Doma jsem nad tím přemýšlela. 

V zrcadle jsem na sebe koukala dobrou půl hodinu. 

Havraní vlasy. Nebyly hnědé, ale černé. Moc tmavé. Oči jsem neměla modré, ale šedé. Šedé a nudné a bez barvy. Jako můj život teď. A místo svetrů jsem spíš nosila košile a obyčejná trika a mikiny. 

A milá? 

To jsem k Henrymu nikdy nebyla. Od začátku mě zná jako holku, která mu dělá naschvály.

■■■■■■■■■■■■■■■■■■■
(Hmmm... tak mě napadlo, baví vás vůbec tahle short story. Teda jako celkově, když si tak čtu jiné short story, přijde mi, že já děj strašně okecávám na rozdíl od ostatních, kteří jdou prostě rovnou na to. Tak si vůbec říkám, jestli mají tyhle úvahové části nějaký smysl. Podle mě jo, ale co podle vás?)