Šla jsem domů.

Začínalo svítat, nebe se z temné barvy změnilo na světle růžovou a hvězdy už pomalu bledly.

Procházela jsem temnými uličkami města ve vyzývavých, rudých minišatech a koketním pohledem se rozhlížela okolo sebe.
Musela jsem si dnes ještě vydělat nějaké peníze, nejraději bych však zamířila domů a už nevylezla. 

Bylo toho prostě moc. 

Myšlenky na to, jak jsem se Tary vůbec nezastala, jak jsem jen pozoroval jak ji ten cvok mlátí,  ten smutek, že jsme byly v práci využívány jen jako hloupé panenky, že si muži mysleli že se nás mohou dotýkat jak chtějí....

Ozvaly se za mnou těžké kroky, které mě vytrhly z myšlenek. 

Zaryla jsem si nehty do dlaně a přiměla se otočit a sladce usmát, zatímco se  mi žaludek houpal jako na vodě. 

Za mnou šel vysoký, plešatý muž s naprosto úchylným a odporným výrazem.

Už ne! Odmítám už ze sebe dělat děvku! Nebude se se mnou zacházet, jako s kusem hadru!

Přidala jsem tedy do kroku a vyzývavé šaty schovala pod kabát. 

,,Hej kočko! Nechtěla by sis užít? Mám pro tebe hezkou stovečku!" Ozval se za mnou jeho hlas. 

Zaťala jsem si nehty do dlaně a otočila se k němu. 
Hrozně jsem se bála, nedávala jsem však nic najevo. 

,, Promiňte, tohle už nedělám." Řekla jsem s co nejmilejším úsměvem a snažila se zakrýt znechucení, když jsem si všimla snubního prstýnku na jeho ruce. 

,,Ale no tak, nedělej drahoty kočko" olízl si své nechutné rty a přešel ke mně blíž.

Ustoupila jsem, zády jsem však narazila o zeď. 

,, Omluvám se, ale vážně nemám zájem.  Neměl byste být spíše se svou...snoubenkou?" Vydala jsem ze sebe mírně vyděšeně. 

Ve skutečnosti mi srdce bušilo jako závod, nehodlala jsem mu ale dát najevo strach. 

,,Moje snoubenka teď sedí v sedmém měsíci těhotenství doma na zadku a odmítá se mnou spát....
Potřebuju se uvolnit" opět si olízl rty a rukou mi projel po vlasech. 

Pokoušela jsem se ho odstrčit, přitiskl mě však ke stěně tak, že jsem se  nemohla pohnout. 

,,Prosím..." Zašeptala jsem vyděšeně a snažila se mu nějak vykroutit. 

Uslyšela jsem rozepání zipu jeho kalhot....

,,Nemáš tady chodit oblečená jako kurva, neděly by se pak tyhle věci" ušklíbl se a já už  cítila jak mi vyhrnoval šaty. 

Panebože. Vážně budu znásilněná. Stane se to.

Nemůžeš se mě dotýkat. Nemůžeš se dotýkat mého těla.  Zapomněl jsi, že jsem skutečná?

Z posledních sil jsem prudce vymrštila nohu a kopla ho podpatkem mezi nohy. 

Zasyčel bolestí, chytl se za rozkrok a sesunul se k zemi. 

Neváhala jsem ani na moment a rozběhla se pryč. 

Lunazezakonsmecky