Nakonec jsem Henryho přemluvila, aby se mnou šel na ruské kolo, pod podmínkou, že si vstupné zaplatím. Musím se smát, jaký je gentleman. Lituju každé holky, která s ním chodila. Ani se vlastně nedivím, že to s ním žádná nevydržela. 

A pak mi došlo, že zatím, co on je u holek celkem žádaný, já jsem ta, která za celý život chodila jen s jedním klukem. Asi tak týden, protože potom, co odjel z tábora, jsme se už nikdy neviděli. 

A teď, tady nahoře na ruském kole, je mi najednou trapně a cítím, jak rudnu při pomyšlení na tyhle věci. 

Henry naštěstí kouká po okolí, za co jsem mu vděčná, a to o tom ani neví.