Část 5 - Reiga
O týden později
Od tohoto dne uběhl již týden za tu dobu se Kei pokoušel s Reiem usmířit, vysvětlit mu to, ale jeho kohai jej ignoroval, odmítal s ním komunikovat, takže to Ryuu vzdal. Byl tu jeden problém. Trénink, na který Makoto právě mířil.
Když byl Rei propuštěn z nemocnice do domácího léčení, společně s čímž vyfasoval i dvoutýdenní zákaz hrát basket, okamžitě zamířil na trénink. Nemohl sice hrát, ale dívat se ano. A také chtěl strašně moc vidět svého přítele a dát Shirovi jasně najevo, komu patří.
Jakmile dorazil, čekalo ho překvapení. Když ho jeho spoluhráči spatřili, okamžitě se k němu přemístili. Kei tam ovšem nebyl.
,,Yo, Rei, jsme rádi, že už jsi v pořádku," začal Shiro. ,,Nevíš, co je s Keitarem? Už týden nebyl na tréninku, nebere nám telefony, když u něj zvoníme, ignoruje to. Nemluví ani se svým manažerem. Jediný výjimka z tohoto je Hayato, který mu ale slíbil, že nám nic neřekne."
,,Hmpf, myslel jsem, že ty budeš moc dobře vědět, co mu je," odfrkl si bělovlásek a otočil se k odchodu. Nebyl tam Kei, nebyl tedy důvod tam zůstávat. Cítil se... podivně. Tak moc se těšil na to, že se se svým přítelem uvidí, usmíří se... a on tady nebyl. Byl s Hayatem. Jak? Proč? Rei moc dobře věděl, že je Hayato Keiův dlouholetý parťák, ale stejně ho to trochu ranilo. Tak nějak čekal, že bude na tréninku, ač třeba smutný. A Hayato taky. Jak mohli vynechávat tréninky? Povolil jim to snad Shiro? To se ale nezdálo, když ten o nich evidentně moc nevěděl.
,,Co tím myslíš?" zarazil se Shiro, který to vůbec nechápal. Na tu záležitost, jak u něj Kei přespal, už téměř zapomněl.
,,Nic." Reiův chladný tón překvapil dokonce i Kaita, který osobně trénoval se Shirem, ale dřív, než stihl dát svému bratrovi co proto, Rei odkvačil pryč. Namířil si to přímo k Hayatovi, protože chtěl dostat Keie z jeho spárů.
Cesta mu netrvala dlouho, protože všichni bydleli docela blízko jejich tělocvičně, a kde bydlel, věděl, takže se nebylo čemu divit, když dorazil k rodinnému domku zhruba o deset minut později. Byl u Hayata jen jednou, společně s Keiem, ale i tak si pamatoval, kde jaká místnost v domě je. Neostýchal se a vkročil do zahrady, odkud slyšel hlasy. Obešel dům, následujíc je, a nestačil zírat. Byl tam Keitaro, toho by poznal všude, ale... hrál basket. Hrál basket s někým, kdo měl prsa. Nemohl to být další kluk.
Několikrát zatřepal hlavou, jestli se mu to nezdá, ale nemohl se zbavit dojmu, že to druhé hrající je dívka. Zrzavá dívka. Zrzavá dívka hrající basketbal. Byl to snad... Ha-hayato?!
V tu chvíli, kdy to Reiovi došlo, dal Kei koš a posadil se na zem. Teprve tehdy si Rei všiml jistých rozdílů. Havraní vlasy jeho přítele byly rozcuchané, tvář měl bledou, pod očima velké černé kruhy. Na sobě měl vytahaný šedý svetr a roztrhané tepláky. Nebyl to ten Kei, kterého všichni znali.
Znenadání se všechno zkazilo, neboť se Hayato otočil přesně jeho směrem. Dívka doslova ztuhla a vytřeštila oči. Pomalu couvala až ke svému společníkovi, jemuž poklepala na rameno.
Ten se podíval nejdříve na ni a poté obrátil svůj zrak směrem, kterým ukazovala. Jakmile spatřil Reie, ztuhl stejně jako ona. Avšak přece jen se zvedl a pohlédl bělovláskovi do očí, udělal několik váhavých kroků směrem k němu.
