Nora nečekala, že by vůbec někdy mohla nastat situace, kdy bude ráda, že Clarence vidí. Když se však ozvalo zaklepání na celtu jejího stanu, čímž byla přerušena trapná situace mezi ní a Zrzkem, byla vděčná za jakékoliv rozptýlení.

Zrzek si původně přišel jen pro vložky do bot, které mu slíbila na puchýře, ale místo toho si Nora připadala jako blecha pod mikroskopem. Zrzek mlčel, na všechny její instrukce reagoval pokýváním hlavou, zatímco ji skenoval pohledem od hlavy k patě. Co jako čekal, že se stane? Nora si odprezentovala doporučené používání a zarputile mu pohled oplácela. Když s výkladem skončila, zůstali na sebe oba prostě jen zírat. A možná by proti sobě stáli a zírali celý boží den, kdyby do stanu nevstoupil Clarence a podobně zkoumavým pohledem neanalyzoval jejich chování.

„Doufám, že nejdu nevhod," prohodil.

„Ale vůbec ne," řekla Nora, aniž by spustila oči ze Zrzka, který se jako jediný postavil do pozoru. „Seržant už je na odchodu."

Clarence pokýval hlavou a ustoupil Zrzkovi, aby mohl odejít. Ten však ještě naposledy pohlédl na Noru. „Jak myslíš teda," řekl klidně a teprve potom se vytočil na patě a zmizel.

Nora se ohlédla na Clarence a byla mu vděčná, že za ní tentokrát přišel již v uniformě a plné výstroji tak, jak se sluší a patří na důstojníka.

„Řešíte se seržantem Szimanskim nějaké interní problémy?" zeptal se Clarence a Nora zabojovala s pokušením ho vykázat ze stanu.

„Ne, pane."

„Vypadal zklamaně," přemýšlel dál Clarence s hranou nevinností. „Skoro jako kluk, který čekal na holku před kinem a ona nepřišla."

„To je jeho problém," pokrčila rameny Nora, a aniž by se Clarence na cokoliv zeptala, začala ze skříněk vytahovat obvazy, gázy a dezinfekci na převaz jeho ramene. Vždyť kvůli čemu jinému by tady byl. „Můžete si odložit."

Odepl si helmu i ochrannou vestu. Po nich následovala uniformní košile a když si přes hlavu přetahoval tričko, měla už Nora všechno přichystáno. Prohlédla si jeho tělo zkušeným okem zdravotníka a okamžitě dokázala zhodnotit jeho kondici. Ta byla samozřejmě dobrá. Na oficíra až příliš. Kluci v táboře často trávili volné chvíle tužením svalů a zvedáním činek, jejich ramena tak byla široká a celkově pak všichni chůzí připomínali vykrmené krocany. Nora se jim za to smála. Clarence byl jiný. Měl spíš postavu atleta nebo běžce. Snažila si o něm ze všech možných indicií sestavit nějakou ucelenou představu, ale stále jí nic z toho nedávalo smysl. Od jejich posledního rozhovoru jí zatím v hlavě utkvěla představa Clarence jako někoho od námořnictva, možná někdo z kontrolní divize. Jenže tyhle chlapíky už Nora znala, nehnuli se z kanceláře a většina z nich pod vestou schovávala naditý pupek. Možná byl Clarence jen chlápek z kontroly, co prostě rád sportoval. Vymýšlela si různé pohádky, aby utišila svůj nedobytný pocit přijít tomu chlapovi na kloub.

Pohlédla na něj a zjistila, že si ji prohlíží. „Nezasahují vaše vztahy se seržantem Szimanskim do chodu tábora, doufám."

Nora překvapeně zamrkala. Jak na to...? Povzdechla si. Vždyť mu to před chvíli v podstatě nepřímo přiznala. A její zamyšlený pohled ji asi usvědčil. Jenže v tomhle se Clarence mýlil. Nemračila se kvůli Zrzkovi, ale kvůli němu. On jí ležel v žaludku daleko víc.

