Mobil mi cinkne a já okamžitě snižuji hlasitost. Evidentně jsem dost blbá na to, abych si nechala zvonění na plné pecky, když se snažím schovat v knihovně, kde je ticho. 

Chvíli čekám a pak uslyším Henryho. 

„Ta zpráva, přečti si ji." Po chvíli dodá: „Prosím."  

■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■
(Už nás čekají poslední dvě části, epilog a poděkování. Všechno tohle bude zveřejňováno následující 3 dny , tzn. úterý, středa a čtvrtek. :) Jsem tak ráda, že mám tuhle povídku dopsanou a mně osobně utkvěla ze všech mých dosud napsaných povídek hned po Maybe, tedy jako druhá, ale na druhou stranu mi vážně její psaní bude chybět. Tak nějak jsem se tady vždycky vyblbla s mými myšlenkami a názory.)