„Tak co chceš," vybafnu na Henryho z rohu od šaten. 

Samozřejmě, že mi to nedalo. Ty jeho průšvihy mě začínají štvát. O to víc, když jsem do nich zapletená já. 

Na druhou stranu, můžu si za to sama, kdybych nepřikývla tenkrát na pouti. Oh pardon, já vlastně neměla na výběr. Doslova mě do toho hodil. Jo přesně tak, kopnul do mě se slovy: „pomoz mi". A teď mě topí spolu s ním. 

Ale víš ty co, Henry? Já chci žít! Nehodlám se tebou stáhnout ke dnu. A jestli jsem k němu někdy něco cítila, bylo to maximálně to, že se mi udělalo špatně při pohledu na něj. A za ten pocit, kdy jsem si myslela, že bych ho snad i mohla mít ráda, mohlo moje jím nalomené sebevědomí.

__________________________

(A naše stará Julia je zpět. :))