže je na místě udělat tyto malé změny."

„Malé změny?" nechápal Zrzek. „Za tohle vás s prominutím chlapi sežerou, pane. Dělali pro to rozšíření území přesčasy a teď je prostě jen tak stáhnete?"

„Věřte mi nebo ne, seržante," povzdechl si Clarence. „Kdybych tohle mohl nějak ovlivnit, tak to udělám. I já mám ale nadřízené. Pokud je tohle opravdu z vaší strany všechno, pak můžete jít seznámit své muže s plánem akce a připravit se. Vyrážíme zítra ráno."

„Zítra?!" vyjekl Frank.

„Zítra," potvrdil Clarence. „To platí í pro vás Franku a pro vás také Carterová. Já bych si teď ještě rád se Sanem a Ryanem pohovořil v soukromí."

***

„Sanem, co se stalo u vás doma, když sis jela sbalit věci?" uhodil na ni Clarence sotva se za ostatními zavřely dveře. S Norou odešla z místnosti spousta negativní atmosféry a dokonce i Diaz se trochu uklidnil, když mu Frank zmizel z očí - minimálně se přestal pořád šklebit a házet do éteru šťouravé poznámky. Nyní seděl vedle Sanem na židli a tvářil se tak nějak neurčitě. Nevypadal však z Clarencovy otázky tak překvapený jako ona.

„Co tím přesně myslíte, pane?"

„Dostal jsem hlášení seržanta Szimanskiho, který se zmínil, že tady Ryan opět napadl vašeho děda. Seržant však nebyl schopen uvést příčinu," objasnil. "Byla jste tam tehdy s ním. Jak to doopravdy bylo?"

Sanem zašilhala očima vedle sebe a setkala se s upřeným pohledem dvou zelených očí. Vrátila se zpět ke Clarencovi. „Bylo to nedorozumění."

„Potřebuju to vědět přesněji, Sanem."

A tak mu to Sanem zkrátka pověděla. O tom, jak promluvila na Diaze anglicky a jak to děda rozhořčilo. O tom, jak do ní začal šťouchat prstem a ona hloupá si to nechala líbit. A s rudými tvářemi také pověděla, jak ho Diaz zastavil. 

Clarencovi to z nějakého důvodu na tváři vyčarovalo lišácký úsměv. „Skvělé," zaradoval se. „Budete to takhle schopna povědět i poručíku Barlowovi?"

„Co prosím?"

Clarencova pozornost se ale stočila k Diazovi. „Barlow po tobě jde, Ryane. Mohl bys mu svou verzi popsat podobně jako Sanem?"

Diaz pokrčil rameny. "Klidně, pane."

„Je to pro tvoje dobro. Máš štěstí, že je Sanem tak hodná a nenařkne tě z bezdůvodného napadení, i kdyby mohla. Neměl jsi právo do toho zasahovat! Na tohle si budeš muset odteď dávat zatraceně pozor, je ti to jasné?"

„Naprosto, pane."

„Nemluv se mnou jako s nějakým robotem, Ryane. Ano, pane. Ne, pane. Vy jste tím tady všichni jako posedlí."

Diaz se pousmál. „To víte, jste v armádě."

Clarence si promnul obličej v dlaních a povzdechl si. „Dobře, říkejte mi, jak chcete. Pojďme ale spolu mluvit otevřeně, ano? Vy dva budete spolu se mnou přímo u zdroje informací. Sanem je bude překládat a ty budeš s ní, takže pochopitelně nemá cenu vám cokoliv zatajovat jako ostatním."

Podal oběma dvě tenké složky v armádně zeleném provedení. „Nechám vám pak trochu času na to, abyste si je pročetli. Jde o základní informace k celé akci, abyste alespoň zhruba věděli, o co jde a snadněji se tak orientovali v materiálu, který se budeme snažit získat. To platí hlavně pro tebe, Sanem. Dobře si přečti všechna jména, je možné, že na ně narazíme a budou pro nás důležitá."

Sanem pokývala hlavou a schovala dlaně mezi kolena, aby nešlo poznat, jak moc se jí třesou prsty. Tohle byla důležitá a nebezpečná akce, proto nechápala, jak může Diaz sedět opřený v opěradle židle a tvářit se pořád tak nevzrušeně. Natáhl se po složce a zběžně si v ní prolistoval. „To jsou analýzy přímo z Pentagonu," podivil se.

