Yo-ho! Přinášíme vám s Noriko novou povídku, avšak tato je oproti ostatním jiná. Liší se hlavně v tom, že je to fanfikce na Kuroko no Basket! Snad se vám bude líbit.
Upozornění: Ani jedna z nás se basketu jako sportu nevěnuje, tudíž nečekejte, že budou zápasy zcela dokonalé, stejně tak jejich popis.

,,Kurokocchiiiiii~! To je tak kawaii," rozplýval se Kise Ryouta nad roztomilostí svého modrovlasého spoluhráče a jeho pejska, který byl jeho přesnou kopií. Tetsuya #2 seděl svému majiteli na hlavě a to, jakým způsobem oba dva koukali identickýma modrýma očima na svět, bylo prostě neskutečně roztomilé a Kise, jenž měl roztomilé věci rád, si nemohl pomoci a opakoval to stále dokola, až to jeho společníkům začínalo pořádně lézt na nervy.

,,Můžeš už sklapnout, Kise?" zavrčel podrážděně Midorima, kterému ti dva už strašně lezli na nervy. Neměl zrovna dobrý den, ještě k tomu kdesi nechal svůj šťastný předmět, takže se nebylo čemu divit, že se mu nynější situace vůbec nelíbila. Proč se jimi nechal vůbec přemluvit?

,,Ale Midorimacchi," zatvářil se blondýn překvapeně a nevěřícně. ,,Tobě to snad roztomilé nepřipadá?"

Oslovený si jen odfrkl a pokračoval dále v chůzi. ,,Kam máme vlastně vůbec namířeno, Akashi?"

Odpovědi se mu však nedostalo. Jejich kapitán, přezdívaný též Rudý císař, jinými slovy Akashi Seijuro, jen mlčel, jakoby snad jeho otázku ani neslyšel, a pokračoval v chůzi.

,,Tak Aomine?" otočil se zelenovlásek na dalšího ze svých spolubojovníků, jelikož když mu neodpovídat Aka, nejspíš odpoví on. A pokud ne, bude Midori už vážně naštvaný.

,,Co já vím," pokrčil tázaný rameny a znovu kopl do kamene, jako už mnohokrát po čas jejich cesty. ,,Zeptej se Murasakibary."

,,Atsushi?" naklonil se k němu Shintarou a poupravil si brýle na svém nose. Společnost těchto mlčenlivců mu začínala lézt na nervy, přestože je měl všechny svým způsobem rád. Jenže to, když po cestě, kde běželi, ztratil svou jehlu, dnešní šťastný předmět, způsobilo jeho náhlý pokles nálady.

,,Zeptej se *křup* Kuro-china *křup*," zahuhlal fialovovlásek s pusou plnou brambůrků, jež právě pojídal, a pokrčil rameny.

Midorima se nadechoval, aby jim už na to něco peprného odseknul, že si z něj akorát dělají blázny, když tu se kolem něj něco prohnalo. Pozorně zamrkal a upřel pohled na záda osoby, která už byla o několik metrů dál.

Podle postavy, hlavně podle nohou a boků, poznal, že se jedná o muže, spíše trochu staršího chlapce. Avšak nebýt těchto tělesných rysů, myslel by si, že to byla dívka. Za onou osobou totiž povlávaly dlouhé vlasy bílé jako popadaný sníh, které kdyby se měřily, když by dotyčný stál, tak by mu sahaly nejspíš až někam k bokům. Obdivuhodná to délka.

,,Oi, kawaii-desu!" prohlásil Kise a rozzářil se jako sluníčko. Tentokrát však nemyslel Kuroka a jeho mazlíčka, nýbrž onu neznámou osobu, za níž se vzápětí rozběhl, aby jí mohl pozdravit.

,,Konnichiwa!"

Vyjukaný bělovlásek se zastavil a vytáhl si jedno sluchátko z uší. S poloúsměvem se mu zadíval do očí a zároveň s tím odhrnul jeden z pramenů vlasů, které mu spadly do obličeje, přestože měl svou hřívu sepnutou v culíku posazeném dost vysoko na hlavě. Takže nakonec jeho vlasy ještě musely být o dost delší. ,,Konnichiwa."

,,Jsem Kise. Kise Ryouta. A ty?" zeptal se ho blondýn, zatímco se k nim pomalu přesunuli i jeho ostatní spoluhráči a onoho bělovláska si se zájmem prohlíželi.

