Gabriel se cítil zrazen, podvrhnut. Co mu zbylo? Absolutně nic. Už mu nezbyl ani ten jediný přítel, za kterého červenovlasou dívku považoval. Opustil úkryt za Theovými zády a vykročil k ní. „Jsi zrádkyně! Zabilas je! Vy všichni jste vrazi! " ječel na všechny. Bolest, zmatenost, vztek a bezmoc nad vlastním osudem mu zamlžila mysl. Zalapal po dechu. Ocitl se v železném stisku a na krku cítil horký dech. Zoufale sebou zazmítal. Nedostávalo se mu vzduchu. „Xenox!" rozezněl se stanem chladný hlas a stisk na Gabrielově hrdle povolil. „Proč šaháš na něco, co není tvoje?" Theo zvedl Gabriela do náruče a Zair se ještě víc napjal. Proč se o to dítě, tak moc staral? Proč se jej dotýkal? Proč on nebyl na místě toho kluka? Zavrčel kvůli dotyku na svém pozadí. Furiel nereagoval a dál spokojeně mačkal poddajnou a do ruky padnoucí půlku. Zair skřípal zuby, ale bál se jakkoli hlasitě ohradit. Jen by na sebe tak upozornil. Nenávistně sledoval andělův blažený výraz, vztek v jeho tváři zmizel ve chvíli, kdy si povšiml napínající se látky v andělově rozkroku. Polkl. Měl prostě dovolit Xenox, aby toho anděla vysála, až by z něj zbyla jen vyschlá skořápka. Místo toho ho z nějakého důvodu zachránil a tím si zajistil další sexuální obtěžování, ne že by se při tom nějak moc bránil.

Xenox se znuděně opírala o sloup. Měla hlad. Hlad. Ten krutý, nenáviděný hlad. Chtěla svou platbu. Byl nejvyšší čas. Vykouzlená, falešná andělská křídla již dávno zmizela a její ostré a smrtelné špičáky se blyštily v odlesku loučí. Rudé vlasy byly svázány do nedbalého copu a pichlavé oči se zabodávaly do Thea. Sloužila mu. Patřila mu. Zachránil ji, tak jak mnohé jiné. Tak jako oni mu slíbila oddanost. Tak jako ostatní by jej nikdy nezradila. Tak jako ostatní po něm toužila. Na rozdíl od ostatních, ale část něho dostávala. Každou lichou neděli. Milovala ty chvíle a ta chvíle měla nastat dnes v noci. Tak moc po něm toužila. Tak moc jej chtěla. Ona jediná jej mohla mít. On byl smysl jejího života.

Gabriel se tiskl na Thea. Jeho dech byl rozechvělý a zrychlený. Hleděl na bílou masku a na ty ledové oči. Též jeho vlnité zlaté vlasy. Pohlížel na něj a poprvé za celou dobu se zamyslel nad tím, jak asi vypadá jeho tvář pod maskou. Natáhl ruku. Chtěl. Chtěl se dotknout té bílé, neposkvrněné pokožky. Marně. Jeho ruka byla chycena a Gabriel se vzpamatoval. „Je to tak otravné," sykl Theo. Stále plně nechápal, proč měl každý potřebu se jej dotýkat. Rozčilovalo ho to. Nenáviděl to. Připomínalo mu to to zlé. Zase se mu vracely vzpomínky a představa, že jej chtějí opět jen zneužít, se zahlodávala do mysli. Působil tak na své okolí. Na muže i ženy. Na všechno a na všechny. Působil tak kdysi a působil tak i teď. Jen jediný rozdíl tu však stále byl. Teď z něj čišela i temná aura. Aura, která dávala jasně najevo to, že se bude bránit. Už dávno nebyl tím naivním hlupáčkem.

Pohodil zmateného Gabriela na postel a svázal jej. Chlapec sebou začal zmítat a plakat, jeho věznitel si jen posměšně odfrkl. Doopravdy se nechystal udělat, to, co si to děcko namluvilo, že chce udělat. Nehodlal znásilnit bezbranné dítě.
Ohlédl se přes rameno. Ve stanu se již nacházela jen Xenox. Zbylé osazenstvo se vypařilo do neznáma. „Přijď večer, "zavrčel na ni zle a mlčky sledoval, jak anděl usíná neklidným spánkem.