„Nic mezi námi není," odbyla ho striktně, zatímco si nasazovala gumové rukavice. Očekávala, že dostane přednášku o profesionalitě vztahů a dalších pitomostech. Možná jí dokonce Clarence zase jemně naznačí, že na ni má další páku.

„Dobře potom," kývl však hlavou. „Jen se to snažte držet z doslechu poručíka Barlowa, prosím."

„Rozkaz, pane," odpověděla Nora neutrálně a pokynula mu, ať si sedne na lehátko. Bez řečí tak provedl a zatímco se uveleboval na bílém prostěradle, dovolila si mu věnovat ještě jeden pohled.

Bez okolků ukázala prstem na malou, ještě zarudlou jizvu na pravé straně břicha. „Co to je?"

„Co je co?"

Hrál si před ní na blba? Nora se na něj jedovatě usmála. „Ta jizva v dolní oblasti vašeho pravého mesogastria, pane."

„Přišel jsem za vámi kvůli tomu rameni, Carterová," řekl odměřeně. „Všechno ostatní jsou stará zranění."

Nora ho však neposlouchala. Rázným krokem obešla stůl a zadívala se na jeho bedra. Než stačil seskočit zpátky na zem, viděla dost. „No to je teda náhodička."

„O co vám zatraceně jde, Carterová?"

„To je jizva po kulce," prohlásila Nora. „A z druhé strany to samé, takže výstřel prošel skrz."

Viděla na něm, že je z ní nevrlý. Rezignovaně se vyšvihl zpět na lehátko a zamračil se. „Občas se podaří," zhodnotil to pokrčením ramen a bolestivě zasyčel, když se ozvala jeho nynější zranění po výbuchu.

„Občas se podaří," zopakovala nevěřícně Nora. „Co vy jste zatraceně chlape zač?" vystartovala po něm plně ignorujíc fakt, že právě mluví se svým přímým nadřízeným. „Donesete mi sem lékařskou zprávu. Stejně ji potřebuji od každého v táboře a po té vaší zatím není ani vidu ani slechu."

Jasně poznala, že znervózněl. Byla to však jen chvilka, hned na to se schoval za podmračený výraz a svůj typický diplomatický tón: „Nemám ji u sebe, je mi líto."

„Tak zavolám na ústřednu do Kábulu. Vyžádám si ji klidně expresně přímo ze Států a vy mi v tom nezabráníte. Jak si vůbec představujete mě stavit do takovéto situace?"

„Nikam volat nebudete," zatrhl jí ten nápad okamžitě Clarence, na její vkus až příliš tvrdě. Snažil se něco ututlat, hned jí to bylo jasné.

„Já jsem zdravotník," pověděla mu, jako by to byl snad úplný idiot. „Mou povinností je starat se o vaše zdraví a bránit případným průšvihům třeba tím, že jedincům v nedostatečné kondici zakážu nasazení v terénu."

"Nezahrávejte si se mnou, Carterová," procedil Clarence skrz zuby. "Dělejte, co máte a neserte se do věcí, do kterých vám nic není."

Nora se však jeho výhružného tónu nezalekla. „Dokonce ani vy nemůžete zvrátit rozhodnutí medika, pane. Ledaže byste byl doktor. Jste snad sakra doktor?!"

„Nebudete nikam volat," stál si za svým. „Na ústředí byste stejně nic nepořídila."

„Ha!" vyštěkla Nora vítězoslavně. „Když nemá armáda vaši dokumentaci, tak kdo ji teda má, hm?"

„To není ve vaší kompetenci vědět." Znovu se vracel jeho uhlazený tón. Nora poznala, že se snaží uklidnit. Už tak ale pro ni bylo překvapením, že i někdo jako Clarence dokáže alespoň na chvíli ztratit nervy. Dal jí tím jasně najevo, že zasáhla jeho slabé místo a překvapivě to nebyla jeho kompetentnost ani úsudek, ale okolnosti jeho nasazení. Byla mu každým dnem blíž na stopě.

