O pár vteřin zazvoní zvonek a já jdu neochotně otevřít. Máma je v práci, takže jsem jediná doma. Otevřu a Holly nakráčí dovnitř a sesype se na gauč jako hromádka neštěstí. 

„On za mnou přišel," hlesne a zaboří hlavu mezi prsty. „Ale já nejsem tak blbá. Přišel s kecama, že udělal chybu. Že má odjet pryč a že bychom se akorát trápili. A myslel si, že mu to uvěřím," chrlí ze sebe dál. 

„Holly. Ale on... Odjíždí na vysokou pryč. Do jiného města. Nelhal ti," snažím se ji usměrnit. 

„Ne to nelhal, ale to, že jsem ho viděla s jinou předevčírem ve městě, o tom se nezmínil. Jak já ho nenávidím! Co si sakra myslí?!"

Cože?! 

„Počkej! Mně o jiné nic neříkal!" 

Holly se zarazí. „Neříkal? Tobě? Tys s ním mluvila?!"