„No tak, no tak mluv," hladil ji ve zbylých vlasech a podbízivým hlasem jí sliboval hory doly. Marně. Mlčela. Dohánělo jej to k šílenství. Dnešní den byl velmi nešťastný sám o sobě. Zjistil, že jeho manželka se odmítá přesunout do bezpečí. Na ní mu nezáleželo, záleželo mu na jejich synovi, kterého tímto chováním též ohrožovala. Byl ale rozhodnut, pokud to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém.
Teď seděl u té čarodějnice. Už dávno přestala připomínat bytost s lidskými rysy. V puse jí zbývalo jen pár zubů, ostatní byly vytržené. Jeden po druhém opustily její ústa pomocí velkých kovových kleští. Zvedal se mu z toho žaludek. Nařízení shora. Nebyl to jeho nápad. Kdyby to bylo na něm, prostě by ji zabil a tím by skončil její trápení, bylo přeci jasné, že nic neřekne. Pohled mu sklouzl na její prsty. Teď už bez zaváhání vyvrátil obsah svého žaludku na zem. K tomuhle nedal svolení a i tak to ten řezník udělal. Odjel na jeden den a tohle se stalo. Po nehtech zbylo jen holé maso. „Ne-hm-bit? " Vyrozuměl z jejího mumlání posměšný dotaz. I teď se mu smála. Ne, nelíbilo se mu to. Bylo to odporné a on tu stále musel sedět a snažit se jí donutit mluvit. Chtěl pryč a i tak nemohl. Upřela na něj své slepé oči. I o zrak byla připravena. Pomalu se blížila její smrt. Nezastavitelně a jasně. Nebylo pomoci. Nebylo návratu. Chytila jeho ruku a William sebou znechuceně škubnul. Projela jím bolest a chlad. Jako by mu nahlédla slepýma očima do duše. Náhle se mu v mysli objevily výjevy. Zobrazovaly se mu všechny okamžiky, které s Theem prožil. Ty šťastné, krásné chvíle, postupně je však vystřídala jen bolest a slzy. Výjev se zastavil. Nyní zde byl vyobrazen Theo, jak klečí u dvou mrtvol. Poznal je. Ano. Tu noc. Stále ho pronásledovaly ty strašné sny. Stále nedokázal z hlavy vypustit ten strašlivý výjev. Obraz se začal měnit. Nyní se díval na zamaskovaného muže. Poznal jej okamžitě. Před ním klečela jakási červenovlasá bytost. Roztřásl se a Theo pozvedl hlavu. Díval se přímo jeho směrem. Jako by jej snad viděl. „Sandra je mrtvá," konstatoval. Po dlouhé době uslyšel jeho hlas. Tak krásný a stále tak dokonalý. Vše se pomalu začalo rozpadat a on byl opět v kobce s umírající čarodějnicí. Zle se usmívala. William se třásl, třas nepolevil ani teď. Ty oči. Ty prázdné, děsivé oči. Vyděsila jej. Ta mrcha ho i teď dokázala vyděsit. Sledoval, jak se naposledy chrchlavě nadechla. Výdechu se již nedočkal. Sandra. Tak se tedy jmenovala. Celou dobu se držela. Byla statečná. Její odvahu by chtěl mít každý voják. Její moc i věrnost. Postavil se. Udělala ale chybu. Na roztřesených nohou se vydal po schůdcích nahoru. V poslední chvíli jejího života ji ovládla touha ublížit, naposledy pokořit. Otevřel dveře a dostal se tak do prostorné chodby. Pomstít se svému vězniteli krutými výjevy z minulosti. Přidržoval se stěny, když začal stoupat do dalších schodů. V hlavě se mu ale stále zobrazoval výjev Thea ve stanu. Ve stanu, ve kterém se na dubovém stole nacházela detailně zakreslená mapa.