„Ten průstřel je poměrně čerstvé zranění," řekla Nora a znovu se zadívala do míst, kde se na hladké, opálené kůži nacházela masitá jizva o velikosti pěticentu. „Srostlo to pěkně, někdo odvedl vážně dobrou práci," uznala. „Ale tyhle věci potřebují čas a podle toho, co vidím, tak tahle čas nedostala. Nebudu se ptát jestli ji někdy necítíte, protože je mi jasné, že budete mlžit, ale myslím si svoje. Nedoléčená zranění jsou bezpečností riziko. S tímhle byste možná neměl vytáhnout paty z tábora, abyste věděl. Jak dlouho jste byl v rekonvalescenci? Takhle na pohled myslím, že dostatečně dlouho ne."

„Můj nástup do služby schválili ti nejlepší chirurgové ve Státech, nemusíte mít obavu, Carterová. Jsem v pořádku."

„Stejně budu trvat na vaší kompletní lékařské zprávě," stála si Nora za svým. „Chci, aby se mi pod váš stav ti nejlepší chirurgové ve Státech podepsali. Do té doby za to zodpovídám já. Jestli se přijde na to, že jste byl s tímhle venku, budu mít průšvih. Nehledě na to, že by se to zranění mohlo ozvat v nejméně vhodnou dobu a paralyzovat vás zrovna v momentě, kdy bude třeba vzít nohy na ramena."

Clarence zarytě mlčel a Nora přemítala, jestli z něj vůbec nějaká odpověď kdy vypadne.

„Pane," oslovila ho po chvíli mírnějším tónem. „Vím, že se to doposud tak nejevilo, ale chci, abyste věděl, že mi můžete věřit. To, že jsem já právě teď kápla na něco, co by pravděpodobně nikdo neměl vědět neznamená, že na to časem nepřijdou i ostatní."

Clarence se dál tvářil jako kamenná socha. V pohledu nedal nic znát, ale Nora věděla, že za oponou se točí všechna kolečka a vyhodnocují. Neznala Clarence dlouho, ale v jeho případě vždy stála v pozadí celého mlčení obrovská mašina, která analyzovala a vypočítávala každý její pohyb a tón.

„A taky to neznamená, že hned co vytáhnete paty ze stanu, půjdu a vykřičím to do tábora. I když bych určitě dostala spoustu cigaret a bonbonů, jak by si to všichni chtěli poslechnout."

„Páni, Carterová," pokýval hlavou Clarence a neskryl mírný pošklebek. „To jste teda charakter."

Aniž by to Nora dokázala jakkoliv ovlivnit, její rty se roztáhly do širokého úsměvu. Viděla, jak i Clarencova tvář při tom pohledu mírně povolila.

Povzdechla si, naposled věnovala pohled jeho břichu a pak se vrátila zpátky k rameni. „A tohle je ještě větší průser, pane," neubránila se poznámce, když si prohlédla zavázané rameno. „Který kretén vám to zavazoval?"

Chystala si užít moment, kdy dostane odpověď znějící Barlow a bude si na něj moct postěžovat, ale jako obvykle v Clarencově případě prostě takhle vykonstruovat směr konverzace nedokázala. „Byl jsem to já sám."

Na moment se zarazila u práce a pohlédla na Clarence. Cítila, jak ji polévá horko. Jenže on se usmíval a vůbec nevypadal, že by ho její prohlášení o kreténech jakkoliv urazilo. Raději už mlčela a pustila se do práce.

Jak předpokládala už dříve, rána nebyla nikterak vážná, ale z těsného a naditého obvazu začala mokvat. Clarence měl štěstí, že šlo jen o střep ze zavařovačky a ne opravdový šrapnel - ty bývaly opravdu ostré a dokázaly napáchat daleko větší škody.

Cvičenými pohyby namočila do dezinfekce vatovou tyčinku a začala ránu čistit. V momentě, kdy se pálivý roztok dotkl tkáně, sebou Clarence cukl.

„Klid," zahučela okamžitě Nora, protože se jí vytrhl ze sevření a tyčinku málem pustila na zem. „Za ten prasácký převaz si zasloužíte všechno štípání světa, pane."