„Ano," potvrdil Clarence. „Stejně jako bezpečností prověrky pro Sanem a pana Bayraka, když k nám nastupovali. Všechno šlo přes nejlepší zpravodajce a analytiky, které v terénu máme."

„Informace pro vás očividně nejsou problém."

„To ne. Někdy jsou ale na škodu. Třeba zrovna u tebe, Ryane. Nechtěl bys mi povědět o tom zatykači?"

Diaz se napřímil na židli a nebezpečně na Clarence pohlédl. Sanem ten pohled už znala a značně při něm znervózněla, přestože nebyl určen přímo jí. „A k čemu by vám to jako mělo být? Rád se šťouráte v problémech, co?"

Na Clarence však jeho výhružný tón nezabíral. Poklidně složil ruce na stole a předklonil se, aby si Diaze pořádně prohlédl. „Chci, aby ses té akce účastnil, Ryane, ale musím být schopen čelit námitkám poručíka Barlowa."

„A co z toho budu mít já?"

Clarence zalovil ve svém stole a vytáhl další složku. „Dostaneš příplatek za diskrétnost a nadstandardní platové ohodnocení. Možná také čestné vyznamenání, ale to je ti, hádám, úplně ukradené."

„Proč zrovna já?"

„Protože pokud ty informace dostaneme, budeme mít za úkol cíl sebrat. Všechny ostatní, na které narazíme, bude třeba zlikvidovat. Od mého předchůdce Thompsona vím, že se tady v táboře moc nedělo. Sem tam nějaká přestřelka, občas někdo z kluků trefil cíl, ale to všechno bylo v sebeobraně. Tohle bude jiný úkol, budeme tam muset jít a zabíjet jen proto, abychom dostali jednoho jediného člověka. Nebude to hezké a já potřebuju mít u sebe někoho, kdo nezaváhá, i když se mu nepřítel vzdá. Rukojmí může být jen jeden."

Diaz stále nevypadal na to, že by to s ním kdovíjak pohnulo. Sanem připadalo, že přesně proto ho Clarence potřeboval.

„A to je celé?"

„To je celé," přisvědčil Clarence.

Diaz se pousmál. „Paráda. Kde to mám podepsat?"

„Nikde, dokud mi neřekneš, co jsi měl doma za problém."

Dlouhou chvíli vládlo v místnosti ticho. Clarence trpělivě čekal a ze Sanem se mezitím stal uzlíček nervů. Opravdu by tu měla být? Neměla by odejít pryč? Ačkoliv ji Diazovy problémy docela zajímaly, nemohla se zbavit pocitu, že je tu navíc a že by si tuto věc měli mezi sebou vyřešit jen oni dva. Nikdo ji však nepožádal, aby odešla, a tak seděla a ani nedutala.

„Já mám pořád nějaký problém," řekl zahořkle Diaz a založil si ruce na prsou. Taky se odvrátil od Clarence a hleděl ven z malinkého okna do tábora, kde zrovna jednotka seržanta Petriho plnila každodenní fyzická cvičení.

Clarence mlčel a místo toho otevřel hnědou složku. „Vynecháme drobné krádeže, rvačky a výtržnictví, tím nemá smysl se zabývat-."

„Má vůbec smysl zabývat se čímkoliv z toho?"

Clarence ho však plně ignoroval. „Máš na krku ublížení na zdraví z nedbalosti a držení zbraní. Kdyby ti tehdy nebylo sedmnáct, hniješ v base, Ryane. Takového člověka bych měl připustit k tak důležité misi?"

Diaz uhnul pohledem a zavrtěl se na židli. Sanem náhle připadalo, jako by se zmenšil. „Byla to nehoda," procedil skrz zuby.

„Co se stalo, Ryane?"

Pokrčil rameny a znovu se zadíval ven z okna. „Tu svoji důležitou akci si můžete strčit někam, pane. Ztratil jsem zájem."

Už to skoro vypadalo, že se zvedne od stolu a prostě odejde, ale zabránila mu Clarencova pěst, která uhodila do stolu. „Tady ksakru nejde o to, jestli se ti chce nebo ne. Tohle je rozkaz, vojáku, a to, že se snažím nechovat jako idiot neznamená, že si mě můžeš dovolit poslat k šípku!"

Sanem sklopila pohled a nejraději by se propadla do hlubin samotné země. Neměla ráda křik a už vůbec ne od člověka, který se choval tak mile. Nesnášela Diaze za to, že ho tak rozčílil.