,,Promiň, ale nevidím žádný důvod, proč bych ti to měl říkat," ohlásil bělovlásek s tím samým poloúsměvem, ve kterém nebyla ani špetka odporu či výsměchu.

,,H-hee?" vyjekl Ryouta překvapeně, zároveň však smutně a zklamaně. Jeho doposud zářivý úsměv povadl. V tu chvíli se však iniciativy chopila nejnepředvídatelnější a nejpsychopatičtější osoba v okolí. Akashi se bez povšimnutí přemístil za bělovláskova záda a vytáhl své červené nůžky, kterými šmykl v těsné blízkosti jeho vlasů.

,,Krásné vlasy. Kdybych je nabídl na prodej, mnozí by mi za ně utrhali ruce, nemyslíš?" zašeptal vražedně a nůžkami přejel v prohlubni mezi jeho lopatkami, což bylo zhruba v úrovni Seijurovy hlavy. ,,Tentokrát se zeptám já. Jaké je tvé jméno?"

,,R-Rei!" vypískl mladík a skokem se přesunul až ke Kisemu, za kterého se schoval. Jak se ho nůžky dotkly, přejel mu po zádech děsivý mrazík, který nezaručoval nic dobrého.

,,Akashi, nestraš ho," pokáral jejich leadera Midorima, doplňujíc svá slova pohledem stylu: ,,Blbče." Pak se však na jejich oběť podíval a musel souhlasit s Akashiho předchozími slovy. Za ty vlasy by jeden šílel.

,,Neboj se, Reicchi. Akashicchi se možná občas chová děsivě, ale ve skutečnosti je to veliký dobrák," uklidňoval Kise bělovláska, opět s úsměvem na rtech.

Seijuro mezitím ignoroval Midoriho přednášku a schoval své nůžky.

,,A vůbec, nejsou to náhodou MOJE nůžky, Akashi?!" zavřeštěl znenadání Shintarou a doslova se po kapitánovi vrhl, jen aby jeden ze svých šťastných předmětů ukořistil zpět. ,,Kdes to šlohnul?!"

,,Pusť mě, Shintaro," rozkázal mu Akashi autoritativním hlasem, který vzbuzoval respekt.

Zelenovlásek toho tedy ihned nechal, tentokrát byl ale víc naštvaný než kdy předtím. Tohle se prostě nedělalo, brát lidem jejich věci.

,,Uhm, promiňte, ale musím jít," ozval se náhle Rei, který se vzápětí rozeběhl, aby se tak vyhnul jejich pravděpodobné hádce. Ta cháska se mu nelíbila, zvláště ten takzvaný Akashi. A navíc měl být touhle dobou už někde jinde, akorát ho zdrželi. S odfrknutím si tedy zastrčil sluchátka zpět do uší a přidal na tempu.

,,Ještě se uvidíme, Reicchi!" zamával mu na pozdrav blondýn, který si nastálé situace nevšímal.

,,Nemyslím si, že by nás ještě někdy chtěl vidět, Kise-kun," oznámil mu hned vzápětí Kuroko, čehož se Kise lekl.

,,To bylo děsivé, Kurokocchi."

,,Ale výstižné," ušklíbl se Aomine, který doposud jen přihlížel. Ten bělovlasý se mu zdál zvláštní... a takový pocit měl málokdy. Cítil z něj potenciál.

Jeho slovům se uchechtl Shintarou, který o pravdivosti nepochyboval. Určitě se musel leknout Akashiho, toho se lidé lekali už z principu.

,,Hele, není támhleto ten turnaj v pouličním basketu, Akashicchi?" zeptal se náhle Kise, čímž si zajistil pozornost všech. Červenovlásek se zadíval směrem, kam ukazoval, a přikývl.

,,Tohle je odpověď na tvou otázku, Shintaro. Zúčastníme se v rámci tréninku."

,,Chceš tím naznačit, že budeme zase hrát jen já, Kise a Kuroko, protože pro Aomineho je každý slabý, Atsushiho to nebaví a ty víš, že to nemá cenu?" opáčil Midorima lehce nabroušně, protože věděl, že dneska nemá svůj den na to, aby mohl hrát. Divil se, že ho až doteď nepostihla žádná pohroma.

,,Ne, dnes budou hrát povinně všichni, včetně mě," oznámil Akashi rozhodnutě a každému z nich se zadíval do očí. ,,Chce snad někdo protestovat?"

Nikdo z nich neměl žádné námitky, nebo to alespoň nedal najevo nahlas. Kdo by taky chtěl odporovat leaderovi? To by byla sebevražda, zvlášť v jeho případě.

