Většina takových věcí, které vedou v něco víc je z počátku jedno velké nedorozumění. A to i v našem případě. 

Jednou jsem omylem narazila do stolu a sklenička mi sklouzla z tácu přímo na Henryho. Nezamýšlela jsem to úmyslně, ale od té doby se mi dva prostě nemůžeme vystát. 

No, po dnešku mám pocit, že on nemůže vystát mě. A já? Dělám ze sebe člověka, který je schopný ubližovat blízkým lidem okolo sebe. A on si je toho dobře vědom. 

Možná proto dělal, jako by se nic na pouti nestalo. Třeba jsem taková byla vždycky, jen jsem si to uvědomila teď. Jen pouhá myšlenka na to ve mně vyvolá odpor k sebe samé. 

A co se vůbec děje se mnou? Proč se snažím tolik změnit? Kvůli Henrymu? Holly? Drewovi? K čemu mi to bude, když hlavní je to, že se musím změnit hlavně kvůli sobě?