„Poslyš, Ryane," zmírnil po chvíli napjatého ticha Clarence svůj tón. „Všechny informace mám tady v této složce. Nejde mi o to, že bych něco nevěděl, chci jen slyšet tvoji verzi."

Diaz se dlouho rozmýšlel, než nakonec promluvil. „Byla to nehoda," zopakoval znovu.

Clarence očividně čekal něco víc, ale spokojil se i s tím, že mu Diaz vůbec něco pověděl. „Proto na tebe rodiče Barnyho Jamese podali žalobu? Kvůli nehodě?"

„Byl to můj kámoš, šli jsme do toho spolu."

„Byl?"

„Už mě za ním od té doby nepustili," vysvětlil Diaz.

„Do čeho jste šli spolu?"

Pokrčil rameny. Pro Sanem to byla zcela nová zkušenost, vidět Diaze takhle zamlklého a rozhozeného. Měla by z toho mít radost, zadostiučinění za všechno, co jí prováděl, ale nějak jí to nešlo. Bylo jí z toho zkrátka jen smutno, protože si dokázala představit, že tenhle příběh neskončí dobře.

„Byl jste někdy v Chicagu, pane?"

„Párkrát na víkend."

„Myslím spíš, jestli jste byl někdy doopravdy ve městě, ne jen v centru, kde se to hemží turisty."

Clarence zavrtěl hlavou.

„Pak vám nemám, co říct. Neumíte si představit, jak to tam chodí."

„Možná, že umím. Možná, že jsem pracoval na daleko horších místech, než jsou ghetta v Chicagu, Ryane."

Zdálo se, že tím Diaze trochu přesvědčil. Sanem však byla z jejich rozhovoru trochu zmatená. Na jakých horších místech? V Americe přece nezuřila válka, vládl tam mír. Všichni Američané, které kdy ve městě potkala, vypadali spokojení a hrdí na svou zemi.

„Možná, že si i slečna Sanem dokáže docela dost živě představit, jak to chodí na místech, kde člověka pronásledují přestřelky a násilí na každém rohu."

Diaz pohlédl na Sanem, jako by si teprve teď vlastně vzpomněl, že tu sedí také.

„Nuže? Do čeho jste se to tehdy s Barnym pustili?"

„Pracovali jsme pro jednu skupinu. Pokaždé si vyhlédli nějakého dealera kokainu, nechali ho vydělat peníze, a pak si ho vyčíhli na ulici a okradli. Ten večer jsme to měli udělat my."

„Co se pokazilo?"

„Ten chlápek to čekal a nechal se hlídat konkurenční skupinou."

„Používáš slovo skupina, aby ses vyhnul pouličnímu gangu?"

„Říkejte si tomu, jak chcete."

„Nejsem tady, abych tě soudil, Ryane."

Diaz na něj jedovatě pohlédl. „Tak o co vám jde?"

„Pokračuj."

Sanem se přistihla, že při dlouhé pauze skoro ani nedýchá. S každou další vteřinou ticha jí dřevěněly nohy a ruce semknuté mezi koleny se začínaly potit.

„Přepadli nás. Když jsem se jim snažil ujet, boural jsem. A Barny to odskákal."

„A pak?"

„Protože jsem nebyl plnoletý, soud mi uložil podmínku. Trest zmírnilo trochu i to, že jsem se přihlásil k armádě. To mi doporučil právník."

„Od té doby žádné problémy?"

Diaz pokrčil rameny. „Vlastně jsem za těch šest let pořádně doma nebyl."

Clarence pokýval hlavou. Zdálo se, že je s odpověďmi spokojen. Zasunul hnědou složku zpět do útrob svého pracovního stolu a Sanem si nemohla nevšimnout, jak ji Diaz s přimhouřenýma očima nenávistně sledoval, dokud mu nezmizela z obzoru.

„Děkuji, Ryane," pověděl Clarence.

Diaz však nevypadal, že se hodlá jen tak přátelit. „Teď buďte upřímný vy ke mně. Jste od CIA?"

Clarence se nesnažil skrýt mírné překvapení nad Diazovou otázkou, přesto však zachoval klid a odpověděl. „Ano. Poslední roky navíc jako externí specialista pro DEA v Nogales."

Sanem netušila, co ty zkratky znamenají, ale pokud to přimělo Diazovo obočí vyskočit nahoru, pak musely znamenat něco důležitého.

