Moje sestřička ti zřejmě nevysvětlila, jak jsme se vůbec do onoho příšerného ústavu, který vyučující rádi nazývají 'Chrám vědění' a všichni moji spolužáci mu říkají škola, dostali.

Bylo jednou takhle jedno ráno u Northových. Nějakou ošklivou náhodou to bylo první ráno školního roku. Ano, hádáte správně. 1. září. Jak ošklivé to datum. 

Budík jsem samozřejmě neměla nastavený, takže mě musela moje sestra probudit. Prý to zkoušela několikrát, ale skončilo to tak, že mě polila vodou.

Došla jsem se do koupelny osušit a pak jsem se vrátila do pokoje, abych na sebe něco oblékla. Bohužel jsem musela prohrabat půlku skříně, abych našla tu příšernou školní uniformu. Nesnáším ji!

Byla úplně vzadu a naspodu všeho mého oblečení, po většině černém, tak jsem vyházela snad všechno a trvalo mi to asi pět minut. Teď si určitě říkáš, že to není dlouho, ale když jsi zvyklá si prostě jenom vzít první oblečení, co najdeš, dlouho ti to přijde. 

Vytáhla jsem ji ze skříně, při čemž jsem si něco málo z oblečení vyházela ven, no něco málo... Půlku věcí, ale ano něco málo. A ještě jsem to tahala fakt dlouho! moc jsem to nezvládala, ale povedlo se a já si to mohla vzít na sebe a taky vzala, co nejrychleji, protože se mi ozval žaludek, že chce jíst. 

Už oblečená jsem seběhla schody, prošla chodbou a vešla přímo do kuchyně, kde voněly palačinky. Miluji palačinky. Miluji jídlo. Mamka tam samozřejmě nebyla, protože byla v práci, takže jsem usoudila, že snídani dělala moje milovaná sestřička Lia. 

'Konečně jsi tady.' Povzdechla si a položila na stůl talíř s palačinkami, marmeládu a nutellu. Já si hned šáhla pro čtyři-pět palačinek a nutellu. Lia nutellu moc nemusí, tak si vzala marmeládu a nějaké palačinky. I když ona si jich vzala méně, já je v sobě měla rychleji a stihla jsem i přidat.

Když jsme dojedli vydali jsme se ke dveřím, kde jsme si vzali boty ke školním uniformám. Jsou to nízké boty ve školních barvách. Ona se ještě upravila, aby vypadala 'dokonale', vzali jsme si tašky a Lia se podívala na hodinky. 

'Jestli to chceme stihnout, tak si trošku zacvičíme.' Zašklebila se na mě.

Já jí škleb oplatila a vybíhajíc ze dveří jsem křičela: 'Kdo tam bude poslední je ptáče kapustňáka a dělá té druhé služku na celý den!' 

Bohužel jsme tam skončily nastejno. Takže žádná služka. Škoda. Ale byly jsme akorát včas. Autobus zrovna přijel, tak jsme si nastoupily a sedly si dozadu na naše obvyklá místa, vedle sebe. Já si z tašky vytáhla knížku. 

'Nečti si, bude ti špatně!' Napomenula mě Lia. Ale já na ní zdaleka kašlala, asi jako vždy. 

Po dvaceti minutách jsme přijeli ke škole a zbytek ti popsala moje milovaná sestřička.

Moc se omlouvám, že jsem nepřidala dřív... Měla jsem autorský blok, taktéž se omlouvám svojí Lie, že jsem to přidala tak pozdě, ale já fakt měla hnusnej blok! Není to moje chyba... Luv Ya gril x> Jinak doufám, že jste si část užili x>