,,Dobrá, v tom případě jdeme," konstatoval Akashi a vykročil směrem, kde se turnaj hrál. Všichni členové jeho týmu jej bezeslova následovali.

Po chvilce už se proplétali hloučkem lidí, kteří sledovali právě končící zápas, aby se tak dostali do popředí. Lidí tam bylo kupodivu hodně, přesto si však Midorima nemohl nevšimnout rudovláska, který se kolem něj stačil protáhnout. Podobné vlasy už totiž toho dne viděl.

Rudovlásek se mu po chvilce ztratil z dohledu, ještě předtím se však stačil setkat právě s oním mladíkem, jehož potkali po cestě. S Reiem.

Všimnout si ho stačil i Kise, jenž se okamžitě začal hlásit ke svému novému známému. ,,Huh? Reicchi! Tady!" mával na něj.

Jenže bělovlásek si ho nevšiml, byl až moc zabraný do toho, aby si třel svou bolavou hlavu, do níž ho praštil onen rudovlásek.

V tu samou chvíli se rozezněl zvuk píšťaly a jeden ze zápasů skončil. Několik ze skupinek lidí se rozhodlo odejít, neboť jejich oblíbenci prohráli, ale objevovalo se tam stále více a více lidí, kteří chtěli být svědky souboje, kde měli účinkovat Kiseki no Sedai.

,,Nic si z toho nedělej, Kise-kun," položil blondýnovi na rameno ruku modrovlásek, který jakoby tu doposud ani nebyl, což ovšem nebylo pravdou. ,,Kdy vlastně budeme hrát, Akashi-kun?" obrátil pak svou pozornost na jejich kapitána.

,,Hádám, že po přestávce," usoudil Seijuro.

A nemýlil se. Zhruba po deseti minutách, kdy se oba týmy připravovaly, svolali rozhodčí účinkující na hřiště. Dav skoro umlkl, neboť každý mohl cítit jisté napětí a vzrušení, které se vznášelo ve vzduchu.

Na jedné straně stál tým Kiseki no Sedai - Akashi, Kise, Midorima, Aomine a Murasakibara, přičemž Kuroko zůstal na lavičce. Na straně druhé byl Rei a onen rudovlásek, se kterým se nepochybně znal, a nějací další tři jim neznámí mladí muži.

Shintarou přimhouřil oči, když se střetl s pohledem toho rudovláska, který pro něj byl velkou neznámou. Než se však stačil nepřítel nadechnout a něco říct, do úst mu byla násilně vtlačena lahev z pitím.

,,Napij se, ty pako, půjdeme hrát," pokáral ho Rei, jenž se hned vzápětí rozešel k rozhodčímu, aby si od něj vypůjčil míč. Zázračnou generaci doslova ignoroval.

To některé její členy docela udivovalo a jednoho z nich dokonce iritivalo.

,,Jsi tak krutý, Reicchi," fňukl Ryouta, pak se však začal plně soustředit na nadcházející zápas. Rozhodčí jednou pískl a rozehrávači zaujali své postavení. Po vypuštění míče do vzduchu oba vyskočili. Jako první se ho dotkl Murasakibara, ale v tu chvíli se ozvalo pískání. Jak už bylo jeho zvykem, udělal to moc brzo a míč tedy připadl soupeřům.

Ten, který obdržel míč, s ním začal driblovat o zem, přičemž ze svých soupeřů nespouštěl oči. Náhle se po jeho pravici zčista jasna objevil onen rudovlásek, jemuž byl hned vzápětí míč přihrán. Po levici prvního se naopak tryskem zjevil Rei, který zkoumal celou situaci.

Murasakibara se poté, co jej seřval Aomine, přemístil ke koši. Nikoho dalšího tam nebylo potřeba, Atsushi dokázal zcela sám pokrýt rozsah trojkové čáry. Kise se mezitím přemístilk těm třem a obezřetně sledoval jejich pohyby.

Rudovlasý si dával pozor hlavně na Aomineho, který se rozhodl mu dělat problémy. Věděl, że jeden-na-jednoho s tím modrovlasým prohraje, proto využil toho, že jeden z vlastních hráčů byl volný, udělal otočku, aby se tak schválně dostal k soupeři zády a znemožnil mu snadné ukradnutí. Pak hodil.

Ten, komu přihrál, míč chytil a chystal se poprvé v tomto zápase vystřelit na koš, v tom mu však bylo zabráněno. Stanul před ním totiž Akashi, který se mu zadíval do očí a použil svou slavnou a děsivou techniku, ankle breaking, kterou poslal svého protivníka k zemi a vzal mu míč, který následně přihrál Midorimovi.