„No jo," zamumlal jen.

Nora dál pokračovala ve své práci. „Jsem ale ráda, že jste se rozhodl přijít."

Natočil hlavu na stranu a pohlédl na ni. Takhle zblízka si všimla, že má krásné dlouhé holčičí řasy. Za tohle by ho jako puberťačka nenáviděla. Sama je měla světlé, nevýrazné a mohla proti tomu bojovat jedině hustými nánosy řasenky, zatímco tenhle parchant se narodí s očima jako panenka. Stejným způsobem se občas takhle mračívala na Diaze. Čím si zasloužil ta jeho zelená kukadla? Zatímco tihle dva si takové věci vůbec neuvědomovali, Nora celou střední trávila před zrcadlem a nenáviděla se za to, jak vypadá. Proč nemohla mít alespoň hezké obočí? Plné rty? Nebo husté vlasy? Ne, vypadala jako vyblité lečo, jak ji kdysi nechutně pojmenoval jeden kluk na plese. Když mu za to pak vrazila herdu do žaludku a on se pozvracel, nazvala jeho výměšky taky vyblitým lečem. Od té doby získala něco, co ostatním holkám scházelo - sebevědomí. Svoje nedostatky a komplexy z nich plynoucí začala vyvažovat prořízlou pusou a buzením dojmu, že jsou jí názory ostatních úplně ukradené. Vyblité lečo ji však pronásledovalo celý život. Kdykoliv se na sebe podívala do zrcadla, kdykoliv se na ni Zrzek usmál a řekl, že jí to sluší, si vybavila ta slova: Stejně vypadáš jako-

„Chtěl jsem se vás vlastně na něco zeptat, Carterová," přerušil tok jejích myšlenek Clarence.

„Sem s tím,"

„Co si myslíte o Diazovi?"

Nora překvapeně zamrkala. Převalovala otázku na jazyku, zatímco odkládala vatovou tyčinku a rozbalovala gázu. Potřebovala čas na rozmyšlenou. Jak to myslel? Chtěl, aby na něj vynesla nějakou špínu? Podezříval ho z něčeho?

Zdálo se, že zaznamenal její váhání, protože na ni opět pohlédl a otázku upřesnil. „Co si myslíte o jeho schopnostech?"

Nora pokrčila rameny. „Já nevím. Co přesně vás zajímá? Jak střílí nebo jak se ve službě fláká s Abdulem, kde se dá?"

„Je na něj spoleh?"

Nora se zamyslela. „Záleží v čem, pane," řekla. „Bayrakovi jsou docela dobrá ukázka. Nebudu vám ale nic říkat, když jste je tady přivezl, v táboře nebyl nikdo, kdo by si nemyslel, že to jsou špehové."

„Já vím, ty vaše pohledy byly dost výmluvné," pokýval hlavou Clarence. „Měl jsem je ale opravdu z důvěryhodných zdrojů prověřené."

„Ráda bych ty vaše důvěryhodné zdroje viděla, pane," neodpustila si Nora. „To je ale jedno, teď už všichni víme, že jsme se mýlili. Zkrátka a dobře ještě před tou střelbou jsem apelovala na Diaze, aby si dával bacha a opravdu bedlivě Yusúfa hlídal, kdyby náhodou dělal něco podezřelého."

„To je pochopitelné."

„Víte, co mi na to ten idiot řekl? Že podle něj nejsou nebezpeční a nemyslí si, že jde o špehy. Tak mu na to říkám, ať si dá raději stejně pozor, že na něj v tomhle spoléhá celý tábor. A on na to, že abych se v něm jako nesnažila probouzet nějakou zodpovědnost."

„To vás muselo asi naštvat."

„Jak říkám, je to idiot," pokrčila rameny Nora. „Na druhou stranu si ale tehdy ve vesnici všiml Sanem, že rozumí anglicky. I když je Abdul, jaký chce, s Diazem se mu ještě nikdy nic nepřihodilo a Zrzek s ním třeba nemá problém, dokonce to vypadá, že je rád, když je s ním v autě, což nechápu."