Ten jen svěsil ramena a upřel svůj pohled k zemi. Cítil se trochu naštvaný, ale také věděl, že to přepískl. Nemusel kvůli tomu tak vyvádět, ale... žárlivost vzala za své. Tiše si povzdechl.
Kei zbývající vzdálenost mezi nimi překonal a objal ho. Hlavu si položil na jeho rameno a vzlykl. ,,Omlouvám se. Už nikdy neusnu venku, když se ztratím. Prosím, nezlob se už. Neignoruj mě."
Rei nevěděl, co by měl dělat. Byl prostě až moc vykolejený. Hlavou mu vířila spousta myšlenek, na Shira, na Keitara, na Hayata... na Hayatu. Byl zmatený.
Keitaro si to vyložil jinak, nešťastně se tedy od něj odtáhl. ,,Ty mě nenávidíš, že?" špitl a popotáhl.
,,Ne!" opáčil bělovlásek prudce, až se tomu sám podivil. Teď už neupíral svůj pohled na zrzku, hleděl svýma smutnýma očima do těch jeho. ,,Já tě přece miluju..."
Ryuu se zatvářil velice překvapeně. Rei mu nebral telefony, neodpovídal na zprávy, tudíž si myslel, že ho nesnáší. Vypadal, že tomu nedokáže uvěřit: ,,Vážně?"
,,Samozřejmě, ty trdlo," šeptl mladší a odvrátil svou hlavu stranou. Přemýšlel, zda-li říct i něco víc. ,,Prostě až moc žárlím. Nechci, aby mi tě někdo sebral. Chci, abys byl jenom můj..."
Černovláskovi se do očí nahrnuly slzy, tentokrát slzy štěstí. S pláčem Reie znovu objal. ,,Chyběl jsi mi."
,,Proboha, neplač!" Reie jeho počínání překvapilo, došlo mu při tom však, jak moc mu svým odmítáním musel ublížit. Starší mu chyběl, neskutečně moc, ale rozhodně ho nechtěl dohnat k slzám. Bříškem palce mu slané kapičky ze tváří setřel a drobně se pousmál.
,,Když... já jsem tak rád, že..." jeho senpai nedokázal doříct ani tuhle jedinou větu, tak moc byl rozhozený. Dokonce zapoměli i na zrzku, která je stále pozorovala.
,,Mlč už," přikázal mu Rei a dvěma prsty zachytil jeho bradu, za níž si ho následně přitáhl pro polibek. Neměl v plánu se dobývat do jeho úst, ani nic podobného, prostě ho jen chtěl po tak dlouhé době ochutnat a ty hebké polštářky si přivlastnit. Byl tak rád, že je konečně s ním.
Černovlásek ho nechal, ať si s ním dělá co chce, úplně se mu poddal. Jen mu omotal své ruce kolem krku. Prameny jeho neupravené hřívy mu padaly do očí, o to se však nestaral.
Rei se od něj po chvilce odtáhl sám, lehce zadýchaný a s načervenalými tvářemi. Konečně byli zase spolu, nemusel se tedy bát, že svého milovaného ztratí. Překvapilo ho, že i po tom, jak se ke staršímu choval, je on vyloženě nadšený z toho, že se usmířili. Neměl by se na něj správně také hněvat?
Správně možná sice ano, ale Kei byl... Kei. Kapitola sama o sobě. Chvíli jen mlčeli a hleděli si do očí, pak však černovlasý rozechvěle promluvil. ,,Mimochodem, tohle je Thalia. Tedy vlastně Hayato. Prosím, neříkej to nikomu."
,,Tha-Thalia?" zarazil se mladší a od svého přítele se o kousek odtáhl. Dívka opodál nervózně přešlapovala z místa na místo, protože se cítila, jako kdyby jim kazila krásnou chvilku znovushledání. Po svém představení se rozpačitě podrbala ve vlasech a nervózně se usmála.
,,Kdyby se to někdo jiný dozvěděl, tak..." pokusil se Kei vysvětlit situaci a skousl si ret.
