Ve středu si odchytnu Drewa. Čekám na něj přes hodinu. Dneska dělal další z jeho zkoušek. Jak mi sdělil, poslední má za týden. A pak... hurá pryč z města. 

„Drewe?" 

„Cos vlastně potřebovala?" zeptá se s pohledem upřeným na mně. 

A v tu chvíli mi došlo, že Drew za mě nemůže žehlit to, že jsem neschopná kamarádka. 

„Nic, totiž... já... Nezašel bys někam? Nějak se mi nechce domů," zvednu pohled ze země na něj. 

Usměje se a přikývne. 

A tady jsem udělala další chybu. 

Jenže... jak jsem mohla tušit, že se může stát právě tohle?