Shintarou toho samozřejmě využil a vysokým obloukem poslal míč do koše, aniž by mu to dělalo sebevětší problém. To byly první body za zápas.

,,Hmm... to bude ta Zááázračná Generace," odfrkl si rudovlásek, v jeho hlase však nebyla ani špetka obdivu. K těmto lidem choval vysoký odpor.

,,Waaaaaau, ten oblouk byl tak úžasnýýý," vydechl Rei obdivně a očkem loupl Midorimovým směrem. Vážně střílel tak úžasně, jak si myslel. ,,Ještě řekni, že nesouhlasíš, Kaito."

Oslovený jen pokrčil rameny. Neměli čas se vybavovat, zápas pokračoval. Míče se po Midoriho hodu chopil jeden ze členů Reiova týmu s začal driblovat směrem ke koši Kiseki no Sedai. Těsně, než tam dorazil, mu však míč ukradl Aomine, který přitom stačil zívat a jelikož se mu nechtělo běhat, nahrál Kisemu, který jeho přihrávku chytil, vyskočil ke koši a proměnil ji v další body.

,,Pokud máš čas obdivovat, tak alespoň používej svoje schopnosti," zavrčel Kaito k Reiovi, protože byl podrážděný kvůli dalším bodům jejich nepřítele.

Bělovlásek se na něj otočil s pozdviženým obočím. ,,Haaa? Tady jo, jsi blázen?"

V čase této jejich rozmluvy Kise opět skóroval a jejich tým tak již vedl o několik bodů. Vypadalo to, že jejich soupeřům se nepovede je dohnat.

,,Dej pokoj!" štěkl naštvaný Rei na taktéž naštvaného rudovláska a doslova si ukradnul míč pro sebe. Jeho dribling byl silnější než předtím, evidentně se nechal unést. To ale nemuselo dopadnout zrovna dobře, pokud by si míč neuhlídal.

Jako první se mu do cesty postavil znuděný Aomine, avšak kvůli tomu, že ho hra se slabochy vážně nebrala, kolem něj Rei proklouznul. Bez problémů se mu podařilo obehrát i Midorimu, to už se však po jeho boku hnal Kise.

Ten ho předběhl a postavil se mu do cesty, snažíc se ho nepustit dál. Rei však udělal kličku a kolem překvapeného Ryouty proběhl. Jeho dalším problémem byl Akashi. Ten díky své schopnosti vycítil, že v onom bělovláskovi se skrývá nevídaný potenciál. Nemohl ho brát na lehkou váhu, proto se rozhodl použít své Císařovo oko, s nímž byl schopen vidět budoucnost, něco ho však zarazilo. Rei měl zavřené oči.

Rei zas naopak vycítil v prostoru před sebou překážku, proto využil své obratnosti v úskocích a právě při jednom takovém poskočení stranou hbitě přihrál míč Kaitovi, kterému se k překvapení všech podařilo dostat před Aomineho, který tuto hru začal brát trochu vážněji.

,,Ike, ike, ike!" vykřikl někdo v davu, čímž se pokoušel povzbudit rudovláska, jemuž se do cesty postavil Murasakibara se svým ohromným tělem. Ale ačkoliv byl Kaito podstatně menší, mohl měřit sotva něco kolem sto osmdesáti centimetrů, moc dobře věděl, že je výška jeho slabinou, proto měl dobře vypracované nohy, které mu dovolily skákat dost vysoko.

Atsushi, smířený s tím, že pokud by nevyskočil, nejspíš by nedokázal zabránit tomu, že koš padne, se rozhodl pro skok. Kaito byl již ve vzduchu s odhodlaným výrazem ve tváři. Vzápětí, kdy fialovláskovy ruce převyšovaly ty jeho s míčem, se ušklíbl a míč poslal k zemi, jako kdyby chtěl driblovat, což bylo z takové výšky nemožné.

Mezitím už se u země prohnal Rei a pohotově přihrávku chytil, doplňujíc ji o několik nabití o zem. To, že Kaito vyskočil u trojkové čáry, mu pouze přihrálo do karet, protože nikdo už nemohl být dost rychlý na to, aby ho zastavil. Padl jejich první koš.

Celá Zázračná generace zůstala vyjeveně zírat. Tomu, co se právě stalo, nemohli uvěřit. Ti dva... přešli přes ně všechny, s očividnou lehkostí. Taktéž publikum ztichlo, ale poté začala jeho valná část tleskat. Právě v tu chvíli rozhodčí oznámil konec první čtvrtiny a dvouminutovou přestávku.

