„Holly," zvednu ruce ve znamení míru.

„Kdy?! Proč?!" Zní celkem naštvaně.

„Já jsem... já mu tak trochu řekla, kdy přijedeš." A pak se rozhostí ticho.

„Promiň," pípnu, ale to už se Holly bez jediného slova zvedá a jde ke dveřím. „Holly!" chytnu ji za ruku, ale ona se ošije jako kdyby se mě štítila.

„Nech mě! Nemáš se plést do cizích věcí, Julio!"

„Ty mi nejsi cizí a Drewa taky znám... Teda myslela jsem si, že jo," zamumlám a zamračím se. Já jsem tak blbá!

„Ne, ne neznáš, Jul," štěkne po mně a pak tiše dodá: „Ani já ho neznám." Dveře se zabouchnou a Holly je pryč.

Můžu si za to sama, proběhne mi hlavou.