Henry byl nervózní. Stále přecházel z jedné strany na druhou. Blonďáček tu už měl dávno být. Věděl, že by měl mít dnes blonďáček volný den, a právě proto ty obavy.
Konečně cvakly dveře. Henry se s úlevou zahleděl na osobu, která vstoupila do místnosti. Úlevný úsměv rychle vystřídal zděšený. Jen tak tak zachytil padající tělíčko do své náruče. Okamžitě ho položil na postel.

Theo vypadal strašně. Košili měl roztrhlou a zkrvavenou. Pod košilí si Henry okamžitě všiml kousanců, modřin a krvavých šrámů. Bylo mu z toho zle. Tušil, co se stalo, ale nemohl, nechtěl tomu uvěřit. Až setření slz z tváře ho probralo. Se zamlženým pohledem se zadíval na usmívajícího se chlapce.
„Proč? " zamumlal mezi vzlyky.
„Proč ti to u-udělal?" Henry se už viditelně třásl. „Tu práci potřebuješ a on ti už nic neudělá." Zazubil se na něj a sevřel ho v náruči, do které mu Henry s nářkem spadl. Chvíli tak seděli. V tichosti. Oba pohlceni ve svých myšlenkách. Henry s myšlenkami na to, jak tohle mohl dopustit. Jak mohl dovolit, aby se to samé co jemu, stalo i jeho ochránci. Jeho usměvavému strážci. Jeho plavovlasému andělovi.
Plavovlásek nemyslel na nic. Nechtěl na nic myslet. Jen si vychutnával hřejivé objetí. Nechtěl na to vzpomínat. Na bolest, co mu způsoboval každý dotek. Na ponížení, když ho nakonec vyhodil na chodbu. Ale stálo to za to. Udělal to pro dobrou věc a nelitoval jí.

„Pro Boha, vždyť krvácíš! " Vykřikl náhle a okamžitě začal hledat obvazy a hojivé masti. Blonďáček tomu jen s pobaveným výrazem přihlížel, pohled na vysokého bruneta pobíhající po místnosti dvakrát čtyři metry byl skutečně vtipný. Smích ho přešel, když mu začal obvazovat a dezinfikovat rány. Ta bolest se najednou mnohonásobně vrátila. Štiplavá a nepříjemná. Jen díky uklidňujícím slůvkům se ještě nepropadl do tmy. Konečně se dostavil účinek masti a tělo zaplavilo chlad, postupně zmírňující bolest. „Mohu ti sundat kalhoty?" otevřel oči a naskytl se mu pohled na Henryho od studu rozpálené tváře. Jen kývl a nechal Henryho dělat, co chtěl.
Henry mu opatrně stáhl kalhoty. Teď tu před ním Theo ležel jen ve spodním prádle. Se zavřenýma očima, tiše oddechujíc. Byl krásný. Přes to všechno, co hyzdilo jeho bílou pokožku, byl krásný. Začal mu ošetřovávat i spodní část těla.

Konečně hotovo. Pohlédl na plavovláska. Spal. Tělíčko se mu nadzvedávalo a zase klesalo. Byl tak křehký. Tělo měl pokryto ranami kvůli němu. Byl zneuctěn kvůli němu. Nemohl odolat. Pořádně ani nevěděl, proč to udělal. Proč přitiskl své rty na ty jeho. Poděkování? Možná.
Nejspíš by to ani neudělal, kdyby věděl, že blonďáček nespí. Ten byl překvapen to ano. Ale nevadilo mu to. Nechal si rty zasypávat dětskými, motýlími polibky. Bylo to příjemné. Otevřel oči. Henry chtěl uskočit, chtěl se začít omlouvat. Všechna slova ale jakoby se vytratila z jeho úst. Nechal se vtáhnout do Theova náručí a políbit do vlasů.
„Všechno bude zase dobré," šeptal mu Theo a dál ho držel v pevném objetí. Henry byl zmatený. Nevěděl, co si o tom všem má myslet, ale pro teď to nechal být a dál sebou nechával pohupovat a poslouchal tlukot srdce chlapce, kterému vděčil za svůj život. A tak tam byli.
Nikým nerušeni. V jedné malé komůrce. Dvě zlomené duše, která jedna druhou hojili. Svou blízkostí a jemností. To objetí bylo tichým slibem toho, že při sobě budou stát, ať se stane cokoli.
A stát se mělo hodně věcí. To ale ani jeden z chlapců nevěděl. Nevěděl to ani princ Adrian, který nahoře ve své skrýši propadal výčitkám a beznaději.
Nevěděl to ani král, který pokojně spal ve své přepychové komnatě. Ani malá princeznička. Ani princ Christian, který se měl vrátit zítřejšího rána. Nikdo z královské rodiny ani poddaných netušil, že osud jejich království a životů závisí na pouhém úsměvu malého anděla. Anděla, jehož srdce i úsměv pomalu ale jistě uvadali. Možná kdyby to věděli. Možná kdyby se nechystali provést ty odpudivé činy. Možná by měli naději. A Bůh to věděl. Věděl to, ale nedokázal s tím cokoli udělat. Byl bezmocný. Nedokázal se však dívat na to, jak se z jeho syna pomalu stane stín. Který otec by se taky dokázal jen tak dívat, jak jeho dítě umírá.

Další díl je tu. UŽIJTE SI SILVESTR A PŘEJU HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ DO NOVÉHO ROKU!!!! 💚💚💚
A mám předsevzetí. Minimálně jednu kapitolu týdně. Tak snad to zvládnu😊