Ale, i přes to všechno je tady to ale... 

Protože přece mám šanci a právo říct... 

Ale já nežiju vesele dál. Mrzí mě to.

Jenže lítost mi nepomůže. Lítost nepomůže ani Holly. Lítost není omluva, kterou jí dlužím. A nejen to. Teď už mám pocit, že Holly dlužím mnohem víc. 

A to ještě netuším, že mám před sebou další rozhodnutí, o které vůbec nestojím. Ale... Kdo si může v životě vybírat?