Clarence přikývl, že rozumí. „Takže odpověď záleží na tom, koho se zeptám."

„Přesně tak. Kdybyste tuhle otázku položil poručíku Barlowovi, asi byste si vyslechl úplně jinou pohádku. Podle mě ale zkrátka záleží na tom, jak si Diaz zrovna vyloží situaci. V Bayrakových neviděl hrozbu, takže mu byli ukradení. Ale tehdy ve vesnici, kdy odhalil Sanem, se zase prokázal jako velice spolehlivý voják, i když věděl, že to jeho skupinu zdrží a on dojede pozdě na svačinu. To ale Sanem neznal a viděl v ní hrozbu. A tu hrozbu ohlásil."

Clarence přikyvoval. „Myslím, že on ten smysl pro zodpovědnost v sobě má, jen v tom musí sám vidět smysl. Nestačí, že ho vidí jen jeho nadřízení."

„Co máte za lubem zrovna s Diazem, pane? Pokud potřebujete někoho opravdu bezpodmínečně spolehlivého, pak jsou v táboře daleko lepší kluci."

„Já vím," souhlasil Clarence. „Potřebuju ale někoho, komu se neroztřese ruka, když přijde na nejhorší a kdo umí přemýšlet sám za sebe."

Nora ustala v práci a zamračila se. Několik vteřin čekala, že se Clarence rozpovídá dál, ale on mlčel. S tím svým kamenným výrazem připomínal egyptskou sfingu. A stejně tak z něj padaly hádanky jedna za druhou.

„Diaz přemýšlí za sebe až moc. Nikdy nevíte, co mu přeletí přes nos," varovala ho.

Clarence se pro sebe pousmál. „Stejně jako vy, že?"

Nora stáhla obočí a na čele jí vyskočilo několik vrásek. „No prosím pěkně," zavrčela. „Kdybych měla poslouchat jen instrukce od Barlowa, tak tady všichni chcípneme."

Na Clarencově tváři hrál dál ten nevinný úsměv, který mu prohluboval lícní ďolíčky, a Noru to přivádělo k šílenství. „Já to ale nemyslel ve zlém, Carterová," pověděl s klidem a odvrátil hlavu, aby jí tak nastavil rameno, na kterém měla pracovat.

Zůstala zticha. Vzala do rukou gázu a připleskla ji Clarencovi přímo na ránu. Bolestivě paží zacukal.

„Promiňte, pane," usmála se na něj Nora. „Já to taky nemyslela ve zlém."

Zašklebil se na ni, ale úsměv jeho tvář stále neopouštěl. Nora se kousla do rtu, aby jim tím úsměvem náhodou nenakazil, a vrátila se ke svojí práci. Rozbalila obvaz a dala se do toho.

„Co říkáte na seržanta Szimanskiho?"

„O co vám sakra jde teď?"

„O váš profesní názor."

Nora spěšně obvázala gázu, ustřihla a zavázala obvaz. Hotovo. Poté si dala ruce v bok a zadívala se na Clarence. „Proč se nezeptáte Barlowa? Proč si nevyžádáte jejich složku?"

„Složka ani Barlow mi neřeknou to, co potřebuji," vysvětlil. „Vy je znáte daleko lépe. A taky vím, že ke mně budete upřímná."

„Na co to potřebujete vědět?"

„To vám povím, až si vás všechny nechám zavolat."

Nora nadzvedla obočí. „Takže já taky?"

Přikývl. „Potřebuji přece medika. Jak jste mi totiž před malou chvíli šetrně naznačila, já doktor nejsem."

Co na to mohla říct? Clarence byl prohnaný jako liška a zrovna teď tady kul své pikle. Stejně jako při bouřce, cítila Nora ve vzduchu velký průšvih. Barlow s tímhle očividně neměl nic společného a Zrzek byl taky mimo. Zdálo se, že jako první v táboře věděla, že se něco chystá. Jen nevěděla co.

„Nevíte náhodou, kdo tady má pyrotechnickou licenci?"