Bělovlásek si dívku přeměřoval svým pohledem, jako by si stále nebyl jist, jestli to opravdu dívka je, nebo není. Po chvilce se od svého přítele několika kroky vzdálil a přešel až k ní. S podrbáním se na bradě se zahleděl na její hrudník, který nebyl tak plochý, jak si ho pamatoval.
Vzápětí mu na tvář přiletěla facka. ,,To se nedělá!" křika na něj Thalia a otočila se bokem, nechápaje, co to mělo znamenat. Proč si přeměřoval pohledem její ňadra?
,,Jo, JE to holka," zakňučel Rei, tříc si svou rozbolavělou tvář. Prostě se potřeboval ujistit, že je holka, i když nějakou dobu překonával nutkání sáhnout si. To by to schytal dvojnásobně.
Tomu se Keitaro hlasitě rozesmál. Byl to první upřímný a radostný smích z jeho strany za poslední týden. Pod náporem smíchu, který se proměnil v záchvat, se svalil na zem, kde se i nadále chechtal.
Tomu se zasmál i Rei a vzápětí sám padl k zemi, protože mu byl do zad velkou silou vražen basketbalový míč. Zrzka na něj zaječela: ,,Úchyláku jeden!"
Ryuu by se za jiných okolností měl naštvat a svého přítele bránit, nedokázal to však. Jen se k Reiovi válením sudů přemístil a svůj smích zadusil v jeho tričku.
Mladší se už sám dusil chechotem, v tom mu ještě k tomu pomáhal právě jeho přítel, který se smál jako pominutý. To dokonce donutilo se rozřehtat i Hayato, proto míč odhodila stranou a naplácla se na ně.
Vypadalo to, že se budou smát už navždy. Černovláska z toho všeho smíchu už pomalu začínalo bolet břicho, začínal si sestavovat vlastní nekrolog.
'Keitaro Ryuu, zemřel ve věku šestnácti let na přetížení smíchem.'
,,B-b-baka!" vykřikl Rei, když se Thalia usadila na jeho stehnech a začala ho lechtat na bocích. Nikdy dřív to udělat nemohla, protože by si to mohl její kamarád špatně vyložit. Teď už konečně mohla.
Kei se k ní nakonec přidal a začal bělovláska lehce šimrat pod krkem. Bylo to možná k Reiovi trochu nefér, že se proti němu spikli, ále co.
,,T-t-t-t-tasuke-tasuketeeee!" ječel mladík, který se nedokázal bránit, pouze se kroutil. Chtěl se dostat z jejich dosahu, což mu moc platné nebylo, protože ti dva v tom nepřestávali. Dokonce to vypadalo, že se tím nadmíru baví.
A opravdu, ti dva našli dokonalý soulad v mučení tohoto bělovláska, kterého oba měli rádi. ,,Ne-ne," vyhláskoval mu Kei s lišáckým úsměvem.
,,Kyaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!" vřískal bělovlásek, nejvíc v tu chvíli, kdy Kei odsunul Thalii a sám se mu posadil na klín. Tím ho jen víc provokoval, čehož si nejspíš ani nebyl vědom. Dívka se mezitím přesunula k jeho nohám a začala ho lechtat na chodidlech.
To bylo pro nejmladšího hotové peklo. Proč mu tohle dělali? Nejhorší to bylo ve chvíli, kdy si na něj Kei lehl a ruce přesunul na jeho záda.
To už se ale Hayato odtáhla a o kus dál se posadila, aby je mohla sledovat, jak se to bude vyvíjet dál. Kdo ví, kam až ti dva byli schopni zajít?
,,Prosím, už dost!" snažil se Rei svého senpaie uchlácholit, ale moc platné mu to nebylo, protože se mu už v očích tvořily drobné kapičky slz, jak moc se tomu všemu smál.
,,A co za to, hmm?" vyplázl na něj Kei jazyk a zasmál se, zvonivě a melodicky. Tyhle hrátky ho vždycky bavily.