„A co zatraceně děláte tady? Tady jsme ve válce, drogových kartelů tady asi moc nepochytáte."

„Ale mám zkušenosti, které lze aplikovat i na tuto situaci."

Diaz zavrtěl hlavou. Nezdál se být ani trochu přesvědčený.

„Co tu doopravdy dělám zrovna já se někdy ptám i sám sebe. Potřebovali někoho zvenčí a já byl zrovna po rekonvalescenci. Neměl jsem tou dobou případ, tak si mě zavolali. Alespoň si to tak vysvětluji."

„Co se vám stalo, že jste byl po rekonvalescenci?"

„Tohle je výslech?"

„Mstím se za tu hnědou složku, co máte ve stole."

Clarence mu odpověděl nehezkým úsměvem. „Schytal jsem kulku, ale to pro tebe asi nebude nic nového."

Diaz nadzvedl obočí.

„Mám pochopitelně přístup ke zdravotním výkazům všech z tábora, Ryane," objasnil Clarence. „Jak se má rameno?"

Sanem si vzpomněla na jizvu, kterou na jeho rameni spatřila tehdy, když už to vypadalo, že se na sebe s Percym vrhnou jako zápasníci v ringu. Pohlédla vedle na Diazovu reakci, ale nedokázala přesně určit, jestli se směje nebo mračí. Možná obojí zároveň.

„Existuje něco, co nevíte?"

„Nevím, co se honí hlavou Carterové," zavtipkoval Clarence, čímž se snažil trochu odlehčit atmosféru. „Ta ženská je nepředvídatelná."

Tentokrát se Diaz opravdu pousmál.

„Pokud nejsou žádné další otázky, Ryane, pak myslím, že je náš rozhovor u konce. To, co jsi tady samozřejmě slyšel, podléhá utajení."

Sanem se zadívala na velitele, ale nezdálo se, že by tím zahrnoval i ji. Vlastně si připadala jako divák u televizní obrazovky. Jen tiše seděla, ani nedutala a oba jako by si její přítomnost až na výjimky ani neuvědomovali.

„Rozumím, pane," kývl hlavou Diaz a když to samé gesto zopakoval i Clarence, zvedl se ze židle a i se zelenou složkou odkráčel z kanceláře. Sanem slyšela na dřevěné podlaze chodby jeho vzdalující se kroky a když i ty zanikly úplně, dovolila si vzhlédnout ke Clarencovi.

Usmíval se na ni jako sluníčko a vypadal sám se sebou spokojený. „Tak vidíš, Sanem," řekl. „Ryan je taky jenom kluk, co udělal spoustu pitomostí a teď za to musí pykat. Neměla by sis z něj proto dělat takovou hlavu. Ten vztek není určený tobě, myslím, že je jen sám se sebou nespokojený, jak to s ním celé dopadlo. Zrovna armáda není žádná velká výhra."

Sanem na Clarence poplašeně zírala a snažila se dát si dvě a dvě dohromady. Co tedy celé znamenalo? „Snad jste se ho na to neptal kvůli mně."

„Jsi moc chytrá holka," mrkl na ni. „Možná ho to trochu rozhodilo, ale on se z toho zase oklepe jako ze všeho. A tobě to pomůže si nebrat tolik k srdci, co vypustí z pusy. Nemá problém s tebou, ale sám se sebou. Nechci, aby to bránilo tvému výkonu."

Sanem vůbec nevěděla, jak na to zareagovat. „Děkuji, pane," odvětila nakonec, ale chyběla tomu ta potřebná jistota. Ještě bylo příliš brzo na to, aby zpracovala všechno, co se právě stalo. Skoro jako by se zakousla do kusu chleba a nejprve musela pečlivě žvýkat, než začne cítit jeho chuť.

Clarence jen pokýval hlavou. „Teď si můžeš jít prostudovat ty materiály. Snaž se je jen držet dál od Carterové a zbytku tábora, prosím. Už tak jsem musel vymyslet, jak ji dostat do téhle akce, aby mohla znát alespoň nějaké informace a neobrátila to tady vzhůru nohama. Víc už toho prostě vědět nemůže."

Nezněl nahněvaně, jeho tón se zdál být lehce pobavený a Sanem tenhle jejich vztah ani trochu nechápala.

Raději se spěšně s Clarencem rozloučila a zmizela z kanceláře, co nejdřív to šlo. Modlila se jen, aby po cestě nenarazila na Diaze. Neměla by totiž nejmenší tušení, co mu říct.