„Holly?" řeknu do ticha přerušovaného jejími vzlyky. 

„Proč to tak bolí?" vykoktá a obejme si rukama nohy. Normálně bych si nikdy na podlahu u záchodů nesedala, ale pro Holly bych skočila i z okna, kdyby to chtěla. 

„To bude dobrý," utěšuju ji, ale sama nevím, jestli někdy bude. Protože tohle záleží na tom, jak moc ho měla ráda. 

„Nechápu ho," řekne mezi vzlyky a začne hrabat v tašce kapesníky. Pohotově jí podám svoje a pohladím jí po hlavě. 

Když nad tím tak přemýšlím, nikdy jsem Holly takhle neviděla. Vlastně jednou ano, tehdy v prváku, když měl Drew autonehodu, nevypadalo to s ním dobře, ale nakonec se přece jenom stal zázrak. 

Byl vůbec k něčemu, když už spolu nejsou?

Takhle bych myslet neměla!