Henry si užíval svého bazénu, když uslyšel rámus z kuchyně. V klidu vylezl a došel za jemu již známým zvukem.

" Dcero má, co tě tak může trápit."

" Vtipné, představ si, že ta učitelka zase dala test. Ani ho neohlásila předem. No a tak jsem dostala.."

" Dostala jsi pětku, nic nového. Čekal jsem něco záživnějšího. A nemaluj se tak, vypadáš jako štětka."

Vzal si z lednice něco na zub a odešel se na zahradu opalovat. Ava jen protočila oči nad slovy svého a místo učení šla volat své nejlepší kamarádce.

......

James seděl před školou a čekal na maminku. Stále nikde nebyla. Už bylo hodně hodin a rodiče přicházeli na třídní schůzky, uklidňoval se, že možná měl být dnes v družině a maminka ho měla teprve teď vyzvedávat, ale ona stále nikde. Zadíval se krásné černé sportovní auto. Líbilo se mu. Pozoroval muže, který z něho vylezl. Nevypadal ani trochu mile. Na školu hleděl spíše jakoby viděl horror. Muž vešel do školy a James čekal. Uplynula půl hodina, když už muž vyšel ze školy, něco si mumlal a málem si nevšiml malého, když najednou se zastavil.

" Chlapče, kde máš rodiče?"

" Maminka stále nedorazila."

Henry vzal malého chlapce do auta a rozhodl se jej dovést domů. Když chlapce odvezl dojel domů. Jeho dcera spala. Nechtěl ji budit a tak  se rozhodl užít si vyjížďku na koni. Vybral si černého hřebce. Měl jej nejraději, protože měl stejnou barvu jako vlasy každého člena této rodiny, navíc černá barva, byla barva této rodiny. Při projížďce mu letní vánek rozházel vlasy a on se cítil zase jako to  malé dítě. Vracel se pozdě domů, byla snad půlnoc. Všiml si u dveří pánů a malého chlapce.

" Přejete si pánové?"

" Mohli bychom dovnitř, toto bude na delší dobu."

Stále hleděl na chlapce. Až když se zaměřil na oči a vlasy, došlo mu, že je to chlapec ze školy.

" James je váš syn."

Zarazil se.

" Já, přeci nemohu mít syna."

" Pane, tento rodný list tvrdí opak."

Zaraženě hleděl na malého chlapce před sebou. Jistá podoba by zde byla. Avšak on měl jen dceru a ta byla klidně za deset kluků.

" Sophia Gallego je matkou Jamese. Podle informací, které víme, jste spolu měli velmi blízký vztah. Pokud nevěříte , že by byl zde chlapec váš syn, vezmeme jej a umístíme do dětského domova."

Henry nevěřil v možnost, že by měl syna, avšak pokud zde nějaké procento bylo, byl odhodlaný to vzít do svých rukou.

" V  pořádku, nechte mi ho tady.  Postarám se o něj. Věci s ním budu muset vyzvednout asi v místě bydliště, že?"

" Pokud můžeme poradit, raději vyčkejte pár dní, než  se na místo vrátíte."

Kývnul a doprovodil muže. Chlapec zůstal sedět na pohovce a rozhlížel se kolem. Všechno bylo tak drahé a veliké. To on neznal. Bál se čehokoliv dotknou, aby to nerozbil.

" Dnes budeš spát v pokoji pro hosty, než vymyslíme tvůj pokoj."

James neodpověděl, ale následoval  muže.

Pokoj pro hosty se nacházel v druhém patře.
James vešel dovnitř. Nevěděl, kam svoje oči dát první.

" Je krásný."

" Je to pokoj pro hosty, takže je takový neutrální. Snad to nevadí. Nechám tě tady a půjdu si ještě něco vyřešit. Budu dole v patře."

James nechápal. Neutrální? Ten muž musel být blázen. Pokoj byl nádherný, světle šedý s velikou postelí, černým stolem a skříně také ve stejné barvě. Poté zde byla veliká knihovna, ta zabírala jednu celou zeď. Naproti posteli se nacházelo veliké okno, ze kterého člověk viděl na celé zahrady. Zahrabal se do postele a usnul.