,,Ty blbče!" otituloval Kaito Reie, který se culil jako blbeček, a vrazil mu silný pohlavek. Bělovlásek se zachmuřil a otráveně přimhouřil oči.

,,Pokud si ten koš chtěl dát sám, měl si říct Hayatovi, aby šel s tebou. Víš, že na to, abych někomu něco přenechával, vážně nejsem," odsekl mu hned na to a rozešel se k lavičce. Kaito ho i přes své vnitřní pocity následoval, neboť tam měl svou lahev s pitím, kterou samozřejmě potřeboval.

Členové Kiseki no Sedai mezitím přešli ke své lavičce, kde posedával Kuroko. Akashi se ihned pustil do vysvětlování strategie.

,,Hlavním problémem jsou ti dva, Rei a Kaito. Ti zbylí tři jsou úplně mimo ně. Daiki, ty budeš bránit toho bělovláska, já si vezmu na starost rudovlasého. Shintaro, střílej jen trojky a ty, Ryouto, kopíruj co nejvíce pohybů."

Přítomní jen kývli a někteří se natáhli pro ručníky, aby ze sebe mohli setřít pot. Možná se to nezdálo, ale to, jak museli chytat tu dvojici, bylo chvílemi docela náročné.

,,Jak chceš, zavolám Hayatovi!" zavrčel Kaito na Reie, který si rozpustil své vlasy a pohodil s nimi, aby se mu dostatečně provzdušnily.

,,Jak chceš. Stejně je pryč, takže-"

,,Kde jako pryč, haa?!" zavřískal Kaito, evidentně se totiž moc ovládat neuměl. Bělovlasý ho klepl hranou dlaně do hlavy, značíc mu tak, že se má uklidnit.

,,To nevím. Ale každopádně bychom měli probrat strategii, další koš už nám nedovolí."

Na druhé lavičce mezitím strategická porada skončila, hráči se pomalu chystali na návrat do hry. Seijuro se ještě naklonil k modrovláskovi. ,,Pokud se jim povede ještě jednou skórovat, jdeš do hry, Tetsuyo."

,,Hai, Akashi - kun."

Rei, uražený, že by ho jeho vlastní bratr tak snadno vyměnil, se odebral doprostřed hřiště, kde se ještě sehnul, neboť si všiml, že se mu rozvázala tkanička. Nechtěl, aby o ni zakopl, nebo něco tomu podobného, takže ji s povzdechem urovnal tak, jak měla být.

A právě včas, neboť ona krátká pauza, kterou měli, právě skončila a na hřiště se dostavilo zbylých devět hráčů.

,,Hra právě začíná, Reicchi," sdělil mu Kise s úsměvem, pak však jeho pohled zvážněl. ,,Vyhrajeme."

,,O tom nepochybuji, s Kaitem po boku nemám žádnou šanci," opáčil bělovlásek zcela lhostejně, nebylo totiž co skrývat. Řekl jen čistou pravdu, měli totiž zatím jen dva body, zatímco jejich soupeři už dali několik košů. Půjde to tak dál, protože sice mají s Kaitem občas chvilky, kdy dokáží perfektně spolupracovat, oba jsou ale takové typy člověka, kteří nechtějí přenechat smetanu někomu jinému. To byl jejich problém.

,,Heee?" vypískl blondýn překvapeně, něco takového totiž vážně nečekal. ,,Musíš věřit, Reicchi!" snažil se ho povzbudit a poplácal ho po hlavě.

Dočkal se ale jen otráveného pohledu s přivřenýma očima a následného cuknutí stranou, jakoby se chtěl Rei ujistit, že na něj znovu nesáhne. ,,Hodně štěstí."

,,Vám taky," popřál jim Kise s úsměvem a poté odběhl ke svému týmu.

,,Štěstí je pro slabochy," odfrkl si Rei, načež se mu po tváři rozlil pobavený úsměv. ,,Teda alespoň to by řekl Shiro." Vzápětí doběhl na své místo, jenž bylo jako jediné prázdné, a čekal, co se bude dít dál.

Rozhodčí opět zápískal a začala druhá čtvrtina. Tentokrát už Murasakibara stejnou chybu jako na začátku neudělal a míč získal. Aomine začal bránit Reie, zatímco Akashi se nalepil na Kaita, volní tedy zůstávali Midorima a Kise. Atsushi se se rozhodl přihrát blondýnovi, který po obdržení míče vystartoval a za stálého driblování se dostal až na trojkovou čáru u nepřítelova koše. Tam napodobil skok, který předvedl Kaito a přihrál zelenovláskovi, stále stejně jako on.

