_______________Pohled All_____________

Běžím pryč od těch nesnesitelných houkaček. Jen tak tak jsem se vyhnula policistům. Další plán na dnešní noc je prohlídka muzea. Ano, asi se pomalu stávám milovníkem školy a možná taky nechci aby bylo vyloupeno. Přeci jen, je to muzeum.

Proč tohle vlastně dělám?

Proč to nemůžu nechat být?

"Protože je to tvůj osud.."

Zazní mi v hlavě odpověď na otázky. Zatím co běžím postranními uličkami, jsou slyšet houkačky čím dál míň.

Skvěle!

Najednou si vzpomenu co jsem řekla té prodavačce. Night Wolf.

Wth?

Co to má sakra být?

Zatřepu hlavou a nechám to radši být. Uvědomím si že jsem na křižovatce a dojde mi jedna dost poctatná věc...

Kde je muzeum?

Plácnu ve rukou do čela, když pochopím že vlastně vůbec nevím kam mám běžet.

Gratulace All! Propříště alespoň  zkus vzít mapu města ve kterém se nacházíš, když si začneš hrát na hrdinu!

Rozhlédni se po okolních domech jestli neuvidím nějakou mapu, nebo alespoň něco tomu podobného. Nic.
Jen domy, které na první pohled vypadají úplně stejně. Už je skoro tma. Během mého rychlého pobytu v obchodě začalo zapadat slunce a teď jediné světlo v ulici, bylo slabé záření pouličních lamp.

Mysli, mysli, mysli!

Řeknu si v duchu a chytnu se za hlavu.

Ještě že nikdo nezapisuje co si právě myslím. To by byl trapas!

Pak mi konečně svitne. Toto musí být nějaká postranní ulička, kam moc lidí nechodí, ale po hlavní ulici musí jezdit auta ne? Takže, jde se za hlukem! Začnu se soustředit a ztiším svůj dech. Snažím se zachytit jakýkoliv zvuk a správně ho zařadit. Najednou jako by se mi všechny smysly zostřily. Slyším za sebou stále policejní houkačky, ale těch si nevšímám a v mysli odložím ten zvuk stranou.

Kap!

Spadne do sudu plného vody kapka rosy z okapu u jednoho domu.
Slyším přiklapnutí víčka popelnice z kterého ladně seskočila kočka na zem. Slyším její dopad a před sebou slyším... Motory! Slyším je tak jasně že nechápu že jsem si jich dřív nevšimla! Jsou hodně vzdálené ale slyším je! A teď se přidaly i útržky hovoru! V tu chvíli se rozběhnu za hlasy a nechám temnou uličku za sebou.

***

Konečně vyběhnou na volné prostranství. Je tady široká silnice a kolem prochází lidí. Zaváhám. Opravdu chci aby mě takhle viděli? Rychle si dám kapuci a nákrčník. Na ocas není čas. Vstoupím na ulici. Těsně před tím než udělám první krok, zachvěje se mi tělo. Je to stejné zachvění jako to, které jsem ucítila předtím, než jsem se rozběhla k těm lupičům u obchodu. Zatřepu hlavou, nechám to být a rozběhnutí se po ulici doprovázena nechápavými pohledy kolemjdoucích.

***

Konečně jsem našla tu hloupou mapu!
Byla jen kousek od místa že kterého jsem vyběhla. Stojí u jednoho obchůdku, zřejmě na suvenýry. Přiznávám, moc jsem se v ní neorientovala. Po chvíli pozorování mapy najednou zahlédnu velkou ikonku se šipkou a na ní nápis: zde stojíte

Jako fakt!

Ugh!

Rychle najdu nápis muzeum, ale najednou uslyším křik. Hned potom uvidím muže, který utíká co mu nohy stačí pryč odsud. V ruce má kabelku. Spíš ženskou než mužskou. Napoví mi taky křik nějaké ženy: „Pomoc! Zloděj! Ukradl mi kabelku!" Déle se nerozmýšlím, nechám mapu mapou a rozběhnutí se za mužem.