Ještě po cestě z klubu hodně zuřím.
„Ať už myslíš na cokoliv, pomsta bude sladká Sky!" ujistí mě Dory.
Vyzula si své vysoké lodičky  a kráčí teď věrně vedle. Má taky úplnou pravdu, v mé mysli se už totiž začíná rýsovat plán.
\\\     
Naštvaně padnu do postele. V domě je příjemné ticho, táta s mámou  šli totiž do divadla. Blue klidně spí na hromádce mých džín. Najednou se ale ozve pištivý tón telefonu v přízemí. Neochotně tedy vstanu a doběhnu k němu.
„Haló?"
„Skyler? Jsi to ty? Tady je Hana."
Srdce se mi zastaví a čelist ztuhne, nevydám ani hlásku.
Jen hovor típnu, položím telefon zpět na místo. Minulost mě stále dohání.
\\\                            
Po probdělé noci se ploužím vstříc mé oblíbené kavárně, objednám si kávu, počkám na Dory a společně pokračujeme unaveně dál.
„Jaká bude dnešní mise?"
„Doufam, že úspěšná!"  Po tváři se mi rozlije úsměv.
Před školou už stojí hloučky studentů, nejdřív zjistím, zda je objekt pomsty přítomen.
Bingo! Právě si rukou projíždí pracně nagelované vlasy, pod pohledy slintajících roztleskávaček. Zvonek oznámí začátek denní dávky utrpení, teď už jen musím počkat na ten správný moment. Vyberu si ze skříňky učebnice, vezmu i balíček svých oblíbených gumových medvídků. Za zády se mi ale ozve povědomí hlas:
„Dobré ráno Princezno!"
Zvednu obočí a pohlédnu na narušitele.
„Právě jsi mi ho zkazil," zavrčím.
„Čím?"
„Svou přítomností!"
„Ale, ale, nevyspinkala ses do růžova?"
Jeho úšklebek je všeříkající, moc dobře ví, že mě štve.
Dnes má na sobě bíle uplé triko s košilí a roztrhané džíny. Oči mi ale skončí na jeho vypracované hrudi. Naneštěstí  si toho všimne a tak rychle uhnu pohledem.
„Nemusím se vyspat do růžova, abych byla milá."
Rychle mu zabouchnu dvířka skříňky před nosem, posbírám své věci a raději se vydám do třídy.
\\\                            
Po dlouhé hodině biologie plné nesmyslného výkladu o rozmnožovaní ropuch, od učitelky, která je jim podobná,  máme konečně tělocvik. Většinou jen běháme po ovále, nebo musíme dělat dřepy. Rychle se převléknu do úboru, počkám na Dory a stoupneme si k hřišti, kde se už začínají shromažďovat ostatní dívky.
Na jednu z nich mrknu a vyměním si s ní šibalský úsměv. Poklusem vběhnou i kluci z fotbalového týmu, kteří mají zároveň trénink.
Ozve se několik zamilovaných vzdechů, když nastoupí Jay.
„Děvčata nepozorujeme chlapce, ale makáme!"
Obtloustlá učitelka svírá v jedné ruce koblihu s růžovou polevou a v druhé píšťalku. Když nás k sobě svolává, je to boj o zadní pozice, jelikož ty z nás stojící blíž k ní, často schytají koblihovou spršku slin. Dory a já rychle zaujmeme místo za jejími zády.
„Hejbněte prsk zadkama prsk dámy a dejte si prsk dvacet koleček!"
Zařadíme se do zástupu, plníme rozkaz, zatímco si tělocvikářka rozbalí pro změnu koblihu s čokoládou. Po pátém okruhu syknu na svou nejlepší kamarádku, ta kývne a ukáže mi vztyčený palec, což je naše smluvené znamení. Vytáhnu z kapsy sáček kečupu, který dávají v bufetu k hranolkám, roztrhnu obal a trochu si namažu pod nos, díky teplu se kaše začne rozpouštět a ještě více působit jako falešná krev.
„Paní Rowsonová Skyler teče krev z nosu!"
Dory na mě ukáže a já nahodím ztrápený výraz.
„Musím si to jít schladit!" zavolám.
Chvíli mám strach, že učitelka vše prokoukne, avšak díky dobré oplatce, kterou právě pořádá, jen kývne k šatnám jako  povolení k našemu odchodu.
Hned za rohem si s Dory plácneme, první část úkolu je totiž splněna.
\\\                             
„Co když se nebude bát?" ptá se moje komplice zatímco si oplachuji nos od kečupu. Tohle je sice pěkně nechutný útěk z hodiny, ale ověřený.
„Sarah říkala, že je ze srdce nenávidí."
Jedna z mnoha bývalých holkek Jaye mi s radostí pomohla s nápadem na pomstu. Vyprávěla mi, co se stalo, když na chatě, kde v létě přespávali, našel Jay šváby. Doufám ve stejnou reakci a vytáhnu z tašky krabičku s několika škůdci.
„Nechoď s tím ke mě!" vypískne Dory.
„Pojďme do klučičích šaten, jsou hned vedle," řeknu.
Narozdíl od těch dívčích, tyhle převlékárny vládnou pozoruhodným chaosem.
Musím najít Jayovu skříňku, což není težké, jelikož jsou na každé z nich nadepsaná jména hráčů.
„Pusť se do toho!" pobídnu svou kamarádku, která je mistr v otvírání dveří i zámků. Za pár vteřin mi s radostí oznámí svůj úspěch. Prsty by chtěli prohledat obsah skříňky nejvíce sexy kluka na škole, ale není čas. Rychle nasypu šváby na hromádku oblečení, okamžitě se rozlezou do všech stran.
„Fuj!"
Nakrčím nos, avšak ta malá pomstychtivá Skyler uvnitř mě se směje.

Bez úhony se vrátíme zpět za ostatními dívkami na tělocvik. Zrovna mají přestávku na pití a sedí ve stínu jediného stromu, který u hřiště je. Westforská střední je jedna z mnoha škol, které vyměnili parky za moderní hřiště a arboreta. Prosklené bílé budovy jsou vybaveny těmi nejlepšími technickými zařízeními, knihovnou a laboratořemi.
Já tu školu ale stejně nesnáším.
„Nad čím přemýšlíš Sky?"
Ťukne do mě Sarah loktem, když si všimne, že jsem zadůmaná. Než ji ale stihnu odpovědět, ozve se jekot nějaké dívky, nebo snad kluka? Učitelka vyskočí na nohy a začne se rozhlížet.
„Co se to děje?!"
Křik se ozve znovu, ale tentokrát společně se smíchem. Z klučičích šaten vyběhne polonahý Jay s bledou tváří. Všichni se kolem něj seběhneme.
„Fletchere? Copak se stalo?" promluví na něj Sarah hlasem, kterým možná mluví na svého pětiletého bratra.
„B-b-byli tam..!"
„Máš snad nějaký hmyzí problém?"
Jedno slovo té otázky hodně zdůrazním.
Barva jeho tváře se začne vracet, ne na normální, ale na vztekle rudou.
„Ty!"  Ukáže mým směrem prstem.
„Možná?" Pokrčím rameny s úsměvem od ucha o uchu.