"Ahoj Brade." Pozdravila jsem ho a sedla si zase vedle něj. Dnešek začínal matikou.

"Ahoj, Mel... Ehmm, noo, nemáš náhodou hotovej úkol ?" Zeptal se a udělal na mě psí oči.

"No hele, mám. Ale co za to ?" Dělala jsem si z něj srandu a čekala jsem co řekne.

Zapřemýšlel a pak řekl: "Pusu ?" Na to jsme se oba začali smát a já mu raději rychle dala sešit s úkolem, než to vážně udělá.

Další hodina byla angličtina a já zase měla sedět vedle někoho, koho ještě neznám.

"Ahojky." Řekla jsem drobné brunetce. "Jsem Mel."

"Čauky, Eliza." Nevypadala moc upovídaně a tak jsem se raději věnovala učiteli.

Zazvonilo a já už se těšila na další hodinu- tělocvik. Těšila jsem se marně. Celou hodinu se jen hrála vybika. Měla to být pro mě super hodina, místo toho jsem už raději chtěla být doma. Ještě přežít dějepis a moje přání bude splněno.

Škola skončila a já zase čekám na Nicka. Asi mu budu muset koupit nový hodinky nebo možná bude stačit mu napsat v kolik přesně končím.

"To už zase čekáš ? Vážně nechceš někam hodit ?" Objevil se u mě zase Bradley.

"Ne to je vpohodě. On za chvilku přijede. Snad." Zasmál se mojí tichý poznámce.

"Aha. Kdo on ? Teda jestli se můžu zeptat."

"On, to je tamhleten blbec, co sem zrovna jede. Takže už musím jít. Řeknu ti to zítra. Možná." Poslední slovo jsem spíš zašeptala, ale on to stejně slyšel.

"Žádný možná, určitě." Zakřičel ještě za mnou, ale pak už jsem zavřela dveře a měl smůlu.

"Takže, co je to za kluka ?" Ptal se hned Nick.

"Co, on ? Neřikej že žárlíš." Zasmála jsem se mu, ale on se mě snažil hned odpálkovat.

"Ne, jen tě hlídám, s kým se stýkáš."

"Jo takže teď mi budeš tady dělat tátu, jo ? To aby jsem ty papíry přepsali." Dělala jsem si z něho legraci. Nejdřív jsem se lekla, že se zase naštval, když na to nijak nereagoval. Po chvíli se ale usmál a mě spadnul kámen ze srdce.

Doma jsem si rychle udělala úkoli a rozhodla jsem se vyraziit ven.

"Kam jdeš ?" Zastavil me hned u dveří Nick.

"Zapoměl ses ještě zeptat s kým jdu a kdy se vrátím." Řekla jsem mu místo odpovědi.

"¨Výborně, tak teď můžeš odpovědět na všechny ty otázky." Protože v hlase neměl ani trochu humoru, tak jsem to raději udělala.

"Jdu ven, jdu sama a vrátím se až to tady nějak projdu. Chci se jen porozhlídnout po městě. A neboj, úkoly mám hotoví. Ahooj." Zabouchla jsem dveře dřív, než stihnul něco namítnout.

A tak jsem se vydala bloudit neznámými ulicemi.

Stále tady bylo hezky, svítilo sluníčko. Ale na to, že je tady tak krásný počasí, jsme zatím nikoho nepotkala.

Došla jsem na hlavní ulici, kterou si pamatuju. Tudy jsme přijeli. Zahlédla jsem i tu knihovnu a tak jsem se vydala jejím směrem.

U dveřích tu měli stojan s letáčky a mapkami Peach Springs a okolí. Rozhodla jsem se, že si jednu vezmu, ať se tady trochu zorientuju. Pokračovala jsem cestou dál a přitom jsem si prohlížela mapu. Ale nic zajímavého jsem neviděla.

"Hej, Mel !" Zaslechla jsem, jak na mě někdo křičí. Zvedla jsem hlavu, abych zjistila, kdo to je.

Blížila se ke mě partička lidí, které jsem asi párkrát zahlédla ve škole. Mezi nimi jsem poznala jenom Brada a Elizu.

"Ahoj Melanie. Co tady děláš tak sama ?" Došel ke mě Bradley a objal mě. Přitom mě celou dobu sledovala Eliza. Ne moc hezkým pohledem.

 "Ahoj, no jen tak jsem si vyšla ven a zkoumám to tady."

"A našla jsi tady něco dobrýho ? Protože pokud jo, taky bychom to chtěli najít. Musím tě varovat, tady nic zajímavého nenajdeš." Zasmál se a otočil se na partu abyho pozvbudili. Všichni zahučeli něco na znamení souhlasu a dál věnovali pozornost, něčemu co zrovna řešili.

"Aha, tak díky za radu." Myslela jsem, že ho odbyju a půjdu vklidu dál. Ale to ne.

"Počkej. Nechceš jít s náma. Můžeme ti to tady ukázat a alespoň se seznámíš s dalšími lidmi." Nechtěla jsem to odmítnout a tak jsem přikývla.

Vyrazili jsme kdo ví kam a já jen šla s davem. "Jo a hele lidi, málem bych zapoměl..." řekl po chvíli Bradley. "... tohle je Melanie, nová holka ze školy, což asi už většina ví. Teda alespoň ti, co do tý školy choděj, viď Trisi." A podíval se na vysokého blonďáka, který šel vedla mě. Ten jen sklopil hlavu, tak že se díval do země, k tomu se lišácky usmíval.

Došli jsme na plochu, co měla asi připomínat parčík, ale místo toho tu bylo jen pár stromů a zhruba uprostřed altánek. Všichni si různě posedali a já se k nim přidala. Začali probírat všechny možné věci. Nejdřív to byla škola, pak jak je stále štvou rodiče až se dostali k plánování nějaké oslavy.

Byla jsem úplně mimo, ale snažila jsem se co nejvíc poslouchat. Chci být alespoň trochu v obraze.

Čas utíkal a mě najednou začal zvonit telefon. Díky bohu jsem si už přenastavila zvonění na Iggy Azaela - Black Widow a tak to nebyl tak velkej trapas.

Postupně se na mě všichni podívali. "Ehm, pardon. Musim to zvednout." Byl to Nick.

"Jo, jasně. Vpohodě." Odpověděl mi Brad a tak jsem se zvedla a odešla kousek dál. Až potom jsem to zvedla.

"Ano ?" Snažila jsem se dělat, že nevím kdo volá.

"Sakra Melanie, kde vězíš ? Alespoň ses mi mohla ozvat. A neřikej mi, že se ještě furt provházíš. Vždyť je už tma." Ani jsem si to neuvědomila, ale kolem mě byla vážně tma. A já vůbec nevěděla kde jsem.

"Jo, jo. Už jdu domů. Neboj se o mě, za chvíli jsem tam." A raději jsem hned zavěsila.

"Všechno vpořádku ?" Zeptal se Tris, se kterým jsem už předtím stihla prohodit pár slov.

"Jo, všechno je okay. Jen už musím domů."

"A to říka kdo ?" Ozval se Bradley.

"No..." Nevěděla jsem co říct. Přece jenom zní divně, když řeknu že bydlím s kámošem, který je asi o 7 let starší, nebo kdo ví o kolik.

"No ?" Ptal se mě stále Brad.

"No to je jedno. Prostě už musím jít. Takže zatím čauky. Jo vlastně ještě něco. Nevíte kudy se dostanu do ulice ..." Uvědomila jsem si, že stále nevím jak se jemnuje ta ulice, kde bydlím. "... nebo spíš ke knihovně ?"

"Ke knihovně ? Bydlíš snad tam ?"

"Ne Brade, ale od tamtud vím kudy se dostanu domů." Naštěstí zapoměl, že chtěl vědět, kdo je ten, s kým bydlím.

"Co kdybych tě doprovodil. Zkusíš mi popsat cestu a já tě tam zksuím dovést, jo ?" Teďka se ozval Tris. A já jsem byla docela ráda.

"Tak dobře, pokud ti to nevadí."

"Nevadí, tak jdeme."

"Zatím čau." Zakřičel za námi Brad a potom i ostatní.

"Takžee. Jak se ti tady zatím líbí ? A odkud jsi přijela ?"

"Je to tady hezký, ale trošku malý. Jsem z .." Ne nejsi z Omahy, už ne. "Já jsem z New Yorku." Bingo. Vzpomněla jsem si.

"Páni. tak to je velká změna, co ?" Ptal se mě s neskrývaným údivem.

"Jo, docela jo. A co ty ? Ty jsi odsud ? A jakto že jsem tě ještě nezahlédla ve škole ?"

"Jo, já jsem odsud. Bohužel. Noo, řekněme že škola není moje oblíbený místo."

Zbytek cesty jsme si povídali a nebyl pro něho problém, zjistit kde bydlím. Konečně jsme došli před dům a už se jen rozloučili.

"Ahoj zítra." Řek mi Tristan.

"Ty snad půjdeš do školy ?"

"Kvůli tobě možná." Zasmál se a obejmul mě. Objetí jsem mu opětovala a pak už šla domů.

Tak jako píšu, píšu a najednou 1210 slov :D To se u mě moc nestává :D

No nic takže, chtěla jsem hned přidat další díl a musím si trošku postěžovat, mrzí mě, že už se to tolik nelíbí a povídka klesá :(

Byla bych ráda, kdyby jste mi napsali váš názor. Chtěla bych vědět, co se vám na tom líbí/nelíbí. Takže se nebojte a napište mi, co si o tom myslíte. Já nekoušu (alespoň přes počítač ne) :D

Tak to je asi všechno, jinak mohli jste si všimnout další postavy a to Tristna :)

Btw. Ti kluci se mi tam nějak hromadí :D