Riyo se probouzela s teplou dekou. 
Už to nebylo tlak dusivé jako dřív, nyní začínalo být poměrně chladno.

Strach, který ji tížil, byl pryč. 

Její kroky byly lehčí. 

Vzduch čerstvější. 

Roztáhnula závěsy, aby obdivovala panorama. Slunce jí svítilo do tváře a ona se cítila připravená, vzrušená.

Co se změnilo?

Pamatovala si, co se stalo včera.

 Bylo to něco tak emocionálně nabitého, že si nebyla jistá, jestli by se měla cítit ponížená svou drzostí, nebo povzbuzená překvapivou odvahou.

Udělala si svou běžnou, ranní rutinu: sprchu, sledování některých videí na Holonetu, zatímco si udělala make-up, a tráa slušný čas gelováním vlasů u kterých neměla ráda, když ji všude samovolně trčeli.

Už měla vybrané oblečení ze včerejšího večera a z obchodního článku vyčetla, že to byl klíč k produktivitě. 

Pochybvala o slibu, ale přesto ji ta myšlenka pobavila.

Pokud to bylo to, co pomáhalo miliardářům cítit se oprávněně, pak ano.

Toto bylo její ráno: pomalé, klidné a ležérní.

Nezávodila, aby věci vyřídila na poslední chvíli. Schůzky předem nehodnotila. Netlačila se na ustavující schůzi, která byla až příliš nepohodlná a bezohledná.

Místo toho si uvařila kávu, která nebyla skvělé udělaná jako kavárna, ale chutnala stejně.

Cítí se po tom všem tak nějak, normálně.

Její zmatek jako politika utichnul. A pamatovala si, že problémy nejsou tak velké, jak se zdají.

Riyo se podívala na svůj komlink. 

Pro dnešek si pro ni přijde jako doprovod coruscantský strážce.
 Při jaké příležitosti, nevěděla.

 Předem si procvičovala otázky, rozpitvává slova a přemýšlela, jak by bylo nejlepší oslovit klona a požádat ho o pomoc.

Podívá se na hodiny a ví, že by tu měl být...

Na dveřích se ozvalo pípnutí a z jejího komlinku se ozval hlas.

,,Senátorko, odvoz je již tady."

Právě včas.

Nadechnula se a než odešla, naposledy se podívala na pohodlí svého domova.

 Darovala si nadějný úsměv. 

Dnes to možná bude jinak.

Speeder trpělivě parkuje na balkóně jejího bytu.

,,Veliteli," pozdraví překvapeně. 

Na oplátku se uklonil.

Je překvapená, zaskočená, že je tady před ní velitel.
Riyo nasednula na spídr, na kterém pevný polštář a s úžasem se rozhlédnula kolem. 

,,Dobré ráno, senátorko."

Líbilo se jí to. 

,,Dobré ráno."

Během jízdy se snažila mluvit, všímála si počasí, rána a prakticky všeho, co ji napadnula. Odpověděl robotickým tónem na otázku a ona věděla, že něco není v pořádku. 

,,Proč jste tak unavený, veliteli?"

,,Madam?"

,,Odpočinul jsi si dostatečně?" Nebyla si jistá, proč by měla projevovat obavy. Projížděli čtyřcestnou křižovatkou. Kolem nich projížděl spídr a jeho motory jí v uších skřípali.

Odfrknul si. Je to ten nejmenší hluk, skrytý za zvukem města. Otočil se se zapnutým signálem a Riyo se divila, jak periferně vidí s helmou.

,,Beru to jako ne."

,,To je vysoce neprofesionální, madam."

,,Myslel jsem, že to máme za sebou."
 V jejích slovech je cítit mírné zklamání.

,,Madam."

,,Jen naznačuji, že náš profesionální vztah je docela solidní."

,

,Od včerejška, kdy jsem měl přednášku pro senátory?"

,,Od té doby, co jsi mi poprvé pomohl, když jsem měl záchvat paniky."

Nastalo ticho. Přemýšlel.
,,Senátorko, to bylo před více než dvěma a půl měsíci."

,,Tak to považujte za to, že se navzájem doháníme."

Povzdechnul si.

Jeli v tichosti. Viděla soukromou školu vyšší úrovně a přemýšlela, jestli tam nějaký senátor, kterého znala, neměl své dítě.

Děti.

Pochopili by, co jejich rodiče dělají?