....

Ava ráno přišla do kuchyně v brzkých hodinách, nechtěl vidět otce po třídních schůzkách, ano rozmazloval ji co se týkalo hmatatelných věcí, ale zbytek si s ní uměl vždy vyřídit. Zrovna si dělala snídani, když slyšela kroky. Otočila se a viděla malého kluka.

" Co děláš v našem domě?"

" No, já... spal jsem v pokoji pro hosty."

" Blbost. Co by tu dělalo dítě jako ty?"

"James s námi bude bydlet."

" Proč?"

" Protože je to tvůj bratr. Nechci nic slyšet, ne po včerejších schůzkách."

Zamračil se. Ava též. Malý James tam jen postával a čekal, jestli dostane něco k jídlu. Nakonec dostal snad skoro všechno, co Henryho napadlo, že by mohlo dítě ve věku Jamese jíst.

" Za hodinu ti začíná škola. Měla by ses obléci. Jamesi máš sebou nějaké oblečení?"

Odpovědí bylo pouze nesouhlasné zavrtění hlavou. Henry si povzdechl. Poslal Jamese se obléci alespoň do oblečení z večera.

Sám se oblékl do černého obleku, nasadil hodinky a učesal své havraní vlasy. Nezapomněl se navonět jeho drahou vůní.

" Šup. Oba dva dolu."

Ava přiběhla v černé sukni, košili, přes kterou měla daný mini svetřík ve stejné barvě jako byla sukně. Černé tenisky a ve vlasech měla krásnou bílou čelenku. Místo tašky do školy měla bílý batůžek s kytičkami. Mezitím co James měl na sobě černé kalhoty, které nosil už od pohledu hodně často a černé triko.

Henrymu se vzhled Jamese nezamlouval. Oba dva je odvezl do školy.

Mezitím co byl James ve škole, odjel nakupovat. Doma se díval na velikost oblečení jeho syna a tak moc dobře věděl co koupit.

Koupil několikery společenské kalhoty. Ke každým raději i pásek. Asi dvanáct košilí a batoh do školy. Zastavil se ještě u domu Jamese. Hleděl na dům, kde to večer předtím nechal vystoupit a odjel. Možná kdyby chvilku počkal, mohlo být vše jinak. Stál tam nějakou chvíli, když mu zazvonil telefon. Škola. Okamžitě odjel.

Přijel ke škole a rychlým krokem se vydal do ředitelny.

" Dobrý den."

" Dobrý den pane, Ava se dnes ve škole poprala kvůli klukovi, který je nižšího ročníku. Bohužel při této štvanici zlomila chlapci ze svého ročníku ruku. Tvrdí mi, že se poprala kvůli bratrovi. Měl byste ji vysvětlit, že lhát se nemá."

Poslední věty zvedly v Henrym veškerý vztek.

" Má dcera nelže to si pamatujte vy. Pokud se něco opět stane, nevolejte mi, vyřiďte si to s ní, s jejím bratrem a tím klučinou, který zcela určitě šikanuje mladší studenty vaší školy. Soudě dle vašeho výrazu, jsem se nespletl. Mám toho na práci dost, takže mě příště neotravujte. Děkuji za pochopení."

Vstal a odešel. James i Ava stáli za dveřmi a slyšeli každé slůvko. S úsměvem hleděli na otce, který stále naštvání pouze rukou ukázal směr k odchodu.  Až když všichni seděli v autě, podíval se na ně.

" To co jsem řekl v ředitelně nebylo vhodné, stejně tak nebylo vhodné lámat někomu ruku. Až příště bude zase nějaký blbec něco vyvádět, obrátíte se oba dva na učitele. Nebudete nic přebírat do vlastních rukou, ale jinak jsem na tebe Avo hrdý."

Dcera se usmála a James na ni hleděl s pýchou v očích. Opravdu mu pomohla.