Byl tady další den, konkrétně úterý. 
Nebo možná už  středa.
Nebo ani jeden z těch dnů.

Už jsem ztrácela přehled o čase, obzvlášť když jsem to přehnala s chlastem, což se stalo včera večer. 

Už si ani nepamatuju, koho z těch dvou prasáků, co na mě celý večer civěli, jsem si odvedla domů.

Možná oba dva.
Alespoň dostanu více zaplaceno. 

Vyškrábala jsem se z postele a přehodila si přes nahé tělo alespoň tenký černý župan, který jsem ulovila někde ve výprodeji a pak odešla do koupelny, abych se mohla vyzvracet a vybrečet.

Ještě před dvěma lety, když mi bylo naivních patnáct, by mě nikdy nenapadlo, že takhle skončím. 

Měla jsem velké cíle, chtěla jsem udělat přijímačky, jít na vejšku, odstěhovat se do Prahy, stát se právničkou....

Ale všechny tyhle sny byly pryč. 

Naši se rozvedli, já byla poslána do posranýho Brna, k mojí tetě, která byla většinu času ležela jen zhulená a zlitá na gauči a mně nezbylo nic jiného, než vzít práci v místním klubu a pracovat jako striptérka a šlapka. 

Vlezla jsem si nahá do vany a snažila se ze sebe smýt ten odporný pocit hanby, který jsem cítila pokaždé, když jsem zaprodala své tělo nějakému úchylákovi. Nějakému bastardovi co si potřeboval ulevit. 
Byla jsem jen    panenka, se kterou si každý užil, hodil jí dvě stovky na noční stolek a zmizel. 

Bylo mi špatně ze sebe, z celého světa....

Poté co jsem dodělala základní hygienu, jsem se došourala do ložnice, otevřela skříň, vytáhla flašku vodky a pořádně si lokla. 

Už mě to nebavilo, dělat jen mužům rozptýlení, zábavu, postarat se o jejich potřeby, být jenom nějaká děvka....

Připadala jsem si jen jako ta hloupá Barbína  se kterou jsem si hrávala jako malá, jako nějaká pitomá panenka, se kterou si můžete dělat co chcete...

Už jsem nechtěla takhle žít...
Nechtěla jsem být ničí panenka!

Jenže jsem bohužel zatím musela.
Potřebovala jsem peníze a zatím jsem neviděla jinou cestu. Byla jsem jen 
zasraná  štětka, která trčí v tomhle pitomým městě a neví co chce.

Věděla jsem, že se to musí změnit, ale prozatím jsem nevěděla jak to udělat. 

Proto jsem jen udělala sobě a zdrogované tetě rychlou snídani, padla do postele a přemýšlela nad tím, jak by se můj život vyvíjel, kdybych našla odvahu odjet z tohoto města a začala si vážit sama sebe...

Hello, toto je psaní do soutěže, takže to bude spíš jen taková krátká povídka, s krátkými kapitolami. 

Píseň která mi byla inspirací, se jmenuje Not your barbie girl a zpívá ji zpěvačka Ava Max<3

Luna 😘