Jenže Midorima nebyl tak obratný jako Rei, takže když se shýbal, aby míč dobře chytil, zaškobrtnul a předmět mu vyletěl z ruky. Padl tak nepříteli, který si ho okamžitě začal přihrávat mezi sebou, než skončil u Kaita. Ten byl ale doslova zdeptaný z Akashiho pohledu, takže se nebylo čemu divit, když nesprávně odhadl, kam přihrát, a už byl míč u Shintara. Ten hodil bezvadnou trojku, aby tak napravil svou původní chybu.

To se mu dokonale povedlo a na kontě Zázračné generace přistály další body. Vzápětí však míč dostal do držení Rei, kterého bránil Aomine. A tak začal souboj jeden-na-jednoho, v němž byl Daiki mistr.

To se také potvrdilo tím, když byl bělovláskovi po krátké chvilce míč sebrán a trefen další koš, neboť Kaito nebyl schopný tam doběhnout a Rei by to nedokázal stihnout. Ostatní tři členové byli proti Kiseki no Sedai bezmocní.

Rozdíl v jejich skóre se i nadále zvětšoval, byl už téměř třiceti bodový. Všichni hráči již byli vyčerpání, ale nejvíce to odnášeli členové Kaitova a Reiova týmu, kteří vypadali, že se co nevidět složí.

Hráli tak rychle a dravě, dokonce si to někteří i pořádně užívali, že si ani nevšimnuli, když zapískala píšťala na konec třetí čtvrtiny. Utíkalo to prostě až moc rychle.

,,Žiješ?" otočil se rudovlásek na svého bratra a hodil po něm flašku s pitím, neboť bělovlásek svou vodu už všechnu vypil. Ten jen nepatrně kývl a svezl se na lavičku.

Na lavičce Kiseki no Sedai to probíhapo podobně. Nejvíce vyčerpaný byl Kise, jenž se řídil Akashiho rozkazy a kopíroval, co se dalo. To se na jeho stavu dost projevilo.

,,Vystřídáš ho, Tetsuyo."

,,Myslíš, že je vhodný, aby Kuroko hrál?" otočil se na něj Midorima. Nechtěl mu tím nijak odporovat, ale měl pocit, že se obejdou i bez jeho speciálních schopností.

,,Myslím, že nemáme na výběr. Ryouta je na pokraji svých sil. Kdyby pokračoval ve hře, mohlo by to mít dopad na jeho zdraví," vysvětlil Seijuro své rozhodnutí. Blondýn se sice pokoušel protestovat, věděl však, že má kapitán pravdu.

Zelenovlasý jen pokrčil rameny a ručníkem ze sebe setřel pot. Po chvilce už byli všichni nastoupeni na hřišti, za celých deset minut se však kromě pár pokusů nepodařilo Reiovu týmu dát jediný koš. Zato Zázračná Generace jich dala mnoho, čímž zcela jednostranně ukončila tento zápas svým vítězstvím.

,,Rád si s vámi znovu zahraju," usmál se vyčerpaný Rei na Midorimu, před nímž stanul, a napřáhnul k němu ruku. Tu Shintarou přijal, ale ani se u toho nepousmál. Taktéž se cítil utahaný.

,,Ty a ten červenovlásek jste hráli dobře, Reicchi!" pochválil bělovlasého blondýn, který už se stihl vzpamatovat.

,,To bych měl říkat já, Kise-san," kývl Rei jeho směrem a taktéž k němu natáhl ruku. Zelenovlasý už mezitím beze slova opustil své místo, což v jeho případě bylo zvláštní. Vždycky alespoň něco řekl.

Kise s úsměvem nabízenou ruku stiskl. Byl rád, že si našel nového kamaráda, se kterým si navíc mohl zahrát basket.

,,Oi? Kaicchi ti utíká!" varoval jej, když spatřil, jak Reiův bratr odchází.

,,Jen ať si táhne," odfrkl si Rei a uvolnil sevření. Nedokázal ani pomyslet na to, že by svého bratra hlídal. To opravdu ne, nebyl jeho matka. ,,Alespoň budu mít klid."

,,V tom případě... nechceš s námi jít na oběd? Ostatním by to jistě nevadilo," nabídl mu Kise s úsměvem.