Život, který musí žít, nebo je to všechno odděleno tenkými hranicemi, kterým říkáte domov.

Nedokázala si představit senátora Deechiho, jak láskyplně zahrnuje své dítě s postojem trpělivosti a bezpodmínečné lásky.

Učinilo by ho to snesitelnějším?

Ulehčilo by jí to vidět ho jako člověka?

Přijal by ji více, kdyby ho viděla ve stavu lidskosti?

Představa zranitelnosti jejích protivníků ji podivně vyděsila.

Nakonec všichni byly lidé.

Lidé s chybami a nadějemi.

Jen… lidé.

Ale dělá to z nich živé bytosti?

Záleží na tom, kdy jde o život?

Přestala se svou vnitřní hádku a dívala zpět na řidiče.

Viděl ji zranitelnou.

A v okamžiku natáhl ruku s laskavostí a soucitem. Pro ni to znamenalo intimitu, přesto ji na chvíli stisknula.

Co to pro něj znamenalo?

,,Ne.Nespal jsem dobře."

Dala si čas na zpracování toho, co řekl.

,,Co tě přimělo spát tak pozdě?"

"To je ta věc, madam. Nic."

Zamrkala.
,,Co myslíš?"

,,Já... ehm, nespím, madam."

,,To je směšné! Potřebuješ se vyspat."

"Svou stížnost můžete podat přes bezpečnostní centrálu," řekl suše.

Snažila se zastavit sporadický výdech a nakonec zakašle.

Byl to sarkasmus?

„Promiň," řekla.
„Nechtěla jsem tě o tom poučovat. Vím, že se o sebe dokážeš postarat." Mluvila dál, než stihnul odpovědět, protože to nechtěla slyšet.

Něco o tom, proč to dělá profesionálně.

Naznačit to je přesně důvod, proč byli přísně profesionálové.

,,Ale nepředstírej, že tohle není to, co jste chtěl, veliteli." Riyo se drze zašklebila.
,,Proč by si jinak velitel maršálů dělal čas na eskortu senátora z vnějšího okraje? To se nedostává ani kancléři."

,,Je běžné, že strážce Coruscantu doprovází senátory do senátu, madam."

,,To sice ano, ale aby mě někdo jako ty doprovodil? To se zdá přehnané. Senátor z vnějšího okraje, jako jsem já, není hoden kompetentního doprovodu, přinejmenším voják jako ty.“ Otočila se čelem k pohybujícímu se městu.

Cítila to.

Znovu ji tížil pocit beznaděje.

Koneckonců se dnes ráno pokusila na to zapomenout, je to zpět. Snažila se znovu čelit pravdě.
,,Říkám, že Republika mi připadá docela nepodstatná." Smutně se usměje.

Otočil se k ní čelem. Navzdory helmě, navzdory její neschopnosti vidět přes hledí a do jeho očí, cítila jeho pohled.

,,Mě ne."

Byla to nejkratší výměna názorů.

Blížili se k senátnímu okrsku s luxusními soukromými spídry vyrobenými z nejlesklejších kovů.

Neobtěžovala se skrývat zklamání. 

Vyšel ven a otevře jí dveře.

Už si na to zvykla.

Nespočet asistentů a asistentů se za ní táhnul, sledoval ji a přizpůsoboval se jejím okamžitým potřebám.

Ale tentokrát se cítí polichocena.

Cítila se jinak.

,,Možná byste se ke mně chtěl připojit na krátkou procházku po nástupišti?" Nabízel ruku.

Váhala.

Bylo to ze strachu nebo z mrzutosti?

Ale plynulým pohybem se zavázal ke své odpovědnosti a jemně ji vytáhnul nahoru.

Nabízel jí znovu svou paži.

Tentokrát ji už okamžitě přijmula.

Kráčeli vedle sebe. Cítila, jak se jejich kroky sladily. V matoucím vědomí vědomě podnikla své první kroky.

Nyní si byla  všeho vědoma.

Výška, která se nad ní tyčila.

Cítila se klidně.

Chráněná.

Dorazili ke vchodu do haly. Potřebovala dát Aleihe signál, že je tady, a všechno se opět vrátí do starých kolejí.

Politici.

Plánování.

Jednání.

Její život se vrátí.

Ale teď mohla jen toužebně zírat do jeho helmy a užívat si tuto chvíli naplno.

Proč tomu tak bylo? divila se.

Proč to bylo tady?

Pohodlí. Bezpečnost.

Mír.