Nora překvapením polkla pár slin a snažila se nerozkašlat na celé kolo. Slovo pyrotechnika spolu s odpovědí „Frank McDonald, pane" v ní rozvířilo opravdu vážné obavy.

„A jde mu to?"

Jestli mu to šlo? Výbušniny a nástražná zařízení byly složité mechanismy, potřebovaly svůj čas, chladnou hlavu a trpělivost. „Někdy mám pocit, že dřív než ta zavařovačka, bouchne Frank."

„Jak se k té práci dostal?"

„Ještě v civilu dělal do ohňostrojů a tak. Lidi si ho volali na svatby nebo oslavy. Když pak vstoupil do armády, měl už licenci pro práci s výbušninami. Při náboru ho pochopitelně přidělili k pyrotechnikům. Jak tím výcvikem prošel se občas sama sebe ptám."

Clarence pokýval hlavou. „Kolik tady už zneškodnil bomb?"

„Moc ne. Tady to není jako ve městech. Občas narazíme na domáckou výbušninu, jak jste měl zrovna to štěstí vidět, ale ty obvykle nikomu neublíží. Pro auta je to jako pohlazení a pěší hlídky je ve většině případů odhalí. Jak říkám, není to tady jako ve městě. Tady v horách, kde je kamenitá půda, nálož moc dobře neskryjete. Nemáme tady ani hromady odpadků nebo patníky. Zkrátka a dobře je to nevděčná práce a Tálibánci ji dávno vzdali. Frank má tím pádem pohodu."

„Jiné pyrotechniky tu nemáte?"

„Marcus z jednotky seržanta Petriho," odpověděla Nora. „Ten kluk se ale ještě nikdy k ničemu od doby, co prošel výcvikem, nedostal."

„Děkuji, Carterová."

Nora však ještě neskončila. „To, že vám podávám tyto informace neznamená, že s tím, ať už máte za lubem cokoliv, souhlasím. Navíc Diaz a Frank v jedné místnosti, víte vůbec, co to bude za bordel?"

„A ještě Garry z dispečinku," dodal Clarence. „A slečna Sanem."

Noře výhružně zablesklo v očích. Cítila, jak se v ní znovu dme vztek. „Tu z toho laskavě vynecháte."

„Kéž bych mohl, věřte mi," pověděl a seskočil z lehátka. Nořině zlostnému pohledu se vyhnul tak, že se začal oblékat zpátky do své uniformy. Nejprve tričko, poté košile, nakonec vesta a helma. „Protelefonoval jsem celé dopoledne s ústřednou v Kábulu a na nového tlumočníka nemáme nárok."

„Hajzlové."

Clarence se souhlasně pousmál. „Co se dá dělat. Ženská z personálního zřejmě ví, co dělá."

Nora si odfrkla.

„Mohli bychom tuto hádku prosím odložit na později, Carterová? Zvládnete počkat do zítra? Prozradím vám detaily a pak se do mě můžete pustit."

„S tím rozhodně počítejte," ujistila ho a založila si ruce na prsou. „Měl byste Sanem nechat tam, kde je. Abdul má s tímto větší zkušenosti a noha mu bránit nebude, stejně tak jako tak vesměs vždycky vysedával v autě a cpal se burákovým máslem."

Clarence se pousmál. „Uvidíme se zítra, Carterová."

Když vyšel ze stanu, stála Nora dlouho na místě a hleděla do míst, kde jí zmizel z očí. Plenta stanu se pohupovala v mírném horském vánku, který sebou unášel veškeré Nořiny kloudné myšlenky. Ten chlap ji uměl dokonale zmást, zašmodrchat veškeré argumenty a závěry, ke kterým kdy došla a sfouknout je ze stolu jako hromádku smetí. Stála tam, mlčela a byla ráda, že už odešel, protože by pravděpodobně zaraženě mlčela i v jeho přítomnosti a to si přece před ním nemohla dovolit. Jen by si pak o sobě moc myslel.

Nic z toho, co se právě dozvěděla jí nedávalo smysl. Ať už měl ale v plánu cokoliv, věděla, že to bude průšvih jako vrata.