Je čas oběda a ona procházela prázdnou halou. Lépe řečeno, byl to sál tentokrát prázdný bez senátorů.

 Žádné nečinné tlachání.

 Žádné stížnosti na nabité plány.

 Žádné zlomyslné pomluvy. 

Ale bez ohledu na lidovou víru stále existuje život. 

Muži v červeném brnění jsou tiší, ale strnulí. 

Příliš tišší. 

Příliš mechanický. 

Příliš bez života . 

Měla smysl pro to co dělat správně – aby viděla, co bylo v Galaxii ignorováno. 

Nedokázala vysvětlit jak a proč. 

Zdálo se to na její straně příliš zřejmé. 

Viděla, jak si upravili postavení, když stáli příliš dlouho. 

Viděla drobné poklepávání ramenem a jemné povzbuzování prostřednictvím jejich gest, když střídali směny. 

Chtěla si s jedním promluvit. 

Možná teď, když byli všichni pryč, to bylo možné. 

Místnost, kde se to nestalo – jak její kolegové familiérně říkají. 

,,Dobré odpoledne." Působil docela tiše a uspěchaně. 

Voják se k ní otočil. Stál na místě, a když mu neviděla do tváře, stále ho mohla číst. Byl ohromen jejím jednáním? 

,,Dobré odpoledne, madam." stihl říct. 
,,Máte nějaký problém?"

Cítí trochu smutku, když si jeho odpověď představuje jako zvyk. 
,,Ne, vojáků. Z mé strany se zdá být vše v pořádku. Právě jdu na oběd."

Kývnul. ,,Tak si to užij, má paní."

,,Budeš mít brzy oběd?"

Naklonil hlavu. 
,,Ne, do konce mé směny zbývají další dvě hodiny."

Pamatovala si, jak stál v hale, když poprvé přišla. Její dech se zadrhnul.
,,Ale už je to šest hodin!"

,,Pak to pro mě považujte za lehký den, madam."

Oh , stáhla rty dovnitř. Nebyla si jistá, jestli je to proto, že to od ní bylo bezohledné se zeptat, nebo proto, že je to teď, když si uvědomovala jeho život. Absurdita toho všeho. 

,,Pak doufám, že i zbytek proběhne hladce." Slabě se usmála.  

Mlčky přikývnul. 

Zajímalo  ji, jestli je to poprvé, co se měla říct hodně štěstí. 

Zajímá by ho to vůbec?

,,Jak se jmenuješ, vojáku?"

,,CC-2012."

Trhnula sebou.

 Bála se zeptat na jeho skutečné jméno, protože se bála že žádné nemá. 

Nejprve si kladla otázku, jestli je to protokol, že nesmí být povoleno jméno. 

Možná to byl záměr. 

A o to je to horší.

V tom, co viděla před sebou, byla jistá tragédie. 

Dokonalý voják zkonstruovaný, vytvořený.

 Je vycvičen, aby bojoval za demokracii, svobodu a bezpečnost – nic z toho mu pro začátek není zaručeno. 

Je si toho všeho vědom? 

Ona nevěděla.

 Neznala mysl klonu. Pouze propaganda- z obou stran války. 

Ideální vojáci. 

Bezduchí maso-droidi. 

Republikové oběti.

Republikoví hrdinové. 

Neznala mysl klonu. 

Ale znala až příliš dobře nebezpečí nevědomosti, když je to tak.