Zair se probral s lehkou bolestí hlavy a s podivným pocitem na hrudi. Moc si toho nepamatoval. Omdlel? Udělalo se mu zle? Nic netušil. Rozhlédl se po místnosti, všude bylo ticho a prázdno. Taky si uvědomil, že leží na prostorné posteli a je nahý. To jej celkem vyděsilo. Začal pátrat po svém oblečení, ale z činnosti jej vyrušily náhlé zvuky. Pohlédl ke dveřím, které se počaly s vrzáním otevírat. Instinktivně si přikryl své choulostivé partie a s nedůvěrou v očích vyčkával. Na tváři se mu posléze usídlil klidný úsměv. Furiel. Jeho Furiel. Rozešel se k němu a oba milenci se schovali v náruči toho druhého. „Co se děje? " zašeptal do ticha Zair, nešlo si nepovšimnout, že Furiela něco trápí a pokud něco trápilo Furiela, trápilo to i jeho.

Furiel na něj pohlížel se vší láskou, kterou k němu cítil, strach však zakrýt nedokázal. „Vysávám energii," pronesl a snažil se zahnat slzy. Pohladil Zaira po nechápavé tváři a pomalým tempem a s naprostým klidem mu začal vše vysvětlovat a líčit, když se dostal k části s Perixelem, Zair sebou naštvaně cukl. „Patřit mu?" pohlédl na svého milého. „Je to má chyba," vydechl a zatnul si nehty do zápěstí.

„Ne, Zaire, to není, " Zair jej přerušil.

„Pravda? Ale je. Nebuď směšný. Zavinil jsem to a proto si to i slíznu. Udělám to, ty to neuděláš, nemusíš a já to ani po tobě nechci. Nechci, aby na tebe chytal."

„A myslíš, že já snad chci, aby chytal na tebe?! "vyštěkl Furiel a následně trochu jemnějším tónem dodal, že už je stejně pozdě.

„Jak pozdě?" nakrčil Zair obočí a odtáhl se.

„Já se omlouvám, nemohl jsem mu tě nechat."

Zair couvl. Něco se mu na tom všem nelíbilo.

„Za co se omlouváš?" zašeptal a následně vyjekl, když se mu kolem pasu omotaly cizí paže a jeho krk zahřál cizí dech. Otřásl se a pokusil se vysmeknout.

„To brzy pochopíš, zlatíčko," zavrněl Perixel jemňoučkým hláskem, za který by se nemusela stydět žádná dívka. „Ale neboj, bude se ti to líbit." Zair se vyděšeně díval na Furiela, který zatínal pěsti, ale nic nedělal.

„Na co čekáš? Chceš se snad dívat, jak si s ním užiju? " zasmál se fialovlasý léčitel a olízl Zairovi krk. Též přesunul svou ruku do Zairova klínu. Zairovi se ze rtů i přes jeho nechuť vydral sten, který nedokázal zadržet. Perixel měl velmi šikovné ruce. Zair však i nadále pohlížel do tváře svému milenci. Ten na něj hleděl s ledovým klidem zmaten svými vlastními pocity. Neznatelně kývl hlavou a Zair se konečně uvolnil a naplno se poddal Perixelovým dotekům. Furiel to dál sledoval. Jeho zvrhlá část se opět drala napovrch a on se kochal pohledem na ty dva. To, co mu ale vadilo, byly neustálé poznámky toho šarlatána. Byl neposlušný, ne jak jeho Zair. Nebyl vychovaný, nevěděl, co se patří a co ne. Jeho Zair byl dokonalý, poslušný a tak zatraceně moc krásný. Naopak Perixel si pravděpodobně myslel, že získal dva sexuální otroky a nijak se tímto stavem netajil. Hlasitě projevoval svou nadřazenost a přímo se vyžíval v dotýkání se Zairova svalnatého těla.

Leželi na posteli a Perixel kradl Zairovy polibky. Zair se nebránil, ba naopak spolupracoval, nebylo to ani tak zlé, i tak však chtěl Furiela, nejvíc jej však chtěl potěšit a jestli to znamená líbat se s tímto mužem, udělá to. Pohlédl nad sebe a usmál se. Perixelovi naskočila husina a překvapeně vyjekl, když jej cosi zatáhlo za vlasy a donutilo bolestně zaklonit hlavu dozadu. „Moc si dovoluješ, čubko." Nad tím oslovením naštvaně zasyčel, ale zmlkl, když se mu dostalo opět zatahání za vlasy.

„Co to kurva děláš!" vyjekl udýchaně a sledoval, jak mu Zair stahuje oblečení a zářivě se usmívá.

„Na tohle nemáte právo já!" Byl umlčen kousancem do ramene.

„Ty teď patříš nám jako my tobě. Tak zněla dohoda." Perixel sebou zazmítal.

„Ne! Tak jsem to nemyslel!" vykřikl, když byl opět zatahán za vlasy, byl na ně velmi citlivý.

„Nikdo ti nedovolil mluvit, čubko." Z očí se mu skutálely slzy. Nevěděl, že mezi sebou mají Furiel a Zair takovýto stav. Kdyby to věděl, asi by se do toho ani nezapletl.

„Omluv se," usmál se démon před ním a tentokrát to byl on, kdo mu začal dráždit klín.

Zmučeně zasténal. Bolest a slast mu zatemňovala mysl. „N-e," vypravil ze sebe a byl přetočen na záda. Zair mu držel ruce a líbal mu ramena, sem tam na nich zanechal obtisk svých zubů. Furiel se nad ním skláněl ve velké výšce a nohy mu odtahoval od sebe. „Jak jsi řekl, ty mi pomůžeš se ovládat, a jak jsem se rozhodl já, my dva si tě vycvičíme. Z neposlušné čubky uděláme moc hodného chlapce, že ano, lásko?" Zair nadšeně přikývl.

Plán byl jasný a každý s ním byl obeznámen. Překvapit, zaútočit a zničit. Nic víc, nic míň. Všichni se připravovali a Gabriel nervózně podupával před domkem, kde měl žít léčitel a měl tam být i ten modrý démon a ten anděl. Alespoň tak to Theo řekl. Měl za úkol za nimi jít a sdělit jim informaci o protiútoku. Na klepání však nikdo neodpovídal, ale zdálo se mu, že slyší divné zvuky. Překonal ostych a vešel dovnitř. Zvuky byly hlasitější a hlasitější a mu stále nedocházelo, co to je. Otevřel dveře a zůstal stát s pootevřenou pusou. Ten modrý strkal svůj penis do úst fialovlasého muže a anděl, ten neměl křídla a provozoval sex také s tím fialovlasým. Celý rudý sklopil pohled. Konečně si jej trojice všimla a Zair vstal z postele. „Co chceš? " rychle se otočil, když uslyšel Perixelovi steny a doprošování se o víc. Furiel si nadále všímal jen léčitele.

Gabriel v rychlosti zablekotal všechno, co měl a snažil se na ně nedívat, ani se nemohl dívat na Zaira, protože byl nahý a měl erekci. Chtěl utéct. „Dokončíme to rychle," pousmál se démon a tím dal andělovi svolení k odchodu. Na to se vrátil do postele ke svým dvěma nynějším milencům. Museli to dokončit rychle.