Při pohledu na Jayovy splihlé vlasy a nepříliš nadšený výraz, mám chuť smát se na celé kolo. Stojíme tam společně v trapnén tichu do té doby, než mamka spráskne ruce a začne organizovat.
„Pane Fletchere hned vám donesu ručníky, omlouváme se. Opravdu netuším, co se s tím mohlo stát."
Kupodivu má tatínkův kolega na tváři úsměv, narozdíl od jeho syna.
„Děkuji, opravdu."
Dospělí na nic nečekají a odeberou se zpět do domu. Stojím tam s Jayem, už to nevydržím, vyprsknu smíchy.
„Já věděl, že něco přijde!" Přivřené oči a ruce v kříž na hrudi, takový má zrovna postoj.
Možná se mi ho trochu zželí. Pokrčím rameny, kdyby škodolibá radost zářila, byla bych jako maják.
„Pojď, dám ti ručník, mamka na tebe asi zapomněla."
Zuje si své mokré tenisky a následuje mě. Nemohu si nevšimnout, jak se mu mokré triko lepí na vypracované břicho.
Skyler! Je to přece Dutohlavec! Napomenu se. Zastavím až před dveřmi mého pokoje, zdola slyšíme tlumený rozhovor rodičů, právě se smějí tomu nejhoršímu vtipu táty.
„Počkej tady, jen skočím do koupelny." Dám mu jasně najevo, že do tohoto pokoje nemá přístup. Pokrčí rameny a se zvednutým obočím opře svou vysokou postavu o zábradlí schodiště.
Když vejdu do koupelny, chvíli upřu zrak na svůj odraz v zrcadle, které jsem nedávno dostala. Zamračím se při pohledu na nudné vlasy divné barvy, jenž se nepoddajně vlní. V duchu si slíbím, že s tím něco udělám, přestanu na sebe zírat a vezmu jeden ručník pro Jaye. Hned, jakmile otevřu dveře, vyjeknu. Vetřelec si totiž hoví v mé posteli a hraje si s telefonem, který jsem nechala povalovat na nočním stolku.
„Hej! Co tu děláš?!" Okamžitě mu vytrhnu mobil z ruky a zadívám se na obrazovku.
„Koukám, že přátel v kontaktech máš přesně .... tři, z toho jeden je tvoje máma. Musel jsem to napravit." Radši nezjišťuji, co provedl, ale vezmu nejbližší polštář jímž ho zuřivě přetáhnu po hlavě. Bohužel mi mělo dojít, že to nezůstane bez odplaty. Jay okamžitě využije toho, že můj pokoj je podobných polštářů plný, hned se jednoho zmocní a vrátí úder. Polštářová bitva je hned v plném proudu, mlátíme se hlava nehlava, dojde mi trpělivost a tak popadnu jeden z největších naducaných polštářů, které mám. Až když se po pokoji rozletí nespočetné množství peříček si uvědomím, jaká to byla chyba. Nevím, jestli se dusím smíchy, nebo protože mi jedno z nich vlétlo do pusy.
„Vypadám jako kuře!"
Protože je Jay ještě mokrý, většina bílých andělíčků se na něj nalepila. Do svých velkých rukou nabere hrst pírek a vrhne se na mě s cílem nasypat mi je do vlasů.
„Večeře!" ozve se mámin hlas, oba strneme pozorujíc tu spoušť, kterou jsme způsobili. Další problém je Jay, tedy aspoň jeho momentální vzhled.
„Takhle nemůžu jít dolů!"
Začne ze sebe rychle shazovat chmýříčka. Já vyběhnu ven z pokoje do rodičovské ložnice a popadnu ve skříni tátovo triko i kalhoty, když se vrátím zpět, hodím všechno oblečení Jayovi do náruče.
„Varuji tě, táta se oblíká dost strašně."
I přes mé varování si svlékne triko a chystá se i na kalhoty, okamžitě ho zarazím.
„Hej! Koupelna pro hosty je naproti!"
Zakouklí očima a odebere se tam, kam ho posílám, na nic nečekám a radši zamknu pokoj, potom si pospíším do jídelny, kde co nejrychleji zasednu ke stolu blízko voňavé mísy brambor.
„Sky kdepak je můj syn?"
Pan Fletcher už je dokonale upravený a nachystaný hodovat s mým tátou.
„Šel se jen převléct," odpovím mu s úsměvem.
Nemusíme dlouho čekat, ale už podruhé během několika málo minut je pohled na Jaye přímo k popukání. Jelikož je můj otec oproti němu opravdu drobné postavy jeho oblečení mu vůbec nesedí. Vypadá jako kluk, který si kalhoty vybral v dětském oddělení a tričko s nápisem Sexy i po třicítce tomu opravdu nic nepřidává. První smíchy vyprskne máma, která spustí lavinu. Koutky cukají i tomu, jenž právě vypadá jako hodně špatně oblečený bezdomovec.
„Moc ti to sluší synku!" zamrká pan Fletcher a poklepe na židli vedle sebe. Jay se neochotně odlepí od svého bezpečného místa u dveří, posadí se naproti mně, jen já slyším jak sykne:
„Já tě zabiju Princezno!"