《47》
Doma se svalím na židli a koukám z okna, které je naproti stolu, kde mám počítač. Venku se rozpršelo, a to ještě před chvíli svítilo slunce a vypadalo to, že by se usmažilo a vajíčko položené zemi.
Zakroutím hlavou nad počasím, co právě panuje venku a zahledím se na nástěnku nad postelí. Přesněji na fotku mě a Holly. Byly jsme tenkrát na školním výletě v prváku. Nemůžu uvěřit, že jsme se obě tolik změnili. Kromě vzhledu samozřejmě, myslím tím i naše chování a uvažování. Přece jenom za rok maturujeme. Tolik se těším, ale zároveň se i bojím.
Holly mi dneska ráno psala, že jí je blbě a že nepřijde. O to víc mě mate, když jí zahlédnu, jak jde po silnici směrem k mému domu. I na dálku vidím, že brečela.
A sakra.
První, co mi proběhne myslí, je Drew. A pak taky to, že jestli se to mezi nimi neudobřilo, Holly mě zabije za to, že jsem Drewovi vykecala, kdy přijede. Ale lhát jí nechci. Stejně by se to dozvěděla a mohlo by to být ještě horší.
___________________
(Taky brečím, ale štěstím. :D Dala jsem to, sice za 3, ale prolezla jsem. Cela polovina třídy prolezla s 3 az na jednu 1 a asi tři 2. Konečně můžu oficiálně říct, že jsem druhačka. :))) :D A co vy? Bude vyznamenání? U mě to nevypadá, o jednu známku mi to uteče. #SadStory :D Jinak mam v záloze další short story, asi s ní ale ještě počkám, jelikož je tu kromě téhle ještě Like the Sun. Každopádně u té nové mam pár kapitol napsaných a i cover vytvořený. :) Tak snad ji někdy vydám.)
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top