,,Pro mě, za mě, cokoliv! Jen ze mě slez, onegai!" vyjednával Rei přiškrceným hlasem, snažíc se zarazit své řehtání. Moc dobře mu to nešlo a zmítal sebou ze strany na stranu.
Kei usoudil, že jeho přítel už má skutečně dost, proto uposlechl a slezl z něj. Posadil se hned vedle. Doufal jen, že se Rei nebude mstít.
Ten nic takového v plánu neměl, prostě se jen zcela naplácl na zem s roztaženýma rukama a hlasitě popadal dech. Tohle na něj bylo prostě moc. A nejvíc ho štvala Thalia, která se v pozadí jen pobaveně chichotala.
Ta si vzápětí s Keiem vyměnila spiklenecký pohled a plácla si s ním. Tohle jim opravdu vyšlo.
,,Jsme skvělá dvojka," uculila se Hayato, pak se však zarazila a celá zbledla. ,,Shiro nás zabije. Vynechali jsme několik tréninků."
Kei ji vzápětí následoval, zbledl však ještě o několik odstínů více. ,,A já jsem nepřišel asi na pět focení a jeden interview. Jsem mrtvý člověk."
Jako kdyby jim někdo četl myšlenky, Keitarovi přišla textovka. Stálo na ní: Hej, Keii, jsi v pořádku? Shiro.
Ryuu se rozhodl tuto zprávu ignorovat, nechtěl, aby Rei zase začal žárlit, i když nebylo na co. Nakonec však podlehl a odepsal pouhé: Jo, teď už jo., kterým to pro něj haslo a radši mobil vypnul. ,,Můj manažer mě zabije..."
,,Ehe?" povytáhl Rei obočí, zvedajíc se do sedu. Tělo mu celé hořelo, protože s zatím moc nestačil vydýchat. Zatím, co čekal na odpověď, se zadíval na display svého telefonu, kde - kromě několika desítek zpráv a zmeškaných hovorů od Keie - nebylo takřka nic. Pouze měl naskočené upozornění, kvůli čemuž to s ním opět málem seklo.
,,Z práce... Jaksi jsem ho celý týden ignoroval," podrbal se Ryuu na hlavě. Tohle bylo vážně, vážně špatné. Kagami ho zabije.
,,No... tak tohle vážně není fér!" zanaříkal bělovlásek, načež si přitáhl kolena pod bradu a celý zesmutněl. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Proč zrovna teď?!
,,Co se stalo?" zajímal se ihned Kei, kterého náhlý smutek jeho přítele ho vyděsil.
Rei zaklonil hlavu, onen smutek potlačujíc. Tiše ze sebe vysoukal: ,,Příští týden je první zápas. Jenže já nemůžu další dva týdny hrát a bez pátého hráče nemůžete hrát ani vy. Takže kvůli mně..." nedokázal zadržet vzlyk, ,,nebudete moci hrát..."
Ryuu ho ihned objal a začal ho tiše konejšit. ,,To bude v pohodě, uvidíš," zašeptal mu do ucha a pak si skousnul ret. Přemýšlel, jestli jemu a Thalii říct ještě jednu věc.
,,Víte, v našem týmu... existuje ještě jeden, šestý člen. Vy jste ho pravděpodobně ještě nikdy neviděli, nechodí ani na tréninky. Ale existuje... Víme o tom jen já a leader, jakožto ti, co jsou v týmu nejdéle. Vlastně, onen záhadný člen je pravý kapitán... a také zakladatel Styx..."
,,H-he?!" vyhrkli znenadání Thalia s Reiem a upřeli na něj své šokované pohledy. Nechápali, jak jim něco takového mohli neříct, ale stejně je to přivádělo k úžasu. Takže on byl v jejich týmu ještě na vyšší pozici, než byl Shiro? Jako... to ještě šlo?!
,,Jeho jméno je Reiga... a je to můj... můj..." Keitaro ani nedokázal doříct tuto větu. Tuhle část svého života nenáviděl. ,,Je to můj starší bratr," přiznal nakonec a zavřel oči.
,,Ty máš BRATRA?!"
Reiův udivený hlas byl něco, co museli zaslechnout až lidé několik kilometrů daleko. Ticho mezi nimi houstlo, dokonce ani Thalia nebyla schopna mluvy. O tomhle se jí nikdy nezmínil a to se znali dost dlouho.
Kei jen zdrceně přikývl. ,,Neřekl jsem vám o tom... protože... mé vztahy s ním jsou... tragické. Již od útlého věku mě vždy nenáviděl a to se s postupem času stupňovalo. Jsem pro něj špína, to mi řekl. Nikdy mi však nesdělil důvod té nenávisti. Nevídáme se..."
Bělovlásek, který okamžitě pochopil situaci, si ho přitáhl do náruče, aby tak zahnal jeho smutek. Netušil, jaké vztahy se svým bratrem má on sám, tudíž jestli ho má rád nebo ne... to ale bylo vedlejší. Teď mu musel být oporou.
Černovlásek se k němu vděčně přitulil. Tohle mu tak strašně chybělo. Avšak to, že o Reigovi musel mluvit a vzpomínat na něj, ho bolelo. A teď ho ještě bude muset kontaktovat, a co víc, setkat se s ním.
Následujícího týdne
Byla to dlouhá doba, co se konečně všichni sešli na pravidelném tréninku. Bylo totiž den před zápasem. A tentokrát měli o jednoho člena víc.
Upřímně, Rei nedokázal z Reigy spustit oči. Představoval si, že to bude nejspíš kus chlapa... ale tohle bylo moc. Měl stejné havraní vlasy jako Keitaro, avšak ty jeho působily tak temně a majestátně, také byly o mnoho delší, že proti němu jeho bráška vypadal jako malé, neohrabané káče. Pohyboval se tak ladně a vyměřeně, že se jeho pohyby nedaly přirovnat k jiným než božským. Co to bylo za stvoření, jež před nimi stanulo?
Jediný, kdo byl evidentně zcela při zemi - neboť Rei, Kaito i Hayato na příchozího zírali s otevřenými ústy -, byl samotný Shiro, kterému se, když svého dávného parťáka spatřil, ve tváři vykouzlil nevídaně potěšený úsměv. To byl další div pro celou 'rodinku', Shiro se totiž nikdy neusmíval.
Další černovlásek, co byl přítomen, byl jediný, kdo Reigovi, svému bratrovi, nevěnoval ani jeden jediný pohled. Setrvával v koutě, kam se mu předtím zakutálel míč a snažil se uklidnit. Nechtěl před ním dát najevo žádnou slabost.
,,Shiro... tak zatraceně rád tě vidím," usmál se Reiga vřele a natáhl ke svému dávnému příteli ruku. Ta byla s opětovným úsměvem přijata. Černovlásek se pak rozhlédl po místnosti a ve tváři se mu usídlil úšklebek. ,,Ale, ale, není to můj drahý bratříček? Již je to dlouho, co jsem tě viděl, Kei-chan..."
Keitaro se několikrát nadechl a vydechl, poté se na něj otočil a na tváři vykouzlil falešný úsměv. ,,Nápodobně, nii-san."
,,Stále zůstáváš u modelingu?" nadhodil Reiga zcela nezúčastněně, přesto ho to docela zajímalo. Nechápal, co z toho vůbec má, že se nechává obdivovat lidmi. On sám zůstával raději skryt ve stínech, odkud tahal za nitky svých figurek.
,,Jo, docela mě to baví," odtušil Kei, který se pokusil o příjemný tón, což se mu i docela podařilo.
Starší z bratrů se v tu chvíli, jako kdyby mu bylo jedno, jestli jeho bratříček odpovídá nebo ne, otočil k lavičce, odkud ho pozorovaly tři zvědavé páry očí. Povytáhl nad tím jedno obočí a pak k nim zamířil, ignorujíc Shirovo zavrtění hlavou.
,,Hezká tvářička," zamumlal si pro sebe Reiga, když si klekl přímo před bělovláska, který na něj koukal dosti překvapeně. Dokonce ani nestihl včas ucuknout, když si černovlásek přitáhl jeho ruku a na hřbet ho políbil. ,,Smím znát tvé jméno? Doposud jsem tě zde neviděl."
Rei polekaně polkl a vykoktal ze sebe tiché: ,,R-Rei.." Byl až moc ztracen v jeho žhnoucích rudých očích, které doslova popisovaly jeho ohnivou podstatu. Avšak neznamenal oheň náhodou i vášeň?
Keitaro na něj v tu chvíli jen hleděl, sebralo mu to dech. Od svého bratra čekal mnohé... ale tohle rozhodně ne. To nebylo možné, připustitelné! Bylo naprosto očividné, že Reiga nechce znát jen bělovláskovo jméno.
,,Řekni mi, drahý Reii, jak moc máš rád basket?" zašeptal černolásek tajemně, jenže rozhodně neměl v plánu se zdržet jen u hřbetu jeho ruky, jak si Keitaro myslel. Absolutně ignoroval své okolí, dokonce i dva sedící na lavičce, kteří na něj hleděli se šokem v očích.
Kei měl co dělat, aby nevybouchl vzteky. Jak si může Reigo dovolit sahat na JEHO Reie?!
,,Víc, než jakýkoliv jiný sport na světě..." vydechl mladík, zcela utopen v jeho plamenných studánkách. Neměl ani ponětí, co se to s ním děje. Pouze se instinktivně snažil odtáhnout, ale jelikož za jeho zády byla jen zeď, moc si tím nepomohl.
Toho Reiga jednoduše využil. Zvedl se z kleku a volnou dlaní se o stěnu opřel, takže se teď klenul nad mladším, který musel zvrátit hlavu, aby na něj vůbec viděl. Od vnějšího okolí je takřka dělily jen uvolněné prameny Reigových havraních vlasů. Černovlásek se na toho klučinu nemohl vynadívat, ve tváři se mu však objevil drobný úšklebek.
S tím pohledem zabloudil ke svému malému bráškovi, který na to vyděšeně zíral. Došlo mu, že ti dva spolu musí něco mít. To byl také jeden z důvodů, proč se k bělovláskovi vzápětí znovu naklonil a ochutnal jeho rty.
V tu chvíli se to však stalo. V Keiových očích se objevil vražedný výraz, se kterým došel až k Reigovi, kterého chytl za triko a od Reie ho odtáhl. Stejným způsobem ho pak vytáhl na chodbu a zavřel za sebou dveře. Avšak to moc nepomohlo, byl slyšet snad přes půlku světa.
,,CO SI KURVA MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ, REIGO?!"
Černovlásek se na něj zadíval zcela nevinně a provokativně si přejel palcem po rtech, kde ještě před chvílí cítil Reie. Nemohl se neubránit spokojenému úsměvu, neboť dosáhl toho, čeho chtěl.
,,Pouze jsem ho ochutnal, nic víc, nic míň... přemýšlím jen, proč někdo jeho kvalit zůstává s někým, jako jsi ty." Na poslední slovo kladl zvláštní důraz, vyznělo to skoro až výsměšně. Ale to, co řekl, byla vlastně pravda. Dokázal z lidí vycítit potenciál a podobné věci, takže ihned věděl, že Rei by mohl mít i někoho lepšího, než byl Keitaro. Tím někým samozřejmě myslel sebe.
Kei se třásl vzteky, což bylo co říct. Nikdy totiž nezvyšoval hlas a nemluvil sprostě, dnešek byl výjimkou z toho všeho.
Ovšem teď už to nevydržel a obdaroval svého bratra tak silnou fackou, až se jeho hlava otočila na stranu a na tváři mu zůstal otisk Keiovy ruky. Ten se zatím na patě otočil a odspěchal pryč. Naštěstí své věci nosil po kapsách. Tudíž mohl napsat dvě zprávy.
Šel jsem domů. Promiň, nedokážu s ním být v jedné místnosti. Asi bych ho titíž zabil... Ta byla pro Reie.
Vím, že mě zabiješ, ale s tímhle nic nenaděláš. Víš, že vždy, když se objevil, tak jsem odcházel. Trénovat budu doma a na zápas dorazím.
Tu druhou adresoval Shirovi.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top