Civím na strop, jsem vzhůru.
Škoda, že to byl jenom sen, mohl jsem být už mrtvý. Mohl jsem mít klid.
Pomalu se posadil a prohrábl si vlasy. V hlavě mu bušilo, tupá bolest mu svírala hruď. Donutil se vstát, aby otevřel okno. Omylem kopl do několika prázdných lahví, které se válely na podlaze.
Za všechno může chlast. Kdyby se ten kluk nestavil v hospodě, kdyby pil jenom kofolu, kdyby nejel na kole. Kdyby měl, do prdele, aspoň blikačku!
Znáte ten pocit, kdy vám do očí zasvítí světla protijedoucího auta, a vy se v té chvíli modlíte, aby tam vpravo na silnici nikdo nebyl?
Proč neměl aspoň nějaký odrazky!
Nejspíš by toho kluka neviděl, ani kdyby byl střízlivý. Znovu se si sedl na postel a hleděl do prázdna. Co chtěl tomu klukovi vyčítat? Kolikrát se on sám takhle vracel domů a doufal, že bude mít štěstí? Ten kluk ho neměl. Čí je to vina?
To já jsem ho zabil.
Hlavou se mu míhaly vzpomínky na ten osudný večer. Chtěl přesvědčit sám sebe, že za nic nemůže. Jenže na oči toho kluka do smrti nezapomene. Nezapomene ani na naději, kterou vkládal do lékařů přijíždějících v sanitce. Na naději, která se za pár hodin rozplynula.
Ležel na posteli a prázdný pohled upíral na strop. Uvnitř ho pálilo vědomí viny, bolest ho tížila jako balvan, beznaděj ho omotala jako pavučina. Temnota naplnila místnost stejně jako jeho mysl. Ten tlak v hlavě už nehodlal snášet. Zatoužil po klidu, po věčném klidu. Zamířil do koupelny.
Červená barva je tak uklidňující.
Víčka mu ztěžkla, oči se zavřely. Na vteřinu se mu v duši rozhostil klid.
..........................................................
Civím na strop, jsem vzhůru.
Škoda, že to byl jenom sen, mohl jsem být už mrtvý. Mohl jsem mít klid.
Pomalu se posadil a prohrábl si vlasy. V hlavě mu bušilo, tupá bolest mu svírala hruď. Donutil se vstát, aby otevřel okno. Šedivé mraky se kupily na obloze a jasně sdělovaly, že dnes nikdo slunce neuvidí.
Posadil se na postel a civěl před sebe. Sebelítost ho stravovala jako plameny. Myšlenky mu neustále těkaly sem a tam. Auto, tma, světla, vztek, Andrea, láska, zrada, vztek, bezmoc, hospoda, vodka, vztek.
Lehl si na postel a zíral na strop. Všechno se v něm stáhlo. Bolest zaryla své drápy do jeho těla i duše.
Tohle se nedá vydržet! Už to nechci dál snášet! Chci klid! Chci konečně umřít!
Šero zhoustlo v tmu. Vstal. Jako mechanická loutka došel ke dveřím koupelny, otevřel dveře a vešel. Připraví si horkou koupel, lék na všechno trápení. Konečně to skončí. Zavře oči a bude si vychutnávat ten pocit klidu.
Všechno se vyřeší dnes.
.......................................
Civím na strop, jsem vzhůru.
Škoda, že to byl jenom sen, mohl jsem být už mrtvý. Mohl jsem mít klid.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top