„Julio?" ozve se hlas od dveří a já rychle zaběhnu do jedné z kabinek.

Sednu si na záchodové prkénko a ani nedutám.

Sakra...

„Angie..."

Sakra!

„Proč mi to děláš... složitější?" Proč mi tak komplikuješ život?

„Prosím?" ozve se z druhé strany dveří od kabinky, kde sedím.

„Já jsem ta, která to teď musí říct Henrymu!" hlesnu smutně a zavřu oči.

„Cože?! Po-počkej, ty mu nemusíš nic říkat. Víš? Nic mu neřekneš. Henry bude šťastný. Nemusí nic vědět. Nebude na mě naštvaný. Nebude naštvaný na tebe," zkouší a na chvíli mám pocit, že říká správnou věc.

Jenže neříká.

■■■■■■■■■■■■■■■
(Tak co myslíte, řekne mu to Julia? Nebo ne?)