3. Dutohlavec
Ťuk, ťuk, ťuk...
Pomalu se otočím dozadu. Dutohlavec v rytmu hudby, která se line ze sluchátek, ťuká prsty do stolu. Upřu na něj svůj pohled. Asi ho ucítí, protože zvedne hlavu a podívá se na mě s nechápavým výrazem ve tváři.
„Potřebuješ něco?"
V očích má jiskřičky. Rád provokuje a zatím se mu daří.
„Mohl bys toho prosím nechat?"
„Čeho?" zeptá se jako malé dítě.
Názorně mu předvedu, jak otravný je.
„Možná," pokrčí rameny a dál mě ignoruje. O chvíli později se ten zvuk ozve znovu.
\\\
Zbývá hodina, na papíře plném rovnic mám sotva půlku. Učitelka usnula
s časopisem o módě položeným na klíně. Nad hlavou mi blikne žárovička nápadu. Mávnu k Fletcherovi.
„Chceš jít o hodinu dřív?"
Upoutám jeho pozornost, nahne se ke mně přes lavici.
Teď si všimnu jaké má oči- šedomodré, podmanivé, ale čiší z nich vychytralost.
„To bych rád princezno, ale asi to nepůjde."
Kouknu na svůj papír a na ten jeho už hotový.
„Když mi nadiktuješ výsledky slibuji, že budeš do deseti minut z téhle školy venku."
Chvilku se zamyslí, ale neváhá dlouho. Vzdychne, podá mi svůj list a vezme si ten můj, začne do něj rychle dopisovat správná řešení. Vstanu ze židle, posunu ji přesně pod hodiny ve třídě. Vylezu nahoru, přetočím velkou ručičku dopředu, opráším si špinavé ruce.
„Tak jdem Dutohlavče!"
Fletcher se drbe ve svých kaštanově hnědých vlasech.
„Momentálně mě štve, že jsem na to nepřišel sám."
Už se ani neotáčím a radši odejdu, než se učitelka probudí.
\\\
„Tak jak bylo poškolačko?"
Dory se mi směje do telefonu, když zrovna venčím Blue.
„Jo ušlo to, ale Dutohlavec pořád otravoval!"
„Dutohlavec?" podiví se.
„Myslím, že příjmením se jmenuje Fletcher."
„No to si děláš srandu!" vypískne až moc nahlas a tak si telefon musím dát dál od ucha.
„Nedělám proč?" Nechápu její nadšení.
„Jay Fletcher. Nejvíc sexy kluk na škole a zrovna s ním si odpykáváš trest? Chci všechny detaily!"
Otráveně zvednu oči v sloup.
„Sejdeme se u Billa jo?"
„Tak fajn!"
\\\
Říkáme tomu studentský klub, protože sem chodí skoro všichni z naší školy. Billovi, majiteli tohoto místa, zvedáme my studenti tržby a tak nás vždy přivítá s úsměvem. Když vejdu, Dory už sedí u baru s nějakým koktejlem. Její dlouhé černé vlasy splývající až po pas se dnes jemně vlní. Vždycky jsem jí je záviděla, sama mám barvu vlasů podivně hnědou občas se zrzavým nádechem, končí mi těsně pod bradou. Moje kamarádka právě flirtuje s novým barmanem.
„Nazdar Sky! Tohle je Colin."
Hned po mém příchodu nás, jak se sluší, představí.
Jen na něj kývnu a odtáhnu ji ke stolu daleko od bramana. Nemán náladu na pomrkávající Dory snažící se omámit Colina svým půvabným vzhledem. Bohužel, dnes nemám šťastný den. Zvonek nad dveřmi oznámí něčí příchod. Sleduji, jak všechny holky náhodí svůj nejlepší úsměv, začnou se natřásat jako slepice.
„Skyler koukni kdo je tu!"
„Toho si nelze nevšimnout," zamrmlám a koukám na Jaye. Ten s partou svých kamarádů zamíří k místu kousek od nás. Hned si mě všimne.
„Nazdar princezno!"
„Neříkej mi tak!"
„Tak mi prozradíte výsosti vaše ctěné jméno?"
Znovu ty jiskry v jeho očích. Přivádějí mě k šílenství, většina kluků se mi vyhýbá zatímco tento přímo provokuje.
Jeho skupina fotbalových mozků už sleduje s kým se jejich hlavní velitel baví.
„Jeden důvod proč bych ti ho měla říct?"
„Každá mi ho řekne!" Rozhodí sebevědomě rukama ve velkolepém gestu a obsáhne tak dívčí osazenstvo okolo. Mrkne na mě stylem, který má asi způsobit, že roztaju.
„Radši mi dej pokoj."
Prudce vstanu a chystám se odejít na dívčí toalety. Daleko nedojdu. Jak dlouhá, tak široká se už dnes podruhé natáhnu do mezery mezi dvěma stoly. Vlna smíchu se ozve celým klubem. Co je na tom legračního? Ptám se sama sebe naštvaně. Dory lítostivě ukáže na moje černé conversky, jejichž tkaničky jsou svázané k sobě.
„Princezno nemusíš mi líbat nohy!"
Jay se nade mnou vítězoslavně tyčí, plácne si s kamarádem, který vyleze z pod naši sedačky.
„Ty!" zavrčím a opráším si kalhoty. Všichni se pořád smějí. Dory mi pomůže rozvázat suky, abychom mohly společně rychle odejít. Jsem naštvaná sama na sebe, že mě dostal tak starým trikem. Pomalu začínám chápat jak chutná moje vlastní medicína.
Dutohlavec chce válku? Tak ji dostane!
Ahoj, snad se kapitolka líbila:) přeji pěkný den a pokud mě chcete odměnit zanechte vote, nebo komentář.
-A
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top