Noah se narodil ve velké Británii, matce Amálii Carterové a otci Tobiasovi Snapeovi. Jeho otec umřel brzy po narození Noaha.

Noah vyrůstal v Británii pouze se svoji matkou. Patřil do bohatého rodu a proto si dovolil vše co mohl.

Když mu bylo přesně jedenáct let dostal malinkou černou krabičku se zlatým lemováním. Nikdy zvlášť ji nezkoumal. Když si balil do školy, úplnou náhodou shodil krabičku do kufru a tak krabička odjela do Stříbranova s ním.

Ve škole byl zařazen do koleje jménem Rohatí hadi. Hrdě zvedl bradu a sedl si ke stolu své koleje. Chvíli poslouchal ředitele,jenž měl svůj proslov. Avšak v polovině přestal vnímat. S rukou pod bradou přemýšlel kdo byl vlastně jeho otec. Věděl , že to této koleje by se nedostal kdyby nebyl jeho otec ten kdo jeho otcem byl. Matka patřila do koleje Paskřetů, čímž si vysloužila od nejednoho hada výsměch.

Najednou zvedl hlavu k odcházejícím osobám. Nakonec od stolu vstal i on a odešel s prefekty a primusem do své koleje. Na pokoj dostal dva chlapce. Jeden byl blond chlapcem, jehož vlasy byly skoro bílé a další chlapec měl vlasy po ramena a byly tmavě hnědé. On sám měl vlasy černé jako uhel a jeho oči v sobě schovávali dvě barvy. Krásná bouřkově šedá a černá jako uhel.

" Jsem Noah Carter Snape a vy ?" Představil se první a čekal kdo z chlapců mu odpoví první. Než však stihl zjistil jejich jména, chlapec s tmavšími vlasy držel v ruce malou černou krabičku se zlatým lemováním. Blond se ji dotkl a chtěl se na ni podívat též.
Noah, který v sobě přestal dusit zlost sáhl na krabičku jako poslední. Náhle to se všemi chlapci zatřáslo a už nic nebylo jako dřív.

.........

Jako první se vzpamatoval blond chlapec.
" Kluci, tohle bylo přenášedlo. My jsme úplně jinde."

Jeho hlas zněl jakoby sebou měl každou chvilku seknout k zemi. Chlapec s tmavšími vlasy se rozhlédl. "Noahu, já ti nechci nic říkat, ale dostali jsme se do Bradavic."

Všichni tři stály před Bradavicemi a civěli na hrad s pusou dokořán.

" Musíme najít tu.." nikdo už nic neřekl, když viděli krabičku ležet na zemi na několik kousků. Noah sebral všechny části a utekl směrem k hradu. Sám nevěděl co dělá, ale rozhodně nechtěl být v přítomnosti těch dvou...

Zbylí dva chlapci se na sebe podívali a začali utíkat za Noahem.

" Stůj ! Stůj!" Křičeli za ním,ale on stále běžel.

Možná by běželi dál, ale zastavil je hluboký , nevrlý hlas.

" Je již dávno po večerce! Stůjte nebo to s vámi dopadne ještě hůře než teď!"

Vysoká ,štíhlá postava v černém plášti si to k nim mířila rychlým krokem. Chlapci stáli náhle v řadě vedle sebe a ani jeden se nehnul.

" Kde máte uniformy? Jaká jste kolej ? Vy budete prváci vás neznám. Jména !"

Noah polkl a chtěl něco říci, chlapec s tmavšími vlasy jej však předběhl.

" Axel Black pane."

" Adrian Malfoy pane."

Noah chvilku pemýšlel kde ta jména jen slyšel z přemýšlení jej vytrhl hlas profesora, jenž žádal jméno i po něm.

" Noah Carter Snape pane."

V tu chvíli ztuhla krev všem osobám.

Noahovi, Adrianovi a Axelovi z pohledu profesora. Profesorovi však úplně z jiného důvodu.

" Přestaňte si ze mě laskavě utahovat. Pravá jména!"

Chlapci na sebe bezradně hleděli.

" Nelžeme odpověděl Axel a zbytek kýval. "

Profesor si je přeměřil pohledem. Když náhle se zastavil u Noahovo rukou. Tu krabičku by poznal všude. Všechny tři strčil před sebe a přikázal jít s ním. V jeho hlase bylo jasně patrné, že